Zevachim 116b זבחים

Že se jim ani [úd] nepostavil. – A odkud to věděla? Neboť pravil mistr: Nebylo knížete ani vládce, který by nevešel k nevěstce Rachab.

Říkali: Bylo jí deset let, když Izrael vyšel z Egypta, a smilnila po všech čtyřicet let, kdy byl Izrael na poušti. Po padesáti letech se stala proselytkou. Řekla: Ať je mi odpuštěno pro zásluhu provazu, okna a lnu.

Pravil mistr: ‚A pohané smějí v nynější době činit tak.‘ Odkud to [víme]? Neboť učili naši mistři: „Mluv k synům Izraele“ (Lv 17,2) – synům Izraele je přikázáno [ohledně] porážení venku, ale pohanům není přikázáno [ohledně] porážení venku.

Proto si každý z nich staví výšinu pro sebe a obětuje na ní, cokoli chce. Řekl rabi Jaakov bar Acha jménem rabiho Asiho: Je zakázáno jim pomáhat a jednat jako jejich zmocněnec. Řekl Raba: Ale poučit je je dovoleno.

Jako tehdy, když Ifra Hormiz, matka krále Šabura, poslala Ravovi oběť [a] vzkázala mu: Obětujte ji pro mne pro Nebesa. Řekl Ravu Safrovi a Ravu Achovi bar Hunovi: Jděte a vezměte dva pohanské mladíky stejného věku, hleďte, kam moře vyvrhuje nánosy, vezměte nové dřevo, vykřeste oheň novým křesadlem a obětujte ji pro ni pro Nebesa.

Řekl mu Abaje: Podle koho [jsi jednal]? Podle rabiho Elazara ben Šamua, neboť bylo učeno: Rabi Elazar ben Šamua říká: Jako oltář, kterého nesměl použít obyčejný člověk, tak i dřevo, kterého nesměl použít obyčejný člověk. Ale vždyť rabi Elazar ben Šamua připouští [opak] u výšiny!

Neboť bylo učeno: Jeden verš říká: „A David dal Ornanovi za to místo zlato o váze šest set šekelů“ (1Pa 21,25), a je psáno: „A David koupil humno a dobytek za stříbro, padesát šekelů“ (2S 24,24). Jak to [srovnat]?

Vybral od každého kmene padesát, což je šest set. Rabi říká jménem Aby Josiho ben Dostaje: Dobytek, [dřevo] a místo oltáře za padesát, a celý dům za šest set.

Rabi Elazar ben Šamua říká: Dobytek, dřevo a místo oltáře za padesát, a celý dům za šest set, neboť je psáno: „A Aravna řekl Davidovi: Ať vezme a obětuje můj pán král, co je dobré v jeho očích; hle, dobytek k oběti zápalné a mlátící smyky [a nářadí dobytka] na dřevo“ (2S 24,22). – A Rava ti odpoví: I tam [šlo] o nové [dřevo].

Co jsou ‚moregim‘? Řekl Ula: lůžko turbalu. Co je lůžko turbalu? Řekl Abaje: Mlátící deska s hroty, kterou mlatci mlátí. Řekl Abaje: Jaký je [na to] verš? „Hle, učinil jsem tě ostrým novým smykem s mnoha ostřími“ (Iz 41,15).

Rava učil svého syna číst [Písmo] a stavěl mu proti sobě verše: Je psáno: ‚A David dal Ornanovi atd.‘, a je psáno: ‚A David koupil atd.‘ Jak to [srovnat]? Vybral od každého kmene padesát, což je šest set.

Ale stále si odporují: tam stříbro, zde zlato! Nýbrž takto to říká: Vybral stříbro v hodnotě šesti set [šekelů] zlata.

Méně svaté oběti se jedly [v celém táboře Izraele]: Řekl Rav Huna: Na všech místech Izraele, ale tábor [tam] nebyl.

Namítl rabi Nachman Ravu Hunovi: A tábory na poušti nebyly? Vždyť bylo učeno: Jako byl tábor na poušti, tak je tábor v Jeruzalémě: od [bran] Jeruzaléma k Chrámové hoře – tábor Izraele; od Chrámové hory k Nikanorově bráně – tábor levitů;

odtud dále – tábor Šechiny; a to jsou opony na poušti.

Nýbrž řekni: ‚na každém místě tábora Izraele‘. – To je samozřejmé! – Mohl bys říci, že se [oběti při pochodu] stávají nezpůsobilými vynesením – to nás učí.

A řekni, že tomu tak skutečně je! – Verš říká: „Potom se dá na pochod stan setkávání“ (Nu 2,17) – ačkoli se stan setkávání dal na pochod, je to [stále] on.

Bylo učeno: Rabi Šimon bar Jochaj říká: Byl ještě jeden [prostor] – val a nádvoří žen, ale netrestali kvůli němu. A v Šilu byly jen dva tábory.

Který z nich nebyl? Řekl Raba: Je rozumné, že tábor levitů byl, neboť kdyby tě napadlo, že tábor levitů nebyl,