Suka 52a סוכה

„A země bude naříkat, každý rod zvlášť; rod domu Davidova zvlášť a jejich ženy zvlášť“ (Za 12,12). Řekli: Není to snad úsudek od lehčího k těžšímu? Jestliže v budoucnosti, kdy se budou zabývat nářkem a zlý sklon nad nimi nebude mít moc, Tóra řekla: muži zvlášť a ženy zvlášť – nyní, kdy se zabývají radostí a zlý sklon nad nimi má moc, tím spíše!

Tento nářek – k čemu je? Přou se o to rabi Dosa a mudrci. Jeden říká: Nad Mesiášem, synem Josefovým, který byl zabit; a druhý říká: Nad zlým sklonem, který byl zabit.

Podle toho, kdo říká „nad Mesiášem, synem Josefovým, který byl zabit“, je to dobře, neboť je psáno: „A pohlédnou na mne, kterého probodli, a budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem“ (Za 12,10). Avšak podle toho, kdo říká „nad zlým sklonem, který byl zabit“ – je třeba nad tím naříkat? Je třeba se radovat! Proč by plakali?

Jak vykládal rabi Jehuda: V budoucnosti přivede Svatý, budiž požehnán, zlý sklon a zabije jej před spravedlivými i před svévolníky. Spravedlivým se bude zdát jako vysoká hora a svévolníkům se bude zdát jako vlas. Tito budou plakat a oni budou plakat. Spravedliví budou plakat a říkat: Jak jsme mohli přemoci tak vysokou horu? A svévolníci budou plakat a říkat: Jak jsme nemohli přemoci tento vlas? A i Svatý, budiž požehnán, se bude s nimi divit, jak se praví: „Tak praví Hospodin zástupů: Bude-li to podivuhodné v očích pozůstatku tohoto lidu v oněch dnech, bude to podivuhodné i v mých očích?“ (Za 8,6).

Rabi Asi řekl: Zlý sklon je zprvu jako pavoučí vlákno a nakonec jako vozová lana, jak se praví: „Běda těm, kdo táhnou vinu provazy marnosti a hřích jako vozovými lany“ (Iz 5,18).

Naši učitelé učili: Mesiáši, synu Davidovu, který se má zjevit brzy, v našich dnech, řekne Svatý, budiž požehnán: Žádej ode mne cokoli a dám ti [to], jak se praví: „Vyhlásím ustanovení…“ atd., „dnes jsem tě zplodil. Žádej ode mne a dám ti národy za dědictví“ (Ž 2,7–8). A když uvidí Mesiáše, syna Josefova, že byl zabit, řekne před ním: Pane světa, nežádám od tebe nic než život. Řekne mu: Život? Dříve než jsi [to] řekl, prorokoval o tobě již tvůj otec David, jak se praví: „Život žádal od tebe, dal jsi mu [jej]“ atd. (Ž 21,5).

Rabi Avira, a někteří říkají, že rabi Jehošua ben Levi, vykládal: Zlý sklon má sedm jmen. Svatý, budiž požehnán, jej nazval „zlý“, jak se praví: „Neboť sklon lidského srdce je zlý od mládí“ (Gn 8,21). Mojžíš jej nazval „neobřezaný“, jak se praví: „Obřežte předkožku svého srdce“ (Dt 10,16). David jej nazval „nečistý“, jak se praví: „Čisté srdce mi stvoř, Bože“ (Ž 51,12) – z toho plyne, že existuje [srdce] nečisté.

Šalomoun jej nazval „nepřítel“, jak se praví: „Má-li tvůj nepřítel hlad, nasyť ho chlebem, a má-li žízeň, napoj ho vodou, neboť shrnuješ řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí“ (Př 25,21–22). Nečti „ješalem lach“ [odplatí ti], nýbrž „jašlimenu lach“ [učiní jej s tebou smířeným].

Izajáš jej nazval „překážka“, jak se praví: „Upravujte, upravujte, připravte cestu, odstraňte překážku z cesty mého lidu“ (Iz 57,14). Ezechiel jej nazval „kámen“, jak se praví: „Odstraním z vašeho těla srdce z kamene a dám vám srdce z masa“ (Ez 36,26). Joel jej nazval „severní“, jak se praví: „A toho severního od vás vzdálím“ (Jl 2,20). Naši učitelé učili: „A toho severního od vás vzdálím“ – to je zlý sklon, který je skrytý a trvá v srdci člověka.

„A zaženu ho do země vyprahlé a pusté“ – na místo, kde nejsou lidé, na které by se mohl vrhnout. „Jeho čelo k východnímu moři“ – neboť upřel oči na první Chrám, zničil jej a zabil učence, kteří v něm byli. „A jeho konec k západnímu moři“ – neboť upřel oči na druhý Chrám, zničil jej a zabil učence, kteří v něm byli. „A vystoupí jeho puch a vystoupí jeho smrad“ – neboť nechává národy světa a vrhá se na [Izrael, eufemisticky:] nepřátele Izraele. „Neboť si počínal zpupně“ (Jl 2,20) – Abaje řekl: A na učence více než na všechny ostatní.

Jako tomu bylo, když Abaje slyšel jednoho muže, jak říká jedné ženě: Vstaňme časně a vydejme se na cestu. Řekl [si]: Půjdu a oddělím je od zákazu. Šel za nimi tři parsy přes močály. Když se od sebe oddělovali, slyšel je říkat: Cesta je dlouhá a společnost příjemná.

Abaje řekl: Kdyby to byl ten, kdo mě nenávidí [tj. já], nedokázal by se ovládnout. Šel, opřel se o dveřní veřej a trápil se. Přišel jeden stařec a učil ho: Každý, kdo je větší než jeho druh, má i větší zlý sklon než on.

Rabi Jicchak řekl: Sklon člověka nad ním každý den nabývá převahy, jak se praví: „Jen