Zevachim 49b זבחים

ale její obecné pravidlo se od ní učí – pak dobře. Ale jestliže se domníváme, že ani ona se neučí od svého obecného pravidla, ani její obecné pravidlo se neučí od ní, tento [verš] je potřebný pro ni samotnou!

Jakmile ji [Písmo] navrátilo, navrátilo ji [úplně].

Mar Zutra, syn Rava Mariho, řekl Ravinovi: Řekni, že když ji Písmo navrátilo, [bylo to jen] ohledně podání krve a obětních kusů, které vyžadují kněžství; ale porážení, které kněžství nevyžaduje, nevyžaduje sever!

Pokud tak, ať Písmo řekne „neboť jako oběť za hřích je“; co [znamená] „jako oběť za hřích je vinná oběť“? Ať je jako ostatní vinné oběti.

K čemu je mi ji srovnávat s obětí za hřích, [a] k čemu je mi ji srovnávat se zápalnou obětí?

Ravina řekl: Bylo to třeba. Kdyby ji srovnal s obětí za hřích a nesrovnal se zápalnou obětí, řekl bych: Odkud se oběť za hřích naučila [sever]? Od zápalné oběti; [a] věc naučená ze srovnání by znovu učila srovnáním.

Mar Zutra, syn Rava Mariho, řekl Ravinovi: Ať ji tedy srovná se zápalnou obětí a nesrovnává s obětí za hřích!

Řekl bych [opět], že věc naučená ze srovnání znovu učí srovnáním. A kdybys řekl: Ať ji [tedy vůbec] nesrovnává s obětí za hřích – [Písmu] je milejší srovnat ji s hlavním a nesrovnávat s podružným. Proto ji srovnal s obětí za hřích a srovnal se zápalnou obětí, aby řekl, že věc naučená ze srovnání neučí znovu srovnáním.

Rava řekl: [Vyplývá to] odtud, neboť je psáno: „Jak se odděluje z býka pokojné oběti“ (Lv 4,10). K jaké halaše? Jestliže kvůli laloku jater a dvěma ledvinám – ty jsou psány u něho samého!

(Rav Papa řekl:) Protože [Písmo] chce naučit [o] laloku jater a dvou ledvinách z býka za přehlédnutou věc obce pro kozly za modloslužbu; u nich samých to psáno není a učí se to z býka pomazaného kohena.

Proto bylo třeba [napsat] „jak se odděluje“, aby to bylo, jako by to bylo psáno u něho samého, a aby to nebyla věc naučená ze srovnání, která znovu učí srovnáním.

Rav Papa řekl Ravovi: Ať to napíše u něho samého a ať nesrovnává!

Kdyby to napsal u něho samého a nesrovnal, řekl bych, že věc naučená ze srovnání znovu učí srovnáním. A kdybys řekl: Ať [tedy vůbec] nesrovnává – milejší mu je napsat to u něho samého. Když už to [Písmo] srovnalo, proč to [také] napsalo? Proto to napsalo i srovnalo, aby řeklo, že věc naučená ze srovnání neučí znovu srovnáním.

(Mnemotechnická pomůcka: srovnání, gezera šava, kal va-chomer.)

Věc naučená ze srovnání neučí znovu srovnáním – ať už podle Ravy, nebo podle Raviny. Věc naučená ze srovnání – jak je tomu s tím, zda učí gezerou šavou?

Pojď a slyš: Rabi Natan ben Avtolemos říká: Odkud [víme], že rozkvetení [malomocenství] po [celém] oděvu je čisté? Je řečeno „zadní plešina a přední plešina“ u oděvů (Lv 13,55) a je řečeno „zadní plešina a přední plešina“ u člověka (Lv 13,42).

Jako tam [platí, že] rozkvetlo-li po celém [těle], je čistý, tak i zde, rozkvetlo-li po celém [oděvu], je čistý.

A odkud to víme tam? Neboť je psáno: „od hlavy až k nohám“ (Lv 13,12), a hlava je srovnána s nohou: jako tam, [jestliže se] celé obrátilo v bílé, rozkvetlo-li po celém, je čistý, tak i zde, [jestliže se] celé obrátilo v bílé, rozkvetlo-li po celém, je čistý.

Rabi Jochanan řekl: V celé Tóře se učí naučené od naučeného, kromě posvátných obětí, u nichž se nevyvozuje naučené od naučeného.

Neboť pokud tak, ať [Písmo] neřekne „severně“ u vinné oběti, a vyplyne to gezerou šavou „velesvatá“ z obětí za hřích.

Zda to neznamená, že věc naučená ze srovnání neučí znovu gezerou šavou?

Ale možná proto, že je tu možno vyvrátit: Čím se vyznačuje oběť za hřích? Tím, že smiřuje za ty, kdo propadli trestu karet.

[Slova] „velesvatá“ jsou psána nadbytečně.

Věc naučená ze srovnání učí znovu závěrem kal va-chomer.