„kdyby nebylo uvedeno přísnější, řekl bych, že za přísnější [hrozí] smrt“? Vždyť to vychází z nečistoty plazu, a stačí, aby to, co je odvozeno z úsudku, bylo jako to, z čeho se usuzuje!
אם לא נאמרו חמורות הייתי אומר על החמורות במיתה הא מטומאת שרץ קאתיא ודיו לבא מן הדין להיות כנדון
Zeiri řekl: Lehčí je nečistota plazu a přísnější nečistota od mrtvého; a takto se míní: Kdyby byla uvedena nečistota plazu a byl uveden desátek a teruma, a nebyla uvedena nečistota od mrtvého, řekl bych, že [v lehčí nečistotě] za lehčí [svaté věci hrozí] zákaz a za přísnější smrt.
אמר זעירי קלות טומאת שרץ חמורות טומאת מת והכי קאמר אילו נאמר טומאת שרץ ונאמר מעשר ותרומה ולא נאמרה טומאת מת הייתי אומר [קלות] על הקלות בלאו ועל החמורות במיתה
A jelikož [při] lehčí [nečistotě hrozí] za přísnější [věci] smrt, [řekl bych, že] i [při] přísnější [nečistotě hrozí] za lehčí [věci] smrt; proto je uvedeno přísnější.
ומדקלות על החמורות במיתה חמורות נמי על הקלות במיתה לכך נאמרו חמורות:
Rabíni učili: Nebo [verš] zahrnuje jen to, co je podobné pokojným obětem? Jako pokojné oběti se vyznačují tím, že se jedí dva dny a jednu noc, tak i všechno, co se jí dva dny a jednu noc.
תנו רבנן או אינו מביא אלא כיוצא בשלמים. מה שלמים מיוחדים נאכלין לשני ימים ולילה אחד אף כל נאכל לשני ימים ולילה אחד
Odkud [víme o tom], co se jí den a noc? Praví se: „z masa“ (Lv 7,18) – [zahrnuje] vše, jehož zbytky se jedí. Odkud [víme o] oběti zápalné, jejíž zbytky se nejedí? Praví se: „oběti“.
נאכל ליום ולילה מנין תלמוד לומר מבשר כל ששירין נאכלין עולה שאין שיריה נאכלין מנין תלמוד לומר זבח
A jelikož [verš] nakonec zahrnuje všechno, proč jsou tedy uvedeny pokojné oběti? Aby ti řekl: Jako pokojné oběti se vyznačují tím, že mají zpřístupňující [úkony], ať pro člověka, nebo pro oltář, tak i za všechno, co má zpřístupňující [úkony], ať pro člověka, nebo pro oltář, jsou povinni [trestem] kvůli pigulu.
ומאחר שסופו לרבות כל דבר למה נאמר שלמים מעתה? לומר לך מה שלמים מיוחדים שיש להן מתירין בין לאדם בין למזבח אף כל שיש לו מתירין בין לאדם בין למזבח חייבין עליהן משום פיגול.
[U] oběti zápalné její krev zpřístupňuje její maso pro oltář a její kůži pro kněze; [u] zápalné oběti z ptáků její krev zpřístupňuje její maso pro oltář; [u] oběti za hřích z ptáků její krev zpřístupňuje její maso pro kněze; [u] býků, kteří se spalují, a kozlů, kteří se spalují, jejich krev zpřístupňuje jejich obětní tuky k obětování.
העולה דמה מתיר את בשרה למזבח ועורה לכהנים עולת העוף דמה מתיר את בשרה למזבח; חטאת העוף דמה מתיר את בשרה לכהנים; פרים הנשרפים ושעירים הנשרפים דמם מתיר את אימוריהן ליקרב.
Rabi Šimon říká: Jako pokojné oběti se vyznačují tím, že [jejich části] jsou na vnějším oltáři a jsou za ně povinni, tak i za všechno, co je na vnějším oltáři, jsou povinni [trestem] kvůli pigulu. Vylučují se býci, kteří se spalují, a kozli, kteří se spalují: jelikož nejsou na vnějším oltáři jako pokojné oběti, nejsou za ně povinni [trestem] kvůli pigulu.
ר"ש אומר מה שלמים מיוחדין שיש בו על מזבח החיצון וחייבין עליו אף כל שישנן על מזבח החיצון חייבין עליו משום פיגול. יצאו פרים הנשרפים ושעירים הנשרפים הואיל שאין על מזבח החיצון כשלמים אין חייבין עליו משום פיגול.
[Pán řekl]: „Co je podobné pokojným obětem“ – co to je? Prvorozené, které se jí dva dny a jednu noc. Z čeho se to odvozuje? Jestliže [úsudkem] „jak jsme nalezli“, dá se to vyvrátit:
[אמר מר] כיוצא בשלמים מאי ניהו בכור דנאכל לשני ימים ולילה אחד. במאי אתי אי במה מצינו איכא למיפרך
Vždyť to jsou dvě obecná vyjádření, která na sebe navazují! – Rava řekl: Jak se říká na Západě: Kdekoli najdeš dvě obecná vyjádření, která na sebe navazují, vlož mezi ně zvláštní [vyjádření] a vykládej je [podle pravidla] obecné a zvláštní.
הני תרי כללי דסמיכי אהדדי נינהו אמר רבא כדאמרי במערבא כל מקום שאתה מוצא שני כללות הסמוכים זה לזה - הטל פרט ביניהם ודונם בכלל ופרט.
„Až do té míry, že zahrnuji [i] log oleje malomocného.“ Kdo je [autorem] tohoto [učení]? Je to rabi Meir, neboť bylo učeno: Za log oleje malomocného jsou povinni [trestem] kvůli pigulu – to jsou slova rabiho Meira. Řekni [však] závěr: „A vylučuji moučnou oběť úliteb a krev“ – došli jsme k mudrcům!
עד שאני מרבה לוג שמן של מצורע: הא מני רבי מאיר היא דתניא לוג שמן של מצורע חייבין עליו משום פיגול דברי רבי מאיר אימא סיפא ומוציא אני מנחת נסכים והדם אתאן לרבנן
Neboť bylo učeno: Za úlitby [přinášené se] zvířetem jsou povinni [trestem] kvůli pigulu, protože krev oběti je zpřístupňuje k obětování – to jsou slova rabiho Meira. Řekli mu: Což nepřináší člověk své oběti dnes a úlitby až za deset dní? Řekl jim: I já jsem to řekl jen o těch, které se přinášejí s obětí.
דתניא נסכי בהמה חייבין עליהן משום פיגול מפני שדם הזבח מתירן ליקרב דברי רבי מאיר. אמרו לו והלא אדם מביא את זבחיו היום ונסכין מיכן עד עשרה ימים? אמר להן אף אני לא אמרתי אלא בבאין עם הזבח.
Rav Josef řekl: Kdo je [autorem] tohoto [učení]? Je to Rabi, který říká, [že] log oleje malomocného zpřístupňují jeho podání. A jelikož jej zpřístupňují jeho podání, jeho podání jej [také] činí pigulem.
אמר רב יוסף הא מני רבי היא דאמר לוג שמן של מצורע מתנותיו שרו ליה. ומדמתנותיו שרו ליה -- מתנותיו מפגלי ליה,
Neboť bylo učeno: Na logu oleje malomocného se dopouští svatokrádeže, dokud není pokropena krev. Byla-li pokropena krev, nesmí se z něj mít užitek, ale nedopouští se na něm svatokrádeže.
דתניא לוג שמן של מצורע מועלין בו עד שיזרוק הדם. נזרק הדם - לא נהנין ולא מועלין.
Řekli to před rabim Jirmejou. Řekl: Takový velký muž jako Rav Josef má říkat takovou věc?
אמרוה קמיה דרבי ירמיה אמר גברא רבא כרב יוסף לימא כי הא מילתא
Originál: Zevachim 44a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.