Taanit 23b תענית

ale on k nim neobrátil tvář. Navečer, když sbíral dříví, nesl dříví a motyku na jednom rameni a plášť na druhém rameni. Celou cestu neměl obuté boty; když došel k vodě, obul si boty. Když došel k trní a bodláčí, zvedl své šaty. Když došel do města, vyšla mu jeho žena naproti vyzdobená. Když došel ke svému domu, vešla jeho žena napřed, potom vešel on a potom vešli rabíni. Posadil se a jedl chléb a rabínům neřekl: „Pojďte jíst.“ Rozdělil chléb dětem: staršímu jeden [krajíc] a mladšímu dva.

Řekl své ženě: „Vím, že rabíni přišli kvůli dešti. Vystupme na střechu a prosme o slitování; snad se Svatý, budiž požehnán, dá usmířit a přijde déšť, a nepřipisujme si zásluhu.“ Vystoupili na střechu; on stál v jednom rohu a ona v druhém rohu. Mraky se nejprve zvedly z toho rohu, [kde stála] jeho žena. Když sestoupil, řekl jim: „Proč přišli rabíni?“ Odpověděli mu: „Poslali nás rabíni k Mistrovi, aby prosil o slitování kvůli dešti.“ Řekl jim: „Budiž požehnán Všudypřítomný, který vás nenechal potřebovat Abu Chilkiju.“

Řekli mu: „Víme, že déšť přišel kvůli Mistrovi. Ať nám však Mistr vysvětlí ty věci, které nás udivily. Proč, když jsme Mistra pozdravili, k nám Mistr neobrátil tvář?“ Řekl jim: „Byl jsem nádeník najatý na den a řekl jsem si, že nebudu zahálet.“ „A proč nesl Mistr dříví na jednom rameni a plášť na druhém rameni?“ Řekl jim: „Byl to vypůjčený plášť; k tomuto [nošení] jsem si ho vypůjčil, k onomu [nošení dříví] jsem si ho nevypůjčil.“

„Proč Mistr celou cestu neměl obuté boty, a když došel k vodě, obul si boty?“ Řekl jim: „Celou cestu vidím, ve vodě nevidím.“ „Proč, když Mistr došel k trní a bodláčí, zvedl své šaty?“ Řekl jim: „Toto [tělo] se zahojí, ale toto [šaty] se nezahojí.“

„Proč, když Mistr došel do města, vyšla Mistrova žena vyzdobená?“ Řekl jim: „Abych neupíral oči na jinou ženu.“ „Proč vešla ona napřed, potom za ní Mistr a potom jsme vešli my?“ Řekl jim: „Protože jste mi nebyli prověřeni.“

„Proč, když Mistr jedl chléb, nám neřekl: Pojďte jíst?“ „Protože chleba nebylo mnoho, a řekl jsem si, že nebudu od rabínů přijímat dík zbytečně.“ „Proč dal Mistr staršímu dítěti jeden krajíc a mladšímu dva?“ Řekl jim: „Tento zůstává doma, a tento sedí v synagoze [a učí se].“

„A proč se mraky zvedly nejprve z toho rohu, kde stála Mistrova žena, [dříve] než jeho mraky?“ „Protože žena je doma a dává chléb chudým, a její prospěch je bezprostřední; já dávám peníz, a jeho prospěch není bezprostřední. Anebo: byli tu ti násilníci v našem sousedství; já jsem prosil, aby zemřeli, a ona prosila, aby se kajícně obrátili – a obrátili se.“

Chanan ha-Nechba byl synem dcery Choniho Kreslíře kruhu. Když svět potřeboval déšť, rabíni k němu posílali školní děti; ty ho chytaly za lem pláště a říkaly mu: „Tatínku, tatínku, dej nám déšť!“ Řekl před Svatým, budiž požehnán: „Pane světa, učiň to kvůli těmto, kteří nerozeznávají mezi Otcem, který dává déšť, a tatínkem, který nedává déšť.“ A proč ho nazývali Chanan ha-Nechba (Skrývající se)? Protože se skrýval na záchodě.

Rabi Zerika řekl Rav Safrovi: Pojď a viz, jaký je rozdíl mezi mocnými země Izraele a zbožnými Babylónie. Zbožní Babylónie – Rav Huna a Rav Chisda – když svět potřeboval déšť, říkali: „Shromážděme se spolu a prosme o slitování; snad se Svatý, budiž požehnán, dá usmířit a přijde déšť.“

Mocní země Izraele, například rabi Jona, otec rabiho Maniho: když svět potřeboval déšť, vešel do svého domu a řekl jim: „Dejte mi pytel, půjdu a koupím si za peníz obilí.“ Když vyšel ven, šel a postavil se na hluboké místo, jak je psáno: „Z hlubin tě volám, Hospodine“ (Ž 130,1), postavil se na skryté místo, zahalil se do žíněného roucha, prosil o slitování a déšť přišel. Když přišel domů, řekli mu: „Přinesl Mistr obilí?“ Řekl jim: „Řekl jsem si: Protože přišel déšť, nyní se světu uleví.“

A dále: jeho syna rabiho Maniho trápili lidé z domu patriarchy. Padl na hrob svého otce a řekl mu: „Otče, otče, tihle mě trápí.“ Jednoho dne tamtudy projížděli a nohy jejich koní uvízly, dokud na sebe nevzali, že ho už nebudou trápit.

A dále: rabi Mani často býval u rabiho Jicchaka ben Eljašiva. Řekl mu: „Boháči z domu mého tchána mě trápí.“ Řekl: „Ať zchudnou,“ a zchudli. [Později] řekl: „Tlačí na mě [o podporu].“ Řekl: „Ať zbohatnou,“ a zbohatli.

Řekl: „Moje žena se mi nelíbí.“ Řekl mu: „Jak se jmenuje?“ „Chana.“ „Ať Chana zkrásní,“ a zkrásněla. Řekl mu: „Povyšuje se nade mě.“ Řekl mu: „Je-li tomu tak, ať se Chana vrátí ke své tmavosti,“ a Chana se vrátila ke své tmavosti.

Ti dva žáci, kteří bývali u rabiho Jicchaka ben Eljašiva, mu řekli: „Ať Mistr prosí o slitování za nás, abychom velmi zmoudřeli.“ Řekl jim: „Bývalo to u mne, ale poslal jsem to pryč.“

Rabi Josi bar Avin býval u rabiho Josiho z Jokeret; opustil ho a přišel k Rav Ašimu.