Zevachim 42b זבחים

Ale vždyť se učí „ať … či“! – Je to obtíž.

Pán řekl: „Rabi Meir říká: Je to pigul a jsou za něj povinni karetem.“ Vždyť karetem není povinen, dokud nejsou přineseny všechny jeho zpřístupňující [úkony], neboť pán řekl: Jako [je tomu u] přijetí platné [oběti], tak je tomu u přijetí neplatné: jako přijetí platné [vyžaduje], aby byly přineseny všechny její zpřístupňující [úkony], tak i přijetí neplatné [vyžaduje], aby byly přineseny všechny její zpřístupňující [úkony].

A jakmile zamýšlel [pigul] uvnitř [ve velesvatyni], je [krev] neplatná a je to, jako by nekropil; když pak znovu kropí ve svatyni, kropí jen pouhou vodu!

Raba řekl: Lze to nalézt u čtyř býků a čtyř kozlů.

Rava řekl: Můžeš říci, že i u jednoho býka a jednoho kozla – [takové kropení] dává [oběti] platnost pro její pigul.

Čtyřicet tři? Vždyť bylo učeno: čtyřicet sedm! – Tato [baraita je] podle toho, kdo říká, že se [krev býka a kozla] smíchává pro rohy, a ona podle toho, kdo říká, že se pro rohy nesmíchává.

Ale vždyť bylo učeno: čtyřicet osm! – Tato [baraita je] podle toho, kdo říká, že zbytky jsou nezbytnou podmínkou, a ona podle toho, kdo říká, že zbytky nezbytnou podmínkou nejsou.

Namítá se: Kdy to platí? Při oddělení hrsti, při dání do nádoby a při nesení.

Ale přišel-li k pálení [a] dal hrst s úmyslem a kadidlo mlčky, nebo dal hrst mlčky a kadidlo s úmyslem – rabi Meir říká: Je to pigul a jsou za něj povinni karetem; a mudrci říkají: Není za to karet, dokud neučiní pigulem celé zpřístupňující [obětiny].

Každopádně se učí: „hrst mlčky a kadidlo s úmyslem“, a přou se! – Řekni: Již [předtím] dal kadidlo s úmyslem.

Zaprvé, to je [totéž co] první část; a navíc bylo [přece] učeno: „a potom“! – Je to obtíž.

MIŠNA: A toto jsou věci, za které nejsou povinni [trestem] kvůli pigulu: hrst, vonné kadidlo, kadidlo,