Taanit 24a תענית

Jednoho dne ho [Rav Aši] slyšel, jak opakuje: Řekl Šmuel: Kdo vytáhne rybu z moře v Šabat, jakmile na ní uschne [plocha] velikosti selaa, je vinen. Řekl mu: „Ať Mistr řekne: a mezi jejími ploutvemi.“ Řekl mu: „Nemyslí si Mistr, že to řekl rabi Josi ben rabi Avin?“ Odpověděl mu: „To jsem já.“

Řekl mu: „A nebýval Mistr u rabiho Josiho z Jokeret?“ Odpověděl mu: „Ano.“ Řekl mu: „A proč ho Mistr opustil a přišel sem?“ Odpověděl mu: „Člověk, který se neslitoval nad svým synem a nad svou dcerou, jak by se slitoval nade mnou?“

Co se stalo s jeho synem? Jednoho dne mu najímali dělníky na poli. Bylo pozdě, a [otec] jim nepřinesl chléb. Řekli jeho synovi: „Máme hlad.“ Seděli pod fíkovníkem. Řekl: „Fíkovníku, fíkovníku, vydej své plody, ať jedí dělníci mého otce.“ Vydal je a jedli.

Mezitím přišel jeho otec a řekl jim: „Nemějte mi to za zlé, že jsem se zpozdil; zaměstnával jsem se přikázáním, a až teď jsem přišel.“ Odpověděli mu: „Ať tě Milosrdný nasytí, jako nás nasytil tvůj syn.“ Řekl jim: „Jak to?“ Odpověděli: „Tak a tak se stalo.“ Řekl mu: „Můj synu, ty jsi obtěžoval svého Stvořitele, aby fíkovník vydal plody mimo svůj čas; ať jsi i ty sklizen mimo svůj čas.“

Co se stalo s jeho dcerou? Měl dceru velmi krásnou. Jednoho dne uviděl jakéhosi muže, jak prorazil otvor do plotu a díval se na ni. Řekl mu: „Co to má být?“ Odpověděl mu: „Mistře, nezasloužil-li jsem si ji pojmout za ženu, nemám si zasloužit ani se na ni podívat?“ Řekl jí: „Dcero má, trápíš lidi; vrať se do svého prachu, ať kvůli tobě lidé neklopýtají.“

Měl oslici. Když ji najímali, každý den večer ji posílali i s nájemným na hřbetě, a ona přišla do domu svého pána. A pokud jí přidali nebo ubrali, nepřišla. Jednoho dne na ní zapomněli pár sandálů, a nešla, dokud je z ní nesňali; pak šla.

Elazar z Birty – když ho výběrčí dobročinnosti vídali, skrývali se před ním, protože všechno, co měl u sebe, jim dal. Jednoho dne šel na trh koupit výbavu pro svou dceru. Výběrčí dobročinnosti ho uviděli a skryli se před ním.

Šel a běžel za nimi. Řekl jim: „Zapřísahám vás, čím se zabýváte?“ Odpověděli mu: „Sirotkem a sirotkou [k svatbě].“ Řekl jim: „Při chrámové službě, mají přednost před mou dcerou.“ Vzal všechno, co měl u sebe, a dal jim to. Zbyl mu jeden zuz; koupil si za něj pšenici, vynesl ji a vysypal ji do sýpky.

Přišla jeho žena a řekla své dceři: „Co přinesl tvůj otec?“ Odpověděla jí: „Všechno, co přinesl, vysypal do sýpky.“ Šla otevřít dveře sýpky a uviděla, že sýpka je plná pšenice, která vychází škvírou pod dveřmi, a dveře nešly otevřít kvůli pšenici. Jeho dcera šla do domu studia a řekla mu: „Pojď a podívej se, co ti učinil Tvůj Milovaný.“ Řekl jí: „Při chrámové službě, je to pro tebe zasvěcený majetek, a nemáš na něj nárok víc než kterýkoli z chudých Izraele.“

Rabi Jehuda Nesija vyhlásil půst, prosil o slitování, ale déšť nepřišel. Řekl: „Jaký je rozdíl mezi Šmuelem z Ramy a Jehudou ben Gamlielem! Běda pokolení, které je takto zaraženo; běda tomu, za jehož dnů se toto stalo.“ Zarmoutil se a déšť přišel.

Patriarchův dům vyhlásil půst a nedal o tom vědět rabimu Jochananovi a Reš Lakišovi. Ráno jim dali vědět. Reš Lakiš řekl rabimu Jochananovi: „Vždyť jsme to na sebe nevzali od večera.“ Odpověděl mu: „My se řídíme jimi.“

Patriarchův dům vyhlásil půst, a déšť nepřišel. Ošaja, nejmladší z druhů, jim vyložil: „A stane-li se to skrytě před očima obce, nedopatřením“ (Nu 15,24).

Podobenství o nevěstě, která je v domě svého otce: dokud má krásné oči, celé její tělo nepotřebuje prohlídku; má-li oči kalné, celé její tělo potřebuje prohlídku. [Tak jsou-li vůdci obce bez vady, lid nepotřebuje zkoumání.]

Přišli jeho [patriarchovi] služebníci, dali mu šátek kolem krku a trápili ho. Jeho spoluobčané jim řekli: „Nechte ho, vždyť i nás trápí; ale protože vidíme, že všechny jeho činy jsou pro Nebesa, nic mu neříkáme a necháváme ho. I vy ho nechte.“

Rabi vyhlásil půst, a déšť nepřišel. Sestoupil před [pult] Ilfa – a někteří říkají rabi Ilfi. Řekl: „Který působí vanutí větru,“ a zavanul vítr; [řekl:] „Který sesílá déšť,“ a déšť přišel. [Rabi] mu řekl: „Jaké je tvé dílo?“ Odpověděl mu: „Bydlím v chudé osadě, kde nemají víno na kiduš a na havdalu. Namáhám se, přináším víno na kiduš a havdalu a zprošťuji je jejich povinnosti.“

Rav přišel na jedno místo. Vyhlásil půst, a déšť nepřišel. Sestoupil před [pult] předříkávač obce a řekl: „Který působí vanutí větru,“ a vítr zavanul; řekl: „Který sesílá déšť,“ a déšť přišel. [Rav] mu řekl: „Jaké je tvé dílo?“ Odpověděl mu: „Jsem učitel malých dětí. Učím děti chudých jako děti bohatých, a kdo nemůže [platit], od toho nic neberu. Mám rybník s rybami, a každé dítě, které je liknavé, si podplácím [rybami] z něj, upravím ho a uchlácholím, až přijde a čte.“

Rav Nachman vyhlásil půst, prosil o slitování, ale déšť nepřišel. Řekl: „Vezměte Nachmana a shoďte ho ze zdi na zem.“ Zarmoutil se, a déšť přišel.

Raba vyhlásil půst, prosil o slitování, ale déšť nepřišel. Řekli mu: „Vždyť když Rav Jehuda vyhlásil půst, déšť přišel.“ Řekl jim: „Co mám dělat? Je-li to kvůli studiu, my jsme lepší než oni, neboť za let Rav Jehudy se veškeré studium