Taanit 28b תענית

Čím se liší Halel, že ruší svůj [ranní maamad], a čím se liší přídavná oběť, že neruší svůj [maamad přídavné modlitby]?

Řekl mu Rav Aši: Když nyní ruší [maamad], který není jeho, neruší tím spíše ten svůj? Řekl mu: Takto jsem ti to myslel: Ať ruší jen svůj!

Řekl mu: Je tu rabi Josi, který zastává tvůj názor, neboť bylo učeno: Rabi Josi říká: Ve kterýkoli den, kdy je přídavná oběť, je maamad. Maamad čeho? Řekneš-li maamad ranní modlitby – to přece říká i první tanaita! Spíše maamad přídavné; ani svůj tedy neruší.

[Maamad] odpolední? Ten ruší oběť dříví! Nýbrž nikoli [maamad] Uzavření? Z toho plyne: svůj ruší, a ten, který není jeho, neruší. Tak z toho plyne.

Ať se tedy učí také: Prvního nisanu nebyl maamad, protože je v něm Halel, přídavná oběť a oběť dříví! Řekl Rava: To znamená, že Halel na novoluní není z Tóry.

Neboť řekl rabi Jochanan jménem rabiho Šimona ben Jehocadaka: Osmnáct dní v roce dokončuje jednotlivec celý Halel, a to jsou: osm dní Svátku [stánků], osm dní Chanuky, první sváteční den Pesachu a sváteční den Šavuot. A v diaspoře dvacet jedna dní, a to jsou: devět dní Svátku [stánků], osm dní Chanuky, první dva dny Pesachu a dva sváteční dny Šavuot.

Rav přišel do Babylónie a viděl je, jak říkají Halel na novoluní. Zamýšlel je přerušit. Když však viděl, že přeskakují [části], řekl: Z toho plyne, že mají v rukou zvyk svých otců. Bylo učeno: Jednotlivec ať nezačíná, ale začal-li, dokončí.

„Pět věcí postihlo naše otce sedmnáctého tamuzu“ atd. „Byly rozbity desky“ – odkud to víme? Neboť bylo učeno: Šestého [dne] měsíce [sivanu] bylo dáno Desatero Izraeli. Rabi Josi říká: sedmého. Podle toho, kdo říká šestého: šestého bylo dáno a sedmého vystoupil Mojžíš [na horu].

Podle toho, kdo říká sedmého: sedmého bylo dáno a sedmého vystoupil Mojžíš, jak je psáno: „A sedmého dne zavolal na Mojžíše“ (Ex 24,16), a je psáno: „Mojžíš vešel doprostřed oblaku a vystoupil na horu; a Mojžíš byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí“ (Ex 24,18). Dvacet čtyři dny sivanu a šestnáct tamuzu dávají dohromady čtyřicet.

Sedmnáctého tamuzu sestoupil, přišel a rozbil desky. A je psáno: „Když se přiblížil k táboru a uviděl tele, … odhodil desky ze svých rukou a rozbil je pod horou“ (Ex 32,19).

„Ustala stálá oběť“ – je to tradice.

„Byla prolomena [hradba] města“ – bylo to sedmnáctého? Vždyť je psáno: „Ve čtvrtém měsíci, devátého dne měsíce, se hlad ve městě zesílil“ (Jr 52,6), a hned poté je psáno: „A město bylo prolomeno“ atd. (Jr 52,7).

Řekl Rava: Není to rozpor: zde jde o první [zničení], tam o druhé. Neboť bylo učeno: Při prvním bylo město prolomeno devátého tamuzu, při druhém sedmnáctého téhož [měsíce].

„Apostomus spálil Tóru“ – je to tradice.

„Postavil modlu ve Svatyni“ – odkud to víme? Neboť je psáno: „A od doby, kdy bude odstraněna stálá oběť a postavena ohavnost pustošení“ (Da 12,11).

A byla jen jedna? Vždyť je psáno: „A na křídle ohavností pustošitel“ (Da 9,27)! Řekl Rava: Byly dvě; jedna spadla na druhou a ulomila jí ruku, a nalezlo se, že na ní bylo napsáno: