Býk a kozel Dne smíření atd.: Vždyť [požadavek] severu je psán u zápalné oběti, ať tedy uvede nejprve zápalnou oběť!
פר ושעיר של יום הכיפורים כו': מכדי צפון בעולה כתיב ניתני עולה ברישא
Zevachim 48a זבחים
Struktura debaty:Baraita 1Otázka 5
Rozpoznáno automaticky podle úvodních