Taanit 21a תענית

protože v Machoze je mnoho vojáků.

Ilfa a rabi Jochanan studovali Tóru a velmi strádali. Řekli si: Vstaňme, pojďme a provozujme obchod, a naplníme na sobě [verš]: „Jen ať u tebe není chudého“ (Dt 15,4). Šli a posadili se pod vratkou zeď a jedli chléb. Přišli dva služebníci andělé.

Rabi Jochanan slyšel, jak jeden říká druhému: Svalme na ně tuto zeď a zabijme je, protože opouštějí život budoucího světa a zabývají se životem pomíjivým. Řekl mu druhý: Nech je, protože je mezi nimi jeden, jemuž stojí jeho hodina [velikosti]. Rabi Jochanan slyšel, Ilfa neslyšel. Řekl rabi Jochanan Ilfovi: Slyšel mistr něco? Řekl mu: Ne. Řekl [si]: Z toho, že jsem já slyšel a Ilfa neslyšel, plyne, že mně stojí ta hodina.

Řekl rabi Jochanan: Vrátím se a naplním na sobě [verš]: „Neboť chudý nevymizí ze země“ (Dt 15,11). Rabi Jochanan se vrátil, Ilfa se nevrátil. Než Ilfa přišel, rabi Jochanan se stal představeným.

Řekli mu [Ilfovi]: Kdyby byl mistr zůstal a studoval, byl by se mistr stal představeným. Šel a zavěsil se na stěžeň lodi a řekl: Zeptá-li se mě někdo na [cokoli z] baraity rabiho Chiji a rabiho Ošaji a já mu to nevyřeším z Mišny, spadnu ze stěžně lodi a utopím se.

Přišel jeden stařec a přednesl mu: [Řekne-li někdo]: Dávejte mým synům šekel týdně, a ti potřebují, aby se jim dávala sela, dává se jim sela. A řekl-li: Nedávejte jim víc než šekel, dává se jim jen šekel.

Řekl-li: Zemřou-li, ať místo nich dědí jiní – ať řekl „dávejte“, nebo řekl „nedávejte“, dává se jim jen šekel. Řekl mu: Čí je to [názor]? Je to rabi Meir, který říká: Je přikázáním splnit slova zemřelého.

Říkali o Nachumovi Iš Gam Zu, že byl slepý na obě oči, bez obou rukou a bez obou nohou, a celé jeho tělo bylo plné vředů. Ležel ve vratkém domě a nohy jeho lože stály v miskách s vodou, aby na něj nelezli mravenci. Jednou [, když jeho lože stálo ve vratkém domě,] chtěli jeho žáci vynést [nejprve] jeho lože a potom vynést nádoby. Řekl jim: Synové moji, vyneste nádoby a potom vyneste mé lože, neboť máte jistotu, že dokud jsem v domě, dům se nezřítí. Vynesli nádoby a potom vynesli jeho lože, a dům se zřítil.

Řekli mu jeho žáci: Mistře, když jsi dokonale spravedlivý, proč se ti toto stalo? Řekl jim: Synové moji, sám jsem si to způsobil. Jednou jsem šel po cestě do domu svého tchána a měl jsem s sebou náklad tří oslů: jeden s jídlem, jeden s pitím a jeden s různými lahůdkami. Přišel jeden chudák, zastavil se u mě na cestě a řekl mi: Mistře, nasyť mě. Řekl jsem mu: Počkej, než složím [náklad] z osla. Nestačil jsem složit [náklad] z osla, a vypustil duši.

Šel jsem, padl jsem na jeho tvář a řekl jsem: Mé oči, které neměly soucit s tvýma očima, ať oslepnou; mé ruce, které neměly soucit s tvýma rukama, ať jsou useknuty; mé nohy, které neměly soucit s tvýma nohama, ať jsou useknuty. A neuklidnil jsem se, dokud jsem neřekl: Ať je celé mé tělo plné vředů. Řekli mu: Běda nám, že tě takto vidíme! Řekl jim: Běda mně, kdybyste mě takto neviděli!

A proč ho nazývali Nachum Iš Gam Zu? Protože o všem, co se mu přihodilo, říkal: I toto (gam zu) je k dobrému. Jednou chtěli Izraelité poslat dar do císařova domu. Řekli: Kdo půjde? Ať jde Nachum Iš Gam Zu, protože je zvyklý na zázraky. Poslali po něm truhlu plnou drahokamů a perel. Šel a přenocoval v jednom zájezdním hostinci. V noci vstali ti hostinští, vzali jeho truhlu a naplnili ji prachem. Druhý den, když to uviděl, řekl: I toto je k dobrému.

Když tam dorazil, rozvázali truhlu a uviděli, že je plná prachu. Král je chtěl všechny zabít a řekl: Židé se mi vysmívají! Řekl: I toto je k dobrému. Přišel Elijahu, připodobnil se jednomu z nich a řekl mu: Možná je tento prach z prachu jejich otce Avrahama, který, když házel prach, stávaly se z něj meče, [když házel] stébla, stávaly se z nich šípy, neboť je psáno: „Jeho meč je činí prachem, jeho luk rozvátou slámou“ (Iz 41,2).

Byla jedna země, kterou nemohli dobýt. Vyzkoušeli z něho [prach] a dobyli ji. Uvedli ho do pokladnice, naplnili jeho truhlu drahokamy a perlami a poslali ho [zpět] s velikou poctou.

Když přišli a přenocovali v tom hostinci, řekli mu: Co jsi s sebou přinesl, že ti prokázali tak velikou čest? Řekl jim: Co jsem odsud vzal, to jsem tam donesl. Zbořili svůj hostinec a donesli [jeho prach] do královského domu. Řekli mu: Ten prach, který sem přinesl, byl náš. Vyzkoušeli ho a nic nenašli, a ty hostinské zabili.

„Co je mor? Město, které vysílá pět set pěších…“ Učili naši mistři: Město, které vysílá tisíc pět set pěších, jako Kfar Ako, a vyšlo z něho devět mrtvých ve třech dnech po sobě – to je mor.

V jednom dni nebo ve čtyřech dnech – to není mor. A město, které vysílá pět set pěších, jako Kfar Amiko, a vyšli z něho tři mrtví ve třech dnech po sobě – to je mor.