Suka 52b סוכה

zlé po celý den“ (Gn 6,5). Rabi Šimon ben Lakiš řekl: Sklon člověka nad ním každý den nabývá převahy a snaží se ho usmrtit, jak se praví: „Svévolník číhá na spravedlivého a snaží se ho usmrtit“ (Ž 37,32). A kdyby mu Svatý, budiž požehnán, nepomáhal, nepřemohl by jej, jak se praví: „Hospodin ho v jeho ruce neponechá a nedá ho odsoudit, až bude souzen“ (Ž 37,33).

Ve škole rabiho Jišmaela učili: Jestliže tě potká tento ohavník, vtáhni ho do domu studia. Je-li z kamene, rozpustí se; je-li ze železa, roztříští se. Je-li z kamene, rozpustí se, neboť je psáno: „Hej, všichni žízniví, pojďte k vodě“ (Iz 55,1), a je psáno: „Kameny obrušuje voda“ (Jb 14,19). Je-li ze železa, roztříští se, neboť je psáno: „Není snad mé slovo jako oheň, praví Hospodin, a jako kladivo, které roztříští skálu?“ (Jr 23,29).

Rabi Šmuel bar Nachmani řekl, rabi Jonatan řekl: Zlý sklon svádí člověka v tomto světě a svědčí proti němu ve světě příštím, jak se praví: „Kdo hýčká svého otroka od mládí, toho nakonec bude ‚manon‘“ (Př 29,21) – neboť v atbachu rabiho Chiji se svědek nazývá „manon“.

Rav Huna poukázal na rozpor: Je psáno: „Neboť duch smilstva [je] svedl“ (Oz 4,12), a je psáno: „[duch smilstva je] v jejich nitru“ (Oz 5,4). Zprvu je svádí, a nakonec je v jejich nitru.

Rava řekl: Zprvu jej [Písmo] nazývá pocestným, potom jej nazývá hostem a nakonec jej nazývá mužem, jak se praví: „Přišel pocestný k bohatému muži, a [ten] litoval vzít ze svého bravu a ze svého skotu, aby připravil pro hosta“, a je psáno: „vzal ovečku chudého muže a připravil ji pro muže, který k němu přišel“ (2S 12,4).

Rabi Jochanan řekl: Člověk má malý úd; když jej nechá hladovět, je nasycen; když jej sytí, hladoví, jak se praví: „Jak se pásli, tak se nasytili“ atd. (Oz 13,6).

Rav Chana bar Acha řekl: V Ravově škole říkali: Čtyř věcí lituje Svatý, budiž požehnán, že je stvořil, a to jsou: vyhnanství, Chaldejci, Jišmaelci a zlý sklon. Vyhnanství – neboť je psáno: „A nyní, co tu mám, praví Hospodin, když byl můj lid vzat zadarmo“ atd. (Iz 52,5). Chaldejci – neboť je psáno: „Hle, země Chaldejců – tento národ nebyl“ (Iz 23,13).

Jišmaelci – neboť je psáno: „Klidné jsou stany lupičů a v bezpečí ti, kdo popouzejí Boha, ten, jemuž Bůh dal do ruky“ (Jb 12,6). Zlý sklon – neboť je psáno: „a ty, jimž jsem způsobil zlé“ (Mi 4,6).

Rabi Jochanan řekl: Nebýt těchto tří veršů, zakolísaly by nohy [Izraele, eufemisticky:] nepřátel Izraele. Jeden, kde je psáno: „a ty, jimž jsem způsobil zlé“; druhý, kde je psáno: „Hle, jako hlína v ruce hrnčíře, tak jste vy“ atd. (Jr 18,6); a třetí: „Odstraním z vašeho těla srdce z kamene a dám vám srdce z masa“ (Ez 36,26).

Rav Papa řekl: Také z tohoto: „A svého ducha vložím do vašeho nitra“ atd. (Ez 36,27).

„A Hospodin mi ukázal čtyři řemeslníky“ (Za 2,3). Kdo jsou ti čtyři řemeslníci? Rav Chana bar Bizna řekl ve jménu rabiho Šimona Chasidy: Mesiáš, syn Davidův, Mesiáš, syn Josefův, Elijáš a spravedlivý kohen. Rav Šešet namítl: Jestliže je tomu tak, proč je psáno: „Řekl mi: To jsou rohy, které rozprášily Judu“ (Za 2,4)? Vždyť tito přišli k dobru!

Řekl mu: Podívej se na konec verše: „A tito přišli, aby je zastrašili, aby srazili rohy národů, které pozvedly roh proti zemi judské, aby ji rozprášily“ atd. (Za 2,4). Řekl mu: Proč bych se měl s Chanou [přít] v agadě?

„A toto bude pokoj: Přijde-li Asyrský do naší země a vkročí-li do našich paláců, postavíme proti němu sedm pastýřů a osm lidských knížat“ (Mi 5,4). Kdo jsou těch sedm pastýřů? David uprostřed; Adam, Šet a Metuzalém po jeho pravici; Abraham, Jákob a Mojžíš po jeho levici. A kdo je těch osm lidských knížat? Jišaj, Saul, Samuel, Amos, Sofonjáš, Cidkijáš, Mesiáš a Elijáš.

„Čtyři žebříky“ atd.: Učí se: Výška svícnu byla padesát loket. „A čtyři chlapci z kněžského dorostu, v jejichž rukou byly džbány oleje o sto dvaceti lozích“: Bylo jim otázkou: Sto dvacet logů dohromady, nebo snad každý jednotlivě? Pojď a slyš: „A v jejich rukou džbány oleje po třiceti lozích, což je dohromady sto dvacet logů.“

Učí se: A byli chváleni více než syn Marty, dcery Bajtosovy. Říkali o synu Marty, dcery Bajtosovy, že bral dvě kýty velkého býka koupeného za tisíc zuz a kráčel pata vedle palce [krůček za krůčkem]; ale jeho bratři kohanim mu to nedovolili, kvůli [verši]: „V množství lidu je sláva krále“ (Př 14,28).

Čím byli chváleni [více]? Kdybys řekl kvůli váze – ony [kýty] jsou těžší. Nýbrž tam [šlo o] rampu, a to šikmou, nikoli kolmou; zde [šlo o] žebříky, a ty velmi kolmé.

„A nebylo v Jeruzalémě dvora“: Učí se: