Zevachim 115b זבחים

podle Rava Huny jménem Rava, neboť Rav Huna řekl jménem Rava: Oběť za vinu, která byla odsunuta k pastvě, a někdo ji porazil bez určení – je způsobilá jako oběť zápalná.

Kdo obětuje z masa oběti za hřích atd.: Učili naši mistři: Odkud [víme], že kdo obětuje [venku] z masa oběti za hřích, z masa oběti za vinu, z masa velesvatých obětí, z masa méně svatých obětí, ze zbytku omeru, ze dvou chlebů, z předkladných chlebů a ze zbytků moučných obětí, je osvobozen?

Proto se učí: ‚oběť zápalnou‘ – jako oběť zápalná je způsobilá k obětování [na oltáři], tak [se míní] cokoli, co je způsobilé k obětování.

Odkud [víme], že i kdo lije, kdo míchá, kdo láme, kdo solí, kdo mává, kdo přináší, kdo uspořádává stůl, kdo upravuje lampy, kdo odebírá hrst a kdo zachycuje [krev] venku, je osvobozen?

Proto se učí: „kdo obětuje oběť zápalnou nebo obětní hod“ (Lv 17,8) – jako obětování je dovršením služby, tak [se míní] cokoli, co je dovršením služby.

Dokud nebyl postaven Svatostánek atd.: Seděl Rav Huna bar Rav Ketina před Ravem Chisdou a četl: „A poslal mladíky ze synů Izraele“ (Ex 24,5). Řekl mu: Takto řekl rabi Asi: [Prvorození] obětovali, a [pak jejich služba] skončila.

Chtěl ho vyvrátit z naší Mišny, [ale] uslyšel ho říkat jménem Rava Ady bar Ahavy: Oběť zápalná, kterou Izrael obětoval na poušti, nevyžadovala stažení kůže a rozsekání. Namítl mu baraitu, která je klade na roveň ve všem.

Neboť bylo učeno: Dokud nebyl postaven Svatostánek, byly výšiny dovoleny a služba [konána] prvorozenými, a všechno bylo způsobilé k obětování: dobytek, zvěř i ptáci, samci i samice, bezvadní i s vadou, čistí, ale ne nečistí.

A všechno se obětovalo jako oběti zápalné. A oběť zápalná, kterou Izrael obětoval na poušti, vyžadovala stažení kůže a rozsekání. A pohané smějí v nynější době činit tak.

Je to [spor] tanaitů, neboť bylo učeno: „I kněží, kteří přistupují k Hospodinu, ať se posvětí“ (Ex 19,22) – rabi Jehošua ben Korcha říká: To je oddělení prvorozených; Rabi říká: To je oddělení Nadava a Abihua.

Dobře podle toho, kdo říká, že to je oddělení Nadava a Abihua – to je, co je psáno: „To je, co mluvil Hospodin: Na těch, kdo jsou mi blízko, se posvětím“ (Lv 10,3).

Ale podle toho, kdo říká, že to je oddělení prvorozených – kde je to naznačeno? Neboť je psáno: „Tam se setkám se syny Izraele a bude [stan] posvěcen mou slávou“ (Ex 29,43) – nečti ‚mou slávou‘ (bichvodi), nýbrž ‚mými ctěnými‘ (bimchubadaj).

Tuto věc řekl Svatý, budiž požehnán, Mojžíšovi, a nevěděli [to], dokud nezemřeli synové Áronovi. Když synové Áronovi zemřeli, řekl mu: Árone, můj bratře, tvoji synové zemřeli jen proto, aby posvětili jméno Svatého, budiž požehnán. Když Áron poznal, že jeho synové jsou známí Všudypřítomnému, mlčel a obdržel odměnu, neboť je řečeno: „A Áron mlčel“ (Lv 10,3).

A tak o Davidovi praví: „Mlč před Hospodinem a čekej na něj“ (Ž 37,7) – i když ti nechá padnout mnoho zabitých, ty mlč. A tak o Šalomounovi praví: „Je čas mlčet a čas mluvit“ (Kaz 3,7) – někdy [člověk] mlčí a dostává odměnu za mlčení, někdy mluví a dostává odměnu za řeč.

A to je, co řekl rabi Chija bar Aba jménem rabiho Jochanana: Co znamená, co je psáno: „Hrozný jsi, Bože, ze svých svatyní“ (Ž 68,36)? Nečti ‚ze svých svatyní‘ (mimikdašecha), nýbrž ‚ze svých posvěcených‘ (mimekudašecha). Když Svatý, budiž požehnán, vykonává soud na svých svatých, budí bázeň a je vyvýšen a oslavován.

Avšak [ohledně] oběti zápalné je obtíž! – Je to [spor] dvou tanaitů, neboť bylo učeno: Rabi Jišmael říká: Obecná pravidla byla řečena na Sinaji a podrobnosti ve stanu setkávání.

Rabi Akiva říká: Obecná pravidla i podrobnosti byly řečeny na Sinaji, zopakovány ve stanu setkávání a potřetí řečeny na moábských pláních.

Pravil mistr: ‚Všechno bylo způsobilé k obětování.‘ Odkud to [víme]? Řekl Rav Huna: Neboť verš říká: „Noe postavil oltář Hospodinu a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva“ (Gn 8,20) – ‚dobytek‘ ve vlastním smyslu; zvěř je zahrnuta v [pojmu] dobytek.