Taanit 25a תענית

kvůli hanbě. Měla zlou sousedku, která řekla: „Vždyť vím, že nic nemají; co má tohle všechno znamenat?“ Šla a zaklepala na dveře. [Žena rabiho Chaniny] se zastyděla a vešla do vnitřní místnosti.

Stal se jí zázrak: [sousedka] uviděla pec plnou chleba a díži plnou těsta. Řekla jí: „Ty tam, ty tam, přines lopatu, tvůj chléb se pálí!“ Odpověděla jí: „I já jsem pro to vešla.“ Bylo učeno: I ona vešla, aby přinesla lopatu, protože byla zvyklá na zázraky.

Jeho žena mu řekla: „Dokdy budeme takto strádat?“ Řekl jí: „Co máme dělat?“ „Pros o slitování, ať ti něco dají.“ Prosil o slitování. Vyšlo cosi jako dlaň a dali mu jednu nohu zlatého stolu. [Pak jeho žena] viděla ve snu, že spravedliví budou v budoucnu jíst u zlatého stolu, který má tři nohy, a ona jí u stolu, který má dvě nohy.

Řekl jí: „Je ti milé, že všichni budou jíst u úplného stolu, a my u stolu, kterému něco chybí?“ Řekla mu: „A co máme dělat? Pros o slitování, ať ji od tebe vezmou.“ Prosil o slitování a vzali ji. Bylo učeno: Poslední zázrak byl větší než první, neboť máme podáno, že [Nebesa] dávají, ale neberou zpět.

Jednou za soumraku [v předvečer Šabatu] uviděl svou dceru smutnou. Řekl jí: „Dcero má, proč jsi smutná?“ Odpověděla mu: „Nádobu s octem jsem si spletla s nádobou s olejem a zapálila jsem z ní šabatové světlo.“ Řekl jí: „Dcero má, co ti na tom záleží? Ten, kdo řekl oleji, aby hořel, řekne octu, aby hořel.“ Bylo učeno: Hořelo celý den, až z něj vzali světlo pro havdalu.

Rabi Chanina ben Dosa měl kozy. Řekli mu: „Působí škody.“ Řekl: „Působí-li škody, ať je sežerou medvědi; a ne-li, ať každá z nich přinese večer na svých rozích medvěda.“ Večer přinesla každá z nich medvěda na svých rozích.

Měl sousedku, která stavěla dům, a trámy nedosahovaly. Přišla k němu a řekla mu: „Stavím svůj dům, a mé trámy nedosahují.“ Řekl jí: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděla mu: „Ejku.“ Řekl: „Ejku, ať dosáhnou tvé trámy.“

Bylo učeno: Dosáhly natolik, že přečnívaly o loket sem a o loket tam. A někteří říkají: Připojily se k nim nástavce. Bylo učeno: Plimo říká: Já jsem ten dům viděl, a jeho trámy přečnívaly o loket sem a o loket tam, a řekli mi: Toto je dům, který rabi Chanina ben Dosa zastřešil trámy svou modlitbou.

A odkud měl rabi Chanina ben Dosa kozy? Vždyť byl chudý! A navíc mudrci řekli: V zemi Izraele se nechová drobný dobytek. Řekl Rav Pinchas: Stalo se, že jistý člověk šel kolem dveří jeho domu a nechal tam slepice, a našla je žena rabiho Chaniny ben Dosy.

Řekl jí: „Nejez z jejich vajec.“ Vajec a slepic přibylo a obtěžovaly je. Prodal je a za jejich cenu koupil kozy. Jednou šel kolem onen člověk, kterému se ztratily slepice, a řekl svému druhovi: „Tady jsem nechal své slepice.“ Rabi Chanina to uslyšel a řekl mu: „Máš na ně nějaké poznávací znamení?“ Odpověděl mu: „Ano.“ Dal mu znamení a vzal si kozy. A to jsou ty kozy, které přinesly medvědy na svých rozích.

