Taanit 24b תענית

soustředilo na [řád] Nezikin, kdežto my studujeme všech šest řádů. A když Rav Jehuda došel v [traktátu] Ukcin k [mišně:] ‚Žena, která nakládá zeleninu v hrnci‘ – a někteří říkají: ‚Olivy, které naložil i s jejich listy, jsou čisté‘ – řekl: ‚Úvahy Rava a Šmuela tu vidím.‘

A my o Ukcinu studujeme ve třinácti akademiích. A přece Rav Jehuda, když zul jednu botu, přišel déšť, kdežto my křičíme celý den, a nikdo si nás nevšímá. Je-li to kvůli skutkům – vidí-li někdo něco [špatného na mně], ať to řekne. Ale co mohou udělat velikáni pokolení, když jejich pokolení není dobré?“

Rav Jehuda viděl dva lidi, kteří házeli chlebem. Řekl: „Z toho plyne, že je ve světě nasycenost.“ Upřel na to oči a nastal hlad. Rabíni řekli Rav Kahanovi, synu Rav Nechunji, jeho sluhovi: „Mistr, který u něj často pobývá, ať ho přiměje vyjít branou blízko trhu.“ Přiměl ho, vyšel na trh a uviděl dav.

Řekl jim: „Co je to?“ Odpověděli mu: „Stojí nad košíkem datlí, který se prodává.“ Řekl: „Z toho plyne, že je ve světě hlad.“ Řekl svému sluhovi: „Zuj mi boty.“ Zul mu jednu botu, a přišel déšť. Když se chystal zout druhou, přišel Elijáš a řekl mu: „Řekl Svatý, budiž požehnán: Zuješ-li druhou, zničím svět.“

Řekl Rav Mari, syn Šmuelovy dcery: Stál jsem na břehu řeky Papa a viděl jsem anděly, kteří vypadali jako lodníci, jak přinášeli písek a naplnili jím lodě, a stala se z něj jemná mouka. Všichni přišli kupovat. Řekl jim: „Z tohoto nekupujte, neboť je to dílo zázraků. Zítra přijedou lodě s pšenicí z Parziny.“

Rava přišel do Hagronji. Vyhlásil půst, a déšť nepřišel. Řekl jim: „Všichni přenocujte ve svém půstu.“ Ráno jim řekl: „Je někdo, kdo měl sen? Ať ho řekne.“ Řekl jim rabi Elazar z Hagronji: „Mně ve snu přečetli: ‚Dobrý pozdrav dobrému mistru od dobrého Pána, který ve své dobrotě dobře činí svému lidu.‘“ Řekl: „Z toho plyne, že je čas přízně k prosbě o slitování.“ Prosil o slitování, a déšť přišel.

Jistý muž byl odsouzen k bičování u soudu Ravy, protože se stýkal s kutejskou ženou. Rava ho dal zbičovat a on zemřel. Věc se doslechla v domě krále Šapura, a ten chtěl Ravu potrestat. Řekla mu Ifra Hormiz, matka krále Šapura, svému synovi: „Neměj nic do činění se Židy, neboť cokoli žádají od svého Pána, On jim dá.“

Řekl jí: „Co například?“ „Prosí o slitování, a přijde déšť.“ Řekl jí: „To je proto, že je čas dešťů. Ale ať prosí o slitování nyní, v období tamuzu, a ať přijde déšť.“ Vzkázala Ravovi: „Soustřeď svou mysl a pros o slitování, ať přijde déšť.“ Prosil o slitování, ale déšť nepřišel.

Řekl před Ním: „Pane světa, ‚Bože, svýma ušima jsme slyšeli, naši otcové nám vyprávěli o díle, které jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávnověku‘ (Ž 44,2), ale my jsme to na vlastní oči neviděli.“ Přišel déšť, až se okapy Ciporu vylévaly do Tigridu. Přišel jeho otec, zjevil se mu ve snu a řekl mu: „Je snad někdo, kdo by tolik obtěžoval Nebesa? Změň své místo [spánku].“ Změnil své místo. Ráno našel své lůžko rozsekané noži.

Rav Papa vyhlásil půst, a déšť nepřišel. Bylo mu slabo, snědl misku kaše a prosil o slitování, ale déšť nepřišel. Řekl mu Rav Nachman bar Ušpazti: „Kdyby Mistr snědl ještě jednu misku kaše, přišel by déšť.“ Zastyděl se, zarmoutil se, a déšť přišel.

Rabi Chanina ben Dosa šel cestou a přišel déšť. Řekl před Ním: „Pane světa, celý svět je v pohodlí, a Chanina je v trápení.“ Déšť přestal. Když došel domů, řekl před Ním: „Pane světa, celý svět je v trápení, a Chanina je v pohodlí.“ Déšť přišel.

Řekl Rav Josef: Co mu pomohla modlitba velekněze proti rabimu Chaninovi ben Dosovi? Neboť jsme se učili: Modlil se krátkou modlitbu ve vnější síni. Co se modlil? Ravin bar Ada a Rava bar Ada oba řekli jménem Rav Jehudy: „Budiž Tvou vůlí, Hospodine, náš Bože, aby tento rok byl deštivý a horký.“ Horký – je to snad výhoda? Naopak, je to nevýhoda!

Spíše: „Bude-li horký, ať je deštivý a plný rosy, a ať před Tebe nevstoupí modlitba pocestných.“ Rav Acha, syn Ravy, uzavíral jménem Rav Jehudy: „Ať neodejde vládnoucí moc z domu Jehudy, a ať Tvůj lid Izrael nepotřebuje, aby se živili jeden od druhého ani od jiného národa.“

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Každý den vychází nebeský hlas a říká: Celý svět je živen kvůli Chaninovi, mému synu, a Chaninovi, mému synu, stačí kav rohovníků od předvečera Šabatu do předvečera Šabatu. Jeho žena měla ve zvyku každý předvečer Šabatu roztápět pec a házet do ní kouřící [látku]