Taanit 29a תענית

„Ty sis přál zničit Dům; svou ruku jsem ti [k tomu] vydal.“

„Devátého ava bylo našim otcům uloženo, že nevejdou do země“ – odkud to víme? Neboť je psáno: „Prvního měsíce druhého roku, prvního dne měsíce, byl postaven příbytek“ (Ex 40,17). A Mistr řekl: V prvním roce zhotovil Mojžíš příbytek, ve druhém Mojžíš příbytek postavil a vyslal zvědy. A je psáno: „Druhého roku, druhého měsíce, dvacátého dne měsíce, se oblak zvedl od příbytku svědectví“ (Nu 10,11).

A je psáno: „Vytáhli od hory Hospodinovy na cestu tří dnů“ (Nu 10,33). Řekl rabi Chama bar Chanina: Toho dne se odvrátili od Hospodina. A je psáno: „A přimíšená luza, která byla mezi nimi, propadla chtivosti, a také synové Izraele znovu plakali“ atd. (Nu 11,4), a je psáno: „Po celý měsíc“ atd. (Nu 11,20) – to vychází na dvacátého druhého sivanu.

A je psáno: „Mirjam byla zavřena sedm dní“ (Nu 12,15) – to vychází na dvacátého devátého sivanu. A je psáno: „Pošli si muže“ (Nu 13,2).

A bylo učeno: Dvacátého devátého sivanu vyslal Mojžíš zvědy. A je psáno: „Vrátili se z průzkumu země po čtyřiceti dnech“ (Nu 13,25). Těch čtyřicet dní je však o jeden méně [do devátého ava]!

Řekl Abaje: Tamuz onoho roku byl úplný [třicetidenní], jak je psáno: „Svolal proti mně slavnost, aby zdrtil mé mladíky“ (Pl 1,15).

A je psáno: „Celá pospolitost pozvedla hlas a lid té noci plakal“ (Nu 14,1). Řekl Raba, řekl rabi Jochanan: Byl to [večer] Devátého ava. Řekl jim Svatý, budiž požehnán: Vy jste plakali bezdůvodným pláčem, a Já vám ustanovím pláč pro všechna pokolení.

„Chrám byl zničen poprvé“ – neboť je psáno: „Pátého měsíce, sedmého dne měsíce, to byl devatenáctý rok krále Nebúkadnesara, krále babylonského, přišel do Jeruzaléma Nebuzaradan, velitel tělesné stráže, služebník babylonského krále, a spálil dům Hospodinův“ atd. (2Kr 25,8–9). A je psáno: „Pátého měsíce, desátého dne měsíce, to byl devatenáctý rok krále Nebúkadnesara, krále babylonského, přišel Nebuzaradan, velitel tělesné stráže, který stál před babylonským králem, do Jeruzaléma“ atd. (Jr 52,12).

A bylo učeno: Nelze říci sedmého, neboť již bylo řečeno desátého; a nelze říci desátého, neboť již bylo řečeno sedmého. Jak to tedy bylo? Sedmého pohané vešli do Svatyně, jedli v ní a znesvěcovali ji sedmého i osmého.

A devátého ke tmě v ní zapálili oheň a hořela celý ten den, jak je řečeno: „Běda nám, neboť se den nachýlil, neboť se prodlužují stíny večera“ (Jr 6,4). A to je to, co řekl rabi Jochanan: Kdybych byl žil v onom pokolení, ustanovil bych ho jen na desátého, protože většina Svatyně shořela tehdy. A rabíni? Začátek pohromy má přednost.

A u druhého [zničení] – odkud to víme? Neboť bylo učeno: Zásluha se přivaluje na den zásluhy a vina na den viny.

Řekli: Když byl Chrám zničen poprvé, byl to ten den předvečer Devátého ava, bylo to po skončení Šabatu, po skončení sedmého [sabatického] roku, sloužila hlídka Jehojariv a levité zpívali píseň a stáli na svém pódiu. A jakou píseň zpívali? „Obrátil na ně jejich nepravost a pro jejich zlobu je umlčí“ (Ž 94,23). A nestihli říci „umlčí je Hospodin, náš Bůh“, než přišli pohané a dobyli je. A tak také při druhém.

„Byl dobyt Betar“ – je to tradice.

„Město bylo rozoráno.“ Bylo učeno: Když svévolný Turnusrufus zničil Svatyni, byl na Rabana Gamliela vydán rozsudek smrti. Přišel jeden hodnostář, postavil se v domě studia a řekl: „Hledá se muž s nosem! Hledá se muž s nosem!“ Raban Gamliel to uslyšel, šel a skryl se před nimi.

[Hodnostář] šel k němu potají a řekl mu: „Jestliže tě zachráním, přivedeš mě do světa budoucího?“ Odpověděl mu: „Ano.“ Řekl mu: „Přísahej mi.“ Přísahal mu. Vystoupil na střechu, skočil a zemřel. A je známo, že když vydají výnos a jeden z nich zemře, svůj výnos zruší. Vyšel nebeský hlas a řekl: „Tento hodnostář je připraven k životu ve světě budoucím.“

Rabíni učili: Když byl Chrám zničen poprvé, shromáždily se skupiny mladých kohanim s klíči od Svatyně v rukou, vystoupili na střechu Svatyně a řekli před Ním: „Pane světa, protože jsme si nezasloužili být věrnými správci, ať jsou klíče předány Tobě.“ Hodili je vzhůru, vyšlo cosi jako dlaň a přijalo je od nich. A oni skočili a padli do ohně.

A nad nimi naříkal prorok Izajáš: „Výrok o Údolí vidění: Co je ti, že jsi celé vystoupilo na střechy, ty plné hluku, město hlučné, město jásavé? Tví zabití nejsou zabití mečem ani padlí v boji“ (Iz 22,1–2). I o Svatém, budiž požehnán, je řečeno: „Boří zeď a křik [zní] k hoře“ (Iz 22,5).

„Jakmile začne av, omezuje se radost“ atd. Řekl Rav Jehuda, syn Rav Šmuela bar Šilata, jménem Rava: Jako se omezuje radost, jakmile začne av, tak se rozmnožuje radost, jakmile začne adar.