Zevachim 48b זבחים

Copak se to učíš odtud? Vždyť už je řečeno: „Na místě, kde se zabíjí zápalná oběť, bude zabita oběť za hřích“ (Lv 6,18). Proč tedy [tento verš] vyšel? Aby jí stanovil místo, takže nezabil-li ji na severu, je neplatná.

Říkáš, že vyšel k tomu? Nebo snad jen [k tomu], že tato vyžaduje sever a žádná jiná nevyžaduje sever? Proto Písmo praví: „A zabije oběť za hřích na místě zápalné oběti“ (Lv 4,29) – to je vzor [binjan av] pro všechny oběti za hřích, aby vyžadovaly sever.

Našli jsme [to u] kozla knížete, jak jako přikázání, tak jako podmínku; i u ostatních obětí za hřích jsme to našli jako přikázání; odkud víme, [že to] brání?

Neboť je psáno [znovu] u ovečky (Lv 4,33) a je psáno [znovu] u kozy (Lv 4,29).

Ale k čemu je mi tedy [slovo] „ho“ (Lv 4,24)?

Je mu třeba k tomu, co se učí v baraitě: „Ho“ – [je zabíjen] na severu, ale kozel Nachšona [není] na severu.

A učí se v baraitě: „A vloží svou ruku na hlavu kozla“ (Lv 4,24) – to zahrnuje kozla Nachšona pro vkládání rukou; to jsou slova rabiho Jehudy. Rabi Šimon říká: To zahrnuje kozly za modloslužbu pro vkládání rukou.

Napadlo by tě říci: Protože byl zahrnut pro vkládání rukou, je zahrnut i pro sever; proto nás to [verš] učí [opak].

Ravina to napadl: To je v pořádku podle rabiho Jehudy; ale co se dá říci podle rabiho Šimona?

Mar Zutra, syn Rava Tavije, řekl Ravinovi: A copak je to v pořádku podle rabiho Jehudy? K čemu byl zahrnut, k tomu byl zahrnut, a k čemu nebyl zahrnut, k tomu nebyl zahrnut!

A kdybys řekl: Kdyby jej Písmo nevyloučilo, řekl bych, že to vyplyne ze vzoru [binjan av] – pokud ano, ať i samo vkládání rukou vyplyne ze vzoru! Ale [nýbrž] pro [obřady] pokolení se [z jednorázových obětí] neučíme; i zde se pro pokolení neučíme.

Ale [vykládej]: „ho“ na severu, ale ne ten, kdo poráží, na severu.

[Pravidlo o] tom, kdo poráží, vyplývá z [výkladu] rabiho Achiji, jak se učí v baraitě: Rabi Achija říká: „A zabije ho po straně oltáře severně“ (Lv 1,11) – proč to Písmo říká?

Protože jsme našli, že [ten, kdo zachycuje,] stojí na severu a zachycuje na severu, a jestliže stál na jihu a zachycoval na severu, je [oběť] neplatná, mohl bych myslet, že i u tohoto [porážejícího] je tomu tak? Proto Písmo praví: „ho“ – „ho“ na severu, ale ne porážející na severu.

Ale [vykládej]: „ho“ na severu, ale ne ptačí mládě na severu. Jak se učí v baraitě: Mohl bych myslet, že ptačí mládě vyžaduje sever, a je to [logický] závěr: Jestliže [u] mláděte bravu, u něhož [Písmo] nestanovilo kohena, stanovilo sever, [u] ptačího mláděte, u něhož stanovilo kohena, není správné, aby stanovilo sever? Proto Písmo praví: „ho“.

[Ale ten závěr se dá vyvrátit:] Čím se vyznačuje mládě bravu? Tím, že mu [Písmo] stanovilo nádobu.

Ale [vykládej]: „ho“ na severu, ale ne pesachová oběť na severu.

Jak se učí v baraitě: Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Mohl bych myslet, že pesachová oběť vyžaduje sever, a je to [logický] závěr: Jestliže zápalné oběti, které [Písmo] nestanovilo čas pro porážení, stanovilo sever, pesachové oběti, které stanovilo čas pro porážení, není správné, aby stanovilo sever? Proto Písmo praví: „ho“.

[Ale ten závěr se dá vyvrátit:] Čím se vyznačuje zápalná oběť? Tím, že je celá [spálena].

[Odvoď to tedy] z oběti za hřích! Čím se vyznačuje oběť za hřích? Tím, že smiřuje za ty, kdo propadli trestu karet.

[Odvoď to] z vinné oběti! Čím se vyznačuje vinná oběť? Tím, že je velesvatá. Ze všech [dohromady]? I tím, že jsou velesvaté.

Ve skutečnosti [je to], jak jsme řekli zpočátku: „ho“ na severu, ale ne porážející na severu. A co tě trápí, že to vyvozujeme z [výkladu] rabiho Achiji – [ten verš] nemá vyloučit [požadavek, aby] porážející [stál] na severu, nýbrž [učí, že] porážející [nemusí být] na severu, ale ten, kdo zachycuje, [musí být] na severu.

[Pravidlo o] tom, kdo zachycuje, vyplývá z [výkladu] „a vezme“ – „a vezme“! [Výklad] „a vezme“ – „a vezme“ [tanna] nepřijímá.

Našli jsme u zápalné oběti porážení jako přikázání a také zachycení jako přikázání; odkud víme, že porážení a zachycení [na severu] brání?

Rav Ada bar Ahava, a někdo říká Raba bar Šila, řekl: [Je to závěr] kal va-chomer: Jestliže [u] oběti za hřích, která přichází na základě zápalné oběti, to brání, [u] zápalné oběti, na jejímž základě přichází oběť za hřích, není správné, aby to bránilo?

Čím se vyznačuje oběť za hřích? Tím, že smiřuje za ty, kdo propadli trestu karet.

Ravina řekl: To je pro Rava Adu bar Ahavu obtížné? Copak jsme našli, že by to podružné bylo přísnější než to hlavní?

Mar Zutra, syn Rava Mariho, řekl Ravinovi: Copak ne?