Taanit 20a תענית

a teď by mělo pršet? Vešel radostně do lázně. Zatímco pán ve své radosti vcházel do lázně, Nakdimon vešel smutný do Chrámu, zahalil se a postavil se k modlitbě.

Řekl před ním: Pane světa, je zjevné a známé před tebou, že jsem to neučinil pro svou čest, ani pro čest domu svého otce, nýbrž pro tvou čest jsem to učinil, aby byla voda k dispozici pro poutníky. Ihned se nebe zatáhlo mraky a pršelo, až se naplnilo dvanáct nádrží vody, a ještě přeteklo.

Když pán vyšel z lázně, vyšel Nakdimon ben Gurjon z Chrámu. Když se setkali, řekl mu [Nakdimon]: Dej mi zaplatit za vodu navíc, kterou mi dlužíš. Řekl mu: Vím, že Svatý, budiž požehnán, rozbouřil svůj svět jen kvůli tobě. Ale přesto mám proti tobě důvod, abych od tebe vymohl své peníze, protože slunce již zapadlo, a déšť padal až v mé moci.

Znovu vešel do Chrámu, zahalil se, postavil se k modlitbě a řekl před ním: Pane světa, dej poznat, že máš ve svém světě milované. Ihned se mraky rozptýlily a v tu chvíli zazářilo slunce. Řekl mu ten pán: Kdyby slunce neprorazilo, měl bych proti tobě důvod, abych od tebe vymohl své peníze. Učilo se: Jeho jméno nebylo Nakdimon, nýbrž jeho jméno bylo Buni. A proč byl nazýván Nakdimon? Protože slunce kvůli němu prorazilo (nikdera).

Učili naši mistři: Třem se kvůli nim slunce zastavilo: Mojžíšovi, Jehošuovi a Nakdimonovi ben Gurjonovi. U Nakdimona ben Gurjona je to v pořádku, [máme to] z tradice; u Jehošuy také, [máme to z] verše, neboť je psáno: „A slunce se zastavilo a měsíc stál…“ (Joz 10,13). Ale u Mojžíše – odkud to víme?

Řekl rabi Elazar: Vyvozuje se to z výrazu „začnu“ – „začnu“. Zde je psáno: „Dnes začnu dávat strach z tebe“ (Dt 2,25), a tam je psáno: „Dnes začnu tě vyvyšovat“ (Joz 3,7).

Rabi Šmuel bar Nachmani řekl: Vyvozuje se to z výrazu „dávat“ – „dávat“. Zde je psáno: „Začnu dávat strach z tebe“, a tam je psáno: „V den, kdy Hospodin vydal (dal) Emorejce“ (Joz 10,12).

Rabi Jochanan řekl: Vyvozuje se to ze samotného verše: „…kteří uslyší zprávu o tobě a budou se třást a svíjet strachem před tebou“ (Dt 2,25). Kdy se třásli a svíjeli strachem před tebou? V době, kdy se kvůli Mojžíšovi zastavilo slunce.

„A stejně tak město, na které nepršelo…“ Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: A obě [části verše jsou míněny] jako kletba.

„Jeruzalém se mezi nimi stal nečistou“ (Pl 1,17). Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: [To je míněno] k požehnání: jako žena v době nečistoty – jako žena v nečistotě se může znovu stát dovolenou, tak i Jeruzalém má naději na nápravu.

„Stal se jako vdova“ (Pl 1,1). Řekl Rav Jehuda: [To je míněno] k požehnání: jako vdova, ale ne skutečná vdova, nýbrž jako žena, jejíž muž odešel do zámoří a má v úmyslu se k ní vrátit.

„A také já jsem vás učinil opovrženými a poníženými“ (Mal 2,9). Řekl Rav Jehuda: [To je míněno] k požehnání, neboť z našich řad nedosazují ani správce řek, ani výběrčí daní.

„A Hospodin bude bít Izrael, jako se kývá rákos ve vodě“ (1Kr 14,15). Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: [To je míněno] k požehnání, neboť řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jonatan: Co znamená, co je psáno: „Věrné jsou rány od přítele, ale hojné polibky od nepřítele“ (Př 27,6)? Lepší je kletba, kterou proklel Izrael Achija Šilonský, než požehnání, kterým jim požehnal Bileam svévolník.

Achija Šilonský je proklel rákosem. Řekl Izraeli: „A Hospodin bude bít Izrael, jako se kývá rákos.“ Jako tento rákos stojí na místě vod, jeho kmen se obnovuje a jeho kořenů je mnoho, a i kdyby všechny větry světa přišly a vanuly do něj, nepohnou jím z jeho místa, nýbrž kývá se sem a tam s nimi, a když se větry utiší, stojí rákos na svém místě.

Kdežto Bileam svévolník jim požehnal cedrem, neboť je řečeno: „Jako cedry u vod“ (Nu 24,6). Jako tento cedr nestojí na místě vod, jeho kmen se neobnovuje a jeho kořenů není mnoho: i kdyby do něj vanuly všechny větry světa, nepohnou jím z jeho místa, ale jakmile do něj zavane jižní vítr, vyvrátí ho a převrátí ho na tvář. A nejen to, ale rákos byl hoden, aby se z něho vzalo pero k psaní svitku Tóry, Proroků a Spisů.

Učili naši mistři: Ať je člověk vždy poddajný jako rákos a ať není tvrdý jako cedr. Stalo se, že rabi Elazar, syn rabiho Šimona, přicházel z Migdal Gedoru z domu svého učitele, jel na oslu a projížděl se po břehu řeky. Velmi se radoval a byl povýšený, protože se naučil mnoho Tóry.