Taanit 20b תענית

Potkal se s ním jeden člověk, který byl nesmírně ošklivý. Řekl mu: Pokoj tobě, rabi. A on mu [pozdrav] neopětoval. Řekl mu: Hlupáku, jak ošklivý je ten člověk! Jsou snad všichni lidé z tvého města tak oškliví jako ty? Řekl mu: Nevím. Ale jdi a řekni Umělci, který mě učinil: Jak ošklivá je tato nádoba, kterou jsi učinil! Jakmile poznal, že zhřešil, sesedl z osla, padl před ním na zem a řekl mu: Pokořuji se ti, odpusť mi! Řekl mu: Neodpustím ti, dokud nepůjdeš k Umělci, který mě učinil, a neřekneš mu: Jak ošklivá je tato nádoba, kterou jsi učinil!

Šel za ním, až došel do svého města. Lidé z jeho města mu vyšli vstříc a říkali mu: Pokoj tobě, rabi, rabi, mistře, mistře! Řekl jim [onen člověk]: Koho nazýváte „rabi, rabi“? Řekli mu: Toho, kdo jde za tebou. Řekl jim: Je-li tohle rabi, ať se jemu podobní v Izraeli nerozmnoží! Řekli mu: Proč? Řekl jim: Tak a tak mi učinil. Řekli mu: Přesto mu odpusť, protože je to muž veliký v Tóře.

Řekl jim: Kvůli vám mu odpouštím, jen ať si to nezvykne dělat. Ihned vešel rabi Elazar, syn rabiho Šimona, a vykládal: Ať je člověk vždy poddajný jako rákos a ať není tvrdý jako cedr. A proto byl rákos hoden, aby se z něho vzalo pero k psaní svitku Tóry, tefilin a mezuz.

„A stejně tak město, v němž je mor nebo [kde] se zřítily [domy]…“ Učili naši mistři: Zřícení, o němž mluvili, [se týká domů] pevných, a ne vratkých; těch, které nejsou náchylné k pádu, a ne těch, které jsou náchylné k pádu.

Které jsou pevné a které nejsou náchylné k pádu? Které jsou vratké a které jsou náchylné k pádu? [Jsou to přece totéž!] – Bylo to zapotřebí pro případ, že se zřítily kvůli své výšce, anebo že stály na břehu řeky.

Jako ta vratká zeď, která byla v Nehardeji, pod níž Rav a Šmuel nechodili, ačkoli stála na svém místě třináct let. Jednoho dne tam přišel Rav Ada bar Ahava. Řekl Šmuel Ravovi: Ať jde mistr, obejdeme [ji]. Řekl mu: Dnes to nepotřebujeme, protože je s námi Rav Ada bar Ahava, jehož zásluhy jsou veliké, a nebojím se.

Rav Huna měl víno v jednom vratkém domě a chtěl je vyklidit. Uvedl tam Rav Adu bar Ahavu a zdržoval ho výkladem učení, dokud [víno] nevyklidil. Když vyšli, dům se zřítil. Rav Ada bar Ahava to postřehl a rozhněval se.

Zastával [názor], jak řekl rabi Janaj: Ať se člověk nikdy nestaví na nebezpečné místo s tím, že se mu stane zázrak, neboť se mu možná zázrak nestane. A i kdyby se mu zázrak stal, odečte se mu to z jeho zásluh. Řekl Rav Chanan: Který verš [to dokládá]? Je psáno: „Nejsem hoden všech projevů milosti a vší věrnosti“ (Gn 32,11).

Jaké byly skutky Rav Ady bar Ahavy? Jak bylo řečeno: Jeho žáci se ptali rabiho Zejry, a někteří říkají Rav Ady bar Ahavy: Čím sis prodloužil dny? Řekl jim: Nikdy jsem se nehněval ve svém domě a nekráčel jsem před tím, kdo je větší než já.

A nepřemýšlel jsem [o Tóře] v nečistých uličkách, a neušel jsem čtyři lokte bez Tóry a bez tefilin, a nespal jsem v domě studia ani pravidelným spánkem, ani zdřímnutím, a neradoval jsem se z pádu svého druha, a nenazýval jsem svého druha přezdívkou, a někteří říkají: jeho příjmením.

Řekl Rava Raframovi bar Papovi: Ať nám mistr řekne něco z těch vzácných věcí, které dělal Rav Huna. Řekl mu: Na jeho mládí si nevzpomínám, na jeho stáří si vzpomínám: Každý den, kdy bylo zataženo, ho vynášeli ve zlatých nosítkách, a on obhlížel celé město. A každou zeď, která byla vratká, nechal zbořit. Mohl-li ji její majitel postavit, postavil ji; a nemohl-li, postavil ji on ze svého.

A každé páteční odpoledne posílal posla na trh, a všechnu zeleninu, která zahradníkům zbyla, skoupil a nechal hodit do řeky. – Ať ji dá chudým! – Někdy by se na to spoléhali a nepřišli by nakupovat. – Ať ji hodí dobytku! – Zastával názor, že lidskou potravou se dobytek nekrmí.

– Ať ji vůbec nekupuje! – Tím bys je v budoucnu svedl k selhání.

Když měl nějaký lék, naplnil džbán vody a pověsil ho na práh domu a řekl: Kdo potřebuje, ať přijde a vezme si. A někteří říkají: Znal [lék] na nemoc šivta, a postavil džbán vody, zavěsil ho a řekl: Kdo potřebuje, ať přijde a vejde, aby nebyl v nebezpečí.

Když jedl chléb, otevřel své dveře a řekl: Kdokoli potřebuje, ať přijde a jí. Řekl Rava: To všechno mohu dodržet, kromě tohoto, které učinit nemohu,