je [v takové dny] dovolena smuteční řeč i půst. Kdy? Řekneš-li [o obyvatelích měst], kteří [čtou] patnáctého, a čtou ho čtrnáctého – je to snad dovoleno?
Vždyť je ve Svitku postů psáno: Čtrnáctý den toho [měsíce] a patnáctý den toho [měsíce] jsou dny Purimu, v nichž se nemá konat smuteční řeč. A Rava řekl: Bylo to zapotřebí jen k tomu, aby se zakázal den jedněch i pro druhé a den druhých i pro jedny.
והכתיב במגילת תענית יום ארבעה עשר בו ויום חמשה עשר בו יומי פוריא אינון דלא למיספד בהון ואמר רבא לא נצרכא אלא לאסור את של זה בזה ואת של זה בזה
Nýbrž [o těch], kteří [čtou] čtrnáctého, a čtou ho třináctého? To je den Nikanorův! Nýbrž [o těch], kteří [čtou] čtrnáctého, a čtou ho dvanáctého? To je den Trajánův!
ואלא בני ארביסר וקא קרי ליה בתליסר יום ניקנור הוא ואלא בני ארביסר וקא קרי ליה בתריסר יום טוריינוס הוא
Ne, [jde o ty], kteří [čtou] čtrnáctého, a čtou ho dvanáctého. A co jsi řekl, že je to den Trajánův – samotný den Trajánův byl zrušen, protože v něm byli zabiti Šemaja a jeho bratr Achija. Jako když Rav Nachman vyhlásil půst na dvanáctého. Řekli mu mistři: To je den Trajánův! Řekl jim: Samotný den Trajánův byl zrušen, protože v něm byli zabiti Šemaja a jeho bratr Achija.
לא בני ארבעה עשר וקא קרו ליה בתריסר ודקאמרת יום טריינוס הוא יום טריינוס גופיה בטולי בטלוהו הואיל ונהרגו בו שמעיה ואחיה אחיו כי הא דרב נחמן גזר תעניתא בתריסר אמרו ליה רבנן יום טוריינוס הוא אמר להו יום טוריינוס גופיה בטולי בטלוהו הואיל ונהרגו בו שמעיה ואחיה אחיו
A plyne to přece z toho, že je to den před dnem Nikanorovým! Řekl Rav Aši: Když byl zrušen samotný [den Trajánův], máme snad kvůli dni Nikanorovu vstát a zakázat [den před ním]?
ותיפוק ליה דהוה ליה יום שלפני ניקנור אמר רב אשי השתא איהו גופיה בטלוהו משום יום ניקנור ניקום ונגזר
Co je den Nikanorův a co je den Trajánův? Neboť se učí: Nikanor byl jedním z řeckých místodržících a každého dne zvedal ruku proti Judsku a Jeruzalému a říkal: Kdy jen padne do mých rukou, abych ho rozdupal? A když zesílila vláda Chašmonajců a porazili je, usekli mu palce rukou i nohou a pověsili je na bránách Jeruzaléma a řekli: Ústům, která mluvila v pýše, a rukám, které se zvedaly proti Jeruzalému – ať se na nich vykoná pomsta.
מאי ניקנור ומאי טוריינוס דתניא ניקנור אחד מאפרכי יוונים היה ובכל יום ויום היה מניף ידו על יהודה וירושלים ואומר אימתי תפול בידי וארמסנה וכשגברה מלכות בית חשמונאי ונצחום קצצו בהונות ידיו ורגליו ותלאום בשערי ירושלים ואמרו פה שהיה מדבר בגאוה וידים שהיו מניפות על ירושלים תעשה בהם נקמה
Co je den Trajánův? Říkali: Když chtěl Traján zabít Luliana a jeho bratra Papa v Laodikeji, řekl jim: Jste-li z lidu Chananji, Mišaela a Azarji, ať přijde váš Bůh a zachrání vás z mé ruky, tak jako zachránil Chananju, Mišaela a Azarju z ruky Nebukadnesarovy. Řekli mu: Chananja, Mišael a Azarja byli dokonale spravedliví a byli hodni, aby se jim stal zázrak, a Nebukadnesar byl řádný král a byl hoden, aby se jeho prostřednictvím stal zázrak.
מאי טוריינוס אמרו כשבקש טוריינוס להרוג את לולינוס ופפוס אחיו בלודקיא אמר להם אם מעמו של חנניה מישאל ועזריה אתם יבא אלהיכם ויציל אתכם מידי כדרך שהציל את חנניה מישאל ועזריה מיד נבוכדנצר אמרו לו חנניה מישאל ועזריה צדיקים גמורין היו וראויין היו ליעשות להם נס ונבוכדנצר מלך הגון היה וראוי ליעשות נס על ידו
Kdežto ty, svévolníku, jsi obyčejný člověk a nejsi hoden, aby se tvým prostřednictvím stal zázrak. A my jsme se před Všudypřítomným provinili tak, že jsme propadli zkáze; a nezabiješ-li nás ty, má Všudypřítomný mnoho těch, kdo zabíjejí, a mnoho medvědů a lvů má Všudypřítomný ve svém světě, kteří by nás napadli a zabili. Svatý, budiž požehnán, nás však vydal do tvé ruky jen proto, že v budoucnu od tebe bude vymáhat naši krev.
ואותו רשע הדיוט הוא ואינו ראוי ליעשות נס על ידו ואנו נתחייבנו כליה למקום ואם אין אתה הורגנו הרבה הורגים יש לו למקום והרבה דובין ואריות יש לו למקום בעולמו שפוגעין בנו והורגין אותנו אלא לא מסרנו הקדוש ברוך הוא בידך אלא שעתיד ליפרע דמינו מידך
„Nevyhlašuje se veřejný půst tak, aby začínal ve čtvrtek… Nevyhlašuje se půst na novoluní…“ A kolik je „začátek“? Rav Acha řekl: Tři [půsty]. Rabi Asi řekl: Jeden.
אין גוזרין תענית על הצבור בתחלה בחמישי כו' אין גוזרין תענית בראשי חדשים כו': וכמה הויא התחלה רב אחא אמר שלש רבי אסי אמר אחת
MIŠNA: Tento řád postních dnů, o němž byla řeč, [platí, když minula] první doba dešťů. Ale u rostlin, které se změnily, troubí na poplach ihned. A stejně tak, když déšť ustal mezi jedním deštěm a druhým na čtyřicet dní, troubí na poplach, protože je to pohroma sucha.
מתני׳ סדר תעניות אלו האמור ברביעה ראשונה אבל צמחים ששנו מתריעין עליהן מיד וכן שפסקו גשמים בין גשם לגשם ארבעים יום מתריעין עליהן מפני שהיא מכת בצורת
Napršelo-li [dost] pro rostliny, ale ne pro stromy; pro stromy, ale ne pro rostliny; pro jedny i druhé, ale ne pro cisterny, nádrže a jeskyně – troubí na poplach ihned. A stejně tak město, na které nepršelo, neboť je psáno: „Na jedno město sešlu déšť, a na jiné město déšť nesešlu; na jeden díl pole zaprší…“ (Am 4,7).
ירדו לצמחין אבל לא ירדו לאילן לאילן ולא לצמחין לזה ולזה אבל לא לבורות לשיחין ולמערות מתריעין עליהן מיד וכן עיר שלא ירדו עליה גשמים דכתיב (עמוס ד, ז) והמטרתי על עיר אחת ועל עיר אחת לא אמטיר חלקה אחת תמטר וגו'
Originál: Taanit 18b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.