Rabi Elazar ben Pedat byl ve velké nouzi. Podstoupil [pouštění žilou] a neměl nic k jídlu. Vzal stroužek česneku a vložil si ho do úst. Bylo mu slabo a usnul. Rabíni ho přišli navštívit a viděli, že pláče a směje se a z jeho čela vychází paprsek ohně.

Když se probudil, řekli mu: „Proč jsi plakal a smál se?“ Řekl jim: „Seděl se mnou Svatý, budiž požehnán, a řekl jsem Mu: ‚Dokdy budu strádat na tomto světě?‘ A On mi řekl: ‚Elazare, můj synu, je ti milé, abych převrátil svět od počátku? Možná se narodíš v hodině [hojné] obživy.‘

Řekl jsem před Ním: ‚Tohle všechno, a [pouze] možná?‘ Řekl jsem Mu: ‚Bude toho, co jsem prožil, víc, anebo toho, co budu žít?‘ Řekl mi: ‚Toho, co jsi prožil.‘ Řekl jsem před Ním: ‚Je-li tomu tak, nechci.‘

Řekl mi: ‚Za odměnu za to, že jsi řekl: Nechci, ti dám ve světě budoucím třináct řek čistého balzámového oleje, velkých jako Eufrat a Tigris, abys v nich měl potěšení.‘ Řekl jsem před Ním: ‚Toto a nic víc?‘ Řekl mi: ‚A co dám tvým druhům?‘ Řekl jsem Mu: ‚A já to mám žádat od Muže, který nemá?‘ Uhodil mě prstem do čela a řekl mi: ‚Elazare, můj synu, mé šípy do tebe, mé šípy!‘“

Rabi Chama bar Chanina vyhlásil půst, a déšť nepřišel. Řekli mu: „Vždyť rabi Jehošua ben Levi vyhlásil půst a déšť přišel.“ Řekl jim: „Tohle jsem já, a tohle je syn Leviho.“ Řekli mu: „Ať přijde [i on] a soustředíme svou mysl; snad se obci zlomí srdce a přijde déšť.“ Prosili o slitování, ale déšť nepřišel.

Řekl jim: „Je vám milé, aby přišel déšť kvůli nám?“ Odpověděli mu: „Ano.“ Řekl: „Nebe, nebe, zakryj svou tvář!“ Nezakrylo se. Řekl: „Jak drzá je tvář nebe!“ Zakrylo se, a přišel déšť.

Levi vyhlásil půst, a déšť nepřišel. Řekl před Ním: „Pane světa, vystoupil jsi a usedl na výšinách, a nesmiluješ se nad svými dětmi.“ Přišel déšť, ale on ochrnul. Řekl rabi Elazar: Nikdy ať člověk nemluví troufale vůči Výšinám, neboť jeden veliký člověk mluvil troufale vůči Výšinám a ochrnul. A kdo to byl? Levi.

Ale způsobilo mu to tohle? Vždyť Levi předvedl před Rabim pokleknutí [kida] a ochrnul! – Obojí mu to způsobilo.

Rabi Chija bar Lulijani slyšel ty mraky, jak říkají: „Pojďme a dejme vodu v Amónu a Moábu.“ Řekl před Ním: „Pane světa, když jsi dával Tóru svému lidu Izraeli, obešel jsi všechny národy světa, a nepřijaly ji; a nyní jim dáváš déšť? Vylijte ho sem!“ Vylily ho na své [původní] místo.

Rabi Chija bar Lulijani vykládal: Co znamená, co je psáno: „Spravedlivý pokvete jako palma, poroste jako cedr na Libanonu“ (Ž 92,13)? Je-li řečeno palma, proč je řečeno cedr? A je-li řečeno cedr, proč je řečeno palma? Kdyby bylo řečeno palma a nebylo řečeno cedr, řekl bych: Jako palma