Taanit 18b תענית

je [v takové dny] dovolena smuteční řeč i půst. Kdy? Řekneš-li [o obyvatelích měst], kteří [čtou] patnáctého, a čtou ho čtrnáctého – je to snad dovoleno?

Vždyť je ve Svitku postů psáno: Čtrnáctý den toho [měsíce] a patnáctý den toho [měsíce] jsou dny Purimu, v nichž se nemá konat smuteční řeč. A Rava řekl: Bylo to zapotřebí jen k tomu, aby se zakázal den jedněch i pro druhé a den druhých i pro jedny.

Nýbrž [o těch], kteří [čtou] čtrnáctého, a čtou ho třináctého? To je den Nikanorův! Nýbrž [o těch], kteří [čtou] čtrnáctého, a čtou ho dvanáctého? To je den Trajánův!

Nýbrž zda ne [o případu], kdy ho čtou jedenáctého, a učí, že je dovolena smuteční řeč i půst?

Ne, [jde o ty], kteří [čtou] čtrnáctého, a čtou ho dvanáctého. A co jsi řekl, že je to den Trajánův – samotný den Trajánův byl zrušen, protože v něm byli zabiti Šemaja a jeho bratr Achija. Jako když Rav Nachman vyhlásil půst na dvanáctého. Řekli mu mistři: To je den Trajánův! Řekl jim: Samotný den Trajánův byl zrušen, protože v něm byli zabiti Šemaja a jeho bratr Achija.

A plyne to přece z toho, že je to den před dnem Nikanorovým! Řekl Rav Aši: Když byl zrušen samotný [den Trajánův], máme snad kvůli dni Nikanorovu vstát a zakázat [den před ním]?

Co je den Nikanorův a co je den Trajánův? Neboť se učí: Nikanor byl jedním z řeckých místodržících a každého dne zvedal ruku proti Judsku a Jeruzalému a říkal: Kdy jen padne do mých rukou, abych ho rozdupal? A když zesílila vláda Chašmonajců a porazili je, usekli mu palce rukou i nohou a pověsili je na bránách Jeruzaléma a řekli: Ústům, která mluvila v pýše, a rukám, které se zvedaly proti Jeruzalému – ať se na nich vykoná pomsta.

Co je den Trajánův? Říkali: Když chtěl Traján zabít Luliana a jeho bratra Papa v Laodikeji, řekl jim: Jste-li z lidu Chananji, Mišaela a Azarji, ať přijde váš Bůh a zachrání vás z mé ruky, tak jako zachránil Chananju, Mišaela a Azarju z ruky Nebukadnesarovy. Řekli mu: Chananja, Mišael a Azarja byli dokonale spravedliví a byli hodni, aby se jim stal zázrak, a Nebukadnesar byl řádný král a byl hoden, aby se jeho prostřednictvím stal zázrak.

Kdežto ty, svévolníku, jsi obyčejný člověk a nejsi hoden, aby se tvým prostřednictvím stal zázrak. A my jsme se před Všudypřítomným provinili tak, že jsme propadli zkáze; a nezabiješ-li nás ty, má Všudypřítomný mnoho těch, kdo zabíjejí, a mnoho medvědů a lvů má Všudypřítomný ve svém světě, kteří by nás napadli a zabili. Svatý, budiž požehnán, nás však vydal do tvé ruky jen proto, že v budoucnu od tebe bude vymáhat naši krev.

Přesto je zabil. Říkali: Ani se odtamtud nehnuli, když přišli dva úředníci z Říma a rozbili mu lebku kyji.

„Nevyhlašuje se veřejný půst tak, aby začínal ve čtvrtek… Nevyhlašuje se půst na novoluní…“ A kolik je „začátek“? Rav Acha řekl: Tři [půsty]. Rabi Asi řekl: Jeden.

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: To jsou slova rabiho Meira, který [je] řekl jménem Rabana Gamliela. Ale mudrci říkají: Postí se a dokončuje [půst]. Mar Zutra vykládal jménem Rav Huny: Halacha je: Postí se a dokončuje.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Jaký je řád postních dnů“.

MIŠNA: Tento řád postních dnů, o němž byla řeč, [platí, když minula] první doba dešťů. Ale u rostlin, které se změnily, troubí na poplach ihned. A stejně tak, když déšť ustal mezi jedním deštěm a druhým na čtyřicet dní, troubí na poplach, protože je to pohroma sucha.

Napršelo-li [dost] pro rostliny, ale ne pro stromy; pro stromy, ale ne pro rostliny; pro jedny i druhé, ale ne pro cisterny, nádrže a jeskyně – troubí na poplach ihned. A stejně tak město, na které nepršelo, neboť je psáno: „Na jedno město sešlu déšť, a na jiné město déšť nesešlu; na jeden díl pole zaprší…“ (Am 4,7).