Zevachim 116a זבחים

Samci i samice, bezvadní i s vadou – neboť pravil mistr: Bezvadnost a samčí pohlaví [se vyžadují] u dobytka, ale nevyžaduje se bezvadnost a samčí pohlaví u ptáků;

a dobytek je srovnán s ptáky.

Bezvadní i s vadou – s vyloučením [zvířete], jemuž chybí úd, neboť řekl rabi Elazar: Odkud [víme], že [zvíře], jemuž chybí úd, je zakázáno potomkům Noemovým? Proto se učí: „A ze všeho živého, ze všeho masa“ (Gn 6,19) – Tóra řekla: Přiveď zvíře, jehož hlavní údy jsou živé.

A snad [to] vylučuje smrtelně poraněné? – To vyplývá z [výrazu] „aby se zachovalo semeno“ (Gn 7,3).

To je dobré podle toho, kdo říká, že smrtelně poraněné nerodí; ale podle toho, kdo říká, že smrtelně poraněné rodí, co se dá říci? – Vždyť verš říká: „s tebou“ (Gn 6,19) – [zvířata] podobná tobě.

A snad byl Noe sám smrtelně poraněný? – Je o něm psáno ‚bezúhonný‘. – A snad bezúhonný ve svých cestách? – Je o něm psáno ‚spravedlivý‘.

A snad bezúhonný ve svých cestách [a] spravedlivý ve svých činech? – Kdyby tě napadlo, že Noe sám byl smrtelně poraněný, copak by Noemovi řekl: Podobné tobě přiveď, zdravé nepřiváděj?

A když to odvozujeme ze ‚s tebou‘, proč potřebuji ‚aby se zachovalo semeno‘? – Mohl bys říci, [že] ‚s tebou‘ [je řečeno] jen pro společnost, [takže] i starý, i kleštěnec – to nás učí.

Čistí, ale ne nečistí: Copak v té době byli [rozlišováni] nečistí a čistí? Řekl rabi Šmuel bar Nachmani jménem rabiho Jonatana: Z těch, se kterými nebyl spáchán hřích.

Jak to věděli? Podle Rava Chisdy, neboť Rav Chisda řekl: Převáděl je před archou; každé, které archa přijala, je zřejmé, že je čisté; [ta, která] archa nepřijala, je zřejmé, že jsou nečistá.

Rabi Abahu řekl: Verš říká: „A ti, kteří přicházeli, samec a samice“ (Gn 7,16) – ti, kteří přicházeli sami od sebe.

Pravil mistr: ‚A všechno se obětovalo jako oběti zápalné.‘ Oběti zápalné ano, pokojné ne? Vždyť je psáno: „a obětovali obětní hody, pokojné oběti Hospodinu, býčky“ (Ex 24,5)! Nýbrž řekni: Všechno se obětovalo [jako] oběti zápalné a pokojné.

Ale vždyť bylo učeno: ‚Ale pokojné ne, nýbrž jen zápalné‘! – Oběti zápalné ano, pokojné ne – [to je] podle toho, kdo říká, že potomci Noemovi neobětovali pokojné oběti. Neboť bylo řečeno: Rabi Elazar a rabi Josi bar Chanina – jeden říká: Potomci Noemovi obětovali pokojné oběti, a druhý říká: Neobětovali.

Jaký je důvod toho, kdo říká, že potomci Noemovi obětovali pokojné oběti? Neboť je psáno: „A Ábel přinesl také on z prvorozených svého stáda a z jejich tuku“ (Gn 4,4). Která [oběť] je to, jejíž tuk se obětuje na oltáři, ale celá se na oltáři neobětuje? Řekni: to je oběť pokojná.

Jaký je důvod toho, kdo říká, že neobětovali? Neboť je psáno: „Probuď se, severe, a přijď, jihu“ (Pís 4,16) – ať se probudí národ, jehož oběti [se konají] na severu, a ať přijde národ, jehož oběti [se konají] na severu i na jihu.

A ten druhý mistr – vždyť je psáno ‚a z jejich tuku‘? – [To znamená] z jejich tučných [kusů].

A ten první mistr – vždyť je psáno ‚probuď se, severe‘? – To je psáno o shromáždění vyhnanců.

Ale vždyť je psáno: „A Mojžíš řekl: I ty nám dáš do rukou obětní hody a oběti zápalné, abychom [je] obětovali Hospodinu, našemu Bohu“ (Ex 10,25)! – Obětní hody k jídlu a oběti zápalné k obětování.

Ale vždyť je psáno: „A Jitro, tchán Mojžíšův, vzal oběť zápalnou a obětní hody“ (Ex 18,12)! – To je psáno [o době] po darování Tóry.

To je dobré podle toho, kdo říká, že Jitro [přišel] po darování Tóry; ale podle toho, kdo říká, že Jitro [přišel] před darováním Tóry, co se dá říci? Neboť bylo řečeno: Synové rabiho Chiji a rabi Jehošua ben Levi – jeden řekl: Jitro [přišel] před darováním Tóry, a druhý řekl: Jitro [přišel] po darování Tóry. Ten, kdo říká, že Jitro [přišel] před darováním Tóry, má za to, že potomci Noemovi obětovali pokojné oběti.

Jako [spor] tanaitů: „Jitro, kněz midjánský, uslyšel“ (Ex 18,1) – jakou zprávu uslyšel, že přišel a stal se proselytou? Rabi Jehošua říká: Uslyšel o válce s Amalekem, neboť hned vedle je psáno: „A Jehošua přemohl Amaleka a jeho lid ostřím meče“ (Ex 17,13).

Rabi Elazar z Modiinu říká: Uslyšel o darování Tóry a přišel; neboť když byla Tóra dána Izraeli, šel její hlas od jednoho konce světa ke druhému a všech králů modloslužebníků se v jejich palácích zmocnilo chvění a pronesli píseň, neboť je řečeno: „A v jeho chrámu každý praví: Sláva!“ (Ž 29,9).

Shromáždili se všichni k ničemovi Bileamovi a řekli mu: Co je to za zvuk hluku, který jsme slyšeli? Snad přichází na svět potopa? Řekl jim: „Hospodin trůnil nad potopou“ – řekl jim – „a Hospodin trůní jako král navěky“ (Ž 29,10). Svatý, budiž požehnán, již přísahal, že na svět neuvede potopu.

Řekli mu: Potopu vod neuvede, ale potopu ohně uvede, neboť je řečeno: „Neboť ohněm bude Hospodin soudit“ (Iz 66,16). Řekl jim: Již přísahal, že nezahubí všechno tvorstvo.

A co je tedy ten zvuk hluku, který jsme slyšeli? Řekl jim: Má vzácný poklad ve své pokladnici, který byl u něho uložen devět set sedmdesát čtyři pokolení předtím, než byl stvořen svět, a chce jej dát svým synům, neboť je řečeno: „Hospodin dá sílu svému lidu“ (Ž 29,11). Ihned se všichni ozvali a řekli: „Hospodin požehná svému lidu pokojem“ (Ž 29,11).

Rabi Eliezer říká: Uslyšel o rozdělení Rákosového moře a přišel, neboť je řečeno: „A když uslyšeli všichni králové Emorejců“ (Joz 5,1). A také nevěstka Rachab řekla poslům Jehošuovým: „Neboť jsme slyšeli, jak Hospodin vysušil vody Rákosového moře“ (Joz 2,10).

Proč se tam říká: „a nezůstalo v nich již ducha“ (Joz 5,1), a proč se zde říká: „a v nikom již nepovstal duch“ (Joz 2,11)?