Zevachim 49a זבחים

Hle, druhý desátek: ten sám se vykupuje, kdežto to, co bylo koupeno za peníze druhého desátku, se nevykupuje. Jak jsme se učili v Mišně: To, co bylo koupeno za peníze druhého desátku a stalo se nečistým, se vykoupí; rabi Jehuda říká: Pohřbí se. (Stalo-li se nečistým – ano; nestalo-li se nečistým – ne.)

Tam [je důvod ten], že jeho svatost není dost silná, aby postihla jeho výkupné.

Hle, náhradní zvíře [tmura]: posvátné věci se na zvíře s trvalou vadou nevztahují, kdežto ono [náhradní posvěcení] se [na ně] vztahuje.

Náhradní zvíře přichází na základě posvátných obětí, a posvátné oběti přicházejí na základě nesvatého.

Hle, pesachová oběť: ta sama nevyžaduje vkládání rukou, úlitby a podávání hrudí a kýty, kdežto její zbytek [zvíře oddělené pro pesach a zbylé] vyžaduje vkládání rukou, úlitby a podávání hrudí a kýty.

Pesachová oběť je v ostatních dnech roku pokojnou obětí.

A chceš-li, řekni: Písmo praví: „zápalná oběť“ (Lv 6,2) – ať zůstane na svém místě.

Odkud víme, že vinná oběť vyžaduje sever? Neboť je psáno: „Na místě, kde zabíjejí zápalnou oběť, zabijí vinnou oběť“ (Lv 7,2).

Našli jsme porážení; odkud víme [o] zachycení? „A její krev pokropí“ (tamtéž) – i zachycení její krve [je] na severu.

Odkud víme [o místě], kde stojí ten, kdo zachycuje? [Mohl napsat] „její krev“, [napsal však] „a její krev“.

Našli jsme [to] jako přikázání; odkud víme, [že to] brání? Je psán jiný verš: „A zabije beránka [na místě, kde zabíjí oběť za hřích]“ (Lv 14,13).

Copak tento [verš] přišel k tomuto? Ten je mu třeba k tomu, co se učí v baraitě: Věc, která byla zahrnuta v obecném pravidle a vyšla z něj, aby o ní bylo rozhodnuto novým způsobem, nesmíš navrátit do jejího obecného pravidla, dokud ji Písmo výslovně nenavrátí do jejího obecného pravidla.

Jak? „A zabije beránka na místě, kde zabíjí oběť za hřích a zápalnou oběť, na svatém místě, neboť jako oběť za hřích je vinná oběť“ atd. (Lv 14,13). Písmo nemuselo říkat „jako oběť za hřích je vinná oběť“; proč tedy říká „jako oběť za hřích je vinná oběť“?

Protože vinná oběť malomocného vyšla, aby o ní bylo rozhodnuto novým způsobem – [krví] na palec ruky, palec nohy a pravé ucho – mohl bych myslet, že nevyžaduje podání krve a obětních kusů na oltář.

Proto Písmo praví: „jako oběť za hřích je vinná oběť“ – jako oběť za hřích vyžaduje podání krve a obětních kusů na oltář, tak i vinná oběť malomocného vyžaduje podání krve a obětních kusů na oltář.

Pokud tak, ať [Písmo] napíše [místo] u této [obecné vinné oběti] a ať nepíše u té [vinné oběti malomocného]!

To je v pořádku, jestliže se domníváme, že [věc, která] vyšla, aby o ní bylo rozhodnuto novým způsobem, se sama neučí od svého obecného pravidla,