Taanit 21b תענית

V jednom dni nebo ve čtyřech dnech – to není mor.

Drukeret bylo město, které vysílalo pět set pěších, a vyšli z něho tři mrtví v jednom dni. Rav Nachman bar Rav Chisda vyhlásil půst. Řekl Rav Nachman bar Jicchak: Podle koho? Podle rabiho Meira,

který říká: Rozložil-li [býk] svá trknutí [do delší doby], je [majitel plně] povinen [nahradit škodu]; přiblížil-li svá trknutí, tím spíše.

Řekl Rav Nachman bar Rav Chisda Rav Nachmanovi bar Jicchakovi: Ať se mistr přestěhuje a přijde k nám. Řekl mu: Učili jsme se: Rabi Josi říká: Ne místo člověka ctí, nýbrž člověk ctí své místo. Neboť tak shledáváme u hory Sinaj: po celou dobu, kdy na ní spočívala Šechina, Tóra řekla: „Ani ovce a skot ať se nepasou naproti té hoře“ (Ex 34,3). Když se z ní Šechina vzdálila, Tóra řekla: „Při dlouhém zatroubení beraního rohu smějí vystoupit na horu“ (Ex 19,13).

A tak shledáváme i u Stanu setkávání na poušti: po celou dobu, kdy byl postaven, Tóra řekla: „Ať vyšlou z tábora každého malomocného“ (Nu 5,2). Když byla opona svinuta, bylo dovoleno [mužům s] výtokem a malomocným tam vstoupit.

Řekl mu: Jestliže tak, ať přijdu já k mistrovi. Řekl mu: Lépe, ať přijde mane, syn poloviny [mane], k mane, synu mane, a ať nepřichází mane, syn mane, k mane, synu poloviny [mane].

V Suře byl mor, ale v sousedství Rava mor nebyl. Domnívali se, že je to pro Ravovy zásluhy, které jsou veliké. Ukázalo se jim ve snu: Pro Rava, jehož zásluhy jsou převeliké, je to příliš malá věc; nýbrž [bylo to] kvůli jednomu muži, který půjčoval motyku a koš k pohřbívání.

V Drukeretu byl požár, ale v sousedství Rav Huny požár nebyl. Domnívali se, že je to pro zásluhy Rav Huny, které jsou veliké. Ukázalo se jim ve snu: To je pro Rav Hunu příliš malá věc; nýbrž [bylo to] kvůli jedné ženě, která rozpalovala pec a půjčovala ji svým sousedům.

Řekli Rav Jehudovi: Přiletěly kobylky. Vyhlásil půst. Řekli mu: Neškodí. Řekl jim: Přinesly si s sebou zásoby na cestu?

Řekli Rav Jehudovi: Je mor mezi vepři. Vyhlásil půst. Máme říci, že Rav Jehuda soudí, že pohroma seslaná na jeden druh je seslána na všechny druhy? Ne, vepři jsou jiní, protože jejich vnitřnosti se podobají lidským.

Řekli Šmuelovi: Je mor v Be Chozaj. Vyhlásil půst. Řekli mu: Vždyť je to daleko! Řekl: Není tu žádný brod, který by ho zastavil.

Řekli Rav Nachmanovi: Je mor v zemi Izraele. Vyhlásil půst. Řekl: Je-li bita paní, tím spíše služka.

Důvod je tedy [v tom, že jde o] paní a služku; ale [o] služku a služku ne? Vždyť řekli Šmuelovi: Je mor v Be Chozaj, a vyhlásil půst! – Tam je to jiné, protože jsou karavany, které [odtamtud] putují, a [mor] přichází s nimi.

Aba Umana dostával pozdrav z nebeské akademie každý den, Abaje každý pátek, Rava každý den před Jom kipur. Abaje byl sklíčený kvůli Abovi Umanovi. Řekli mu: Nemůžeš konat jeho skutky.

A jaké byly skutky Aby Umany? Když pouštěl žilou, usazoval muže zvlášť a ženy zvlášť. A měl oděv, který měl [v místě] rohu [k pouštění krve] rozparek jako zářez. Když k němu přišla žena, oblékl jí ho, aby se na ni nemusel dívat. A měl skryté místo, kam se házely mince, které bral [za práci]: kdo měl, hodil do něj; kdo neměl, nebyl zahanben.

Když k němu přišel mladý učenec, nebral od něj mzdu, a když vstal, dal mu mince a řekl mu: Jdi a posilni se. Jednoho dne poslal Abaje dva mladé učence, aby ho vyzkoušeli. Usadil je, nasytil je, napojil je a v noci jim prostřel vlněné přikrývky.