[Jde-li] o mláďata posvěcených zvířat, [která] v lůně matky záměnu provést nemohou, ale venku mohou? Vždyť jsme se učili: Mláďata záměnu provést nemohou. Čí je to? Rabiho Jehudy.
בולדי קדשים במעי אמן הוא דלא עבדין תמורה הא אבראי עבדי והא תנן אין הוולדות עושין תמורה הא מני רבי יהודה היא
Je-li to rabi Jehuda, jsou snad údy svaté? Vždyť rabi Jehuda nezastává [pravidlo]: Kdo řekne „noha tohoto [zvířete ať je] zápalnou obětí“, celé je zápalnou obětí.
אי רבי יהודה אברין מי קדשי הא לר' יהודה לית ליה האומר רגלה של זו עולה כולה עולה
Řekneme, že je to [sporné] mezi tanaity? Kdo porazí oběť za hřích a najde v ní živý plod v devátém měsíci – jedna [baraita] učí: Jí se jen kohanim mužského pohlaví, jí se jen uvnitř závěsů [nádvoří] a jí se jen po jeden den.
לימא כתנאי השוחט את החטאת ומצא בה בן ארבע חי קתני חדא אינה נאכלת אלא לזכרי כהונה ואינה נאכלת אלא לפנים מן הקלעים ואינה נאכלת אלא ליום אחד
A jiná baraita učí: Jí ho kdokoli, jí se na kterémkoli místě a nejí se v chrámovém nádvoří. Což to není [spor] mezi tanaity, z nichž jeden zastává, že svatost se na plody vztahuje, a druhý zastává, že svatost se na plody nevztahuje?
ותניא אידך נאכלת לכל אדם ונאכלין בכל מקום ואינן נאכלין בעזרה מאי לאו תנאי היא דמר סבר קדושה חלה על עוברין ומר סבר אין קדושה חלה על עוברין
Ne, tito tanaité se liší v tomto: jeden zastává, že mláďata posvěcených zvířat jsou svatá až při svém zrození, a druhý zastává, že mláďata posvěcených zvířat jsou svatá již v lůně matky.
לא הני תנאי בהא קא מיפלגי דמר סבר ולדות קדשים בהוייתן הן קדושים ומר סבר ולדי קדשים במעי אמן הן קדושים
A chceš-li, řekni, že je to jeden tanaita: jedna z těchto baraitot [mluví] o tom, kdo posvětil zvíře a ono potom zabřezlo, a druhá z nich o tom, kdo ji posvětil březí.
ואיבעית אימא חד תנא הוא חדא מהלין מתנייתא במקדיש בהמה ואח"כ נתעבדה וחדא מנהון שהקדישה מעוברת
Učí se v baraitě: Rabi Eliezer říká: Kříženec, trefa, [mládě] narozené císařským řezem, tumtum a androgyn nejsou svatí a neposvěcují. A Šmuel řekl: Nejsou svatí záměnou a neposvěcují, [aby] provedli záměnu.
תניא רבי אליעזר אומר כלאים וטרפה ויוצא דופן טומטום ואנדרוגינוס לא קדושין ולא מקדישין ואמר שמואל לא קדושין בתמורה ולא מקדישין [לעשות] תמורה
A učí se v baraitě: Řekl rabi Meir: Když nejsou svatí, jak mohou posvěcovat? Takový [případ] nenajdeš, leda když někdo posvětí zvíře a ono se potom stane trefa, [nebo] když posvětí plod a ten vyjde císařským řezem. Tedy plod je svatý.
ותניא א"ר מאיר מאחר שאינן קדושין היאך מקדישין אי אתה מוצא אלא במקדיש בהמה ואחר כך נטרפה במקדיש ולד ויצא [דרך] דופן אלמא קדיש ולד
Říkají: U bezvadného [plodu] v lůně bezvadné [matky] i bar Pada uznává, že je svatý. Liší se jen o bezvadném [plodu] v lůně [matky] s vadou: bar Pada zastává, že protože jeho matka není posvěcena svatostí těla, ani on není svatý; a rabi Jochanan zastává, že jsou jako dvě zvířata – jeho matka není posvěcena, ale on svatý je.
אמרי בתם במעי תמימה אפילו בר פדא נמי מודי דקדיש לא נחלקו אלא בתם במעי בעלת מום בר פדא סבר כיון דאימיה לא מקדישין קדושת הגוף הוא נמי לא קדיש ורבי יוחנן סבר הני כב' בהמות נינהו אימיה היא דלא מיקדשא אבל הוא קדוש
Řekl Abaje: Bezvadný [plod] v lůně bezvadné [matky] je podle všech svatý sám o sobě. Liší se jen o [plodu] v lůně [matky] s vadou: bar Pada zastává, že protože ani jeho matka není svatá sama o sobě, ani on není svatý, leda pro svou cenu; rabi Jochanan zastává, že plod není stehnem své matky, a ačkoli jeho matka není svatá sama o sobě, mládě je svaté samo o sobě.
אמר אביי תם במעי תמימה דברי הכל קדיש גופיה אלא כי פליגי במעי בעלת מום דבר פדא סבר כיון דאימיה נמי לא קדיש גופה איהו נמי לא קדיש אלא לדמי רבי יוחנן סבר עובר לאו ירך אמו הוא ואע"ג דאימיה לא קדשה לגופה ולד מיהא קדיש לגופיה
„Řekl rabi Josi: Což u posvěcených věcí [neplatí], že kdo řekne ‚noha tohoto…‘“ atd.
א"ר יוסי והלא במוקדשין האומר רגלה של זו כו'
Originál: Temurah 11a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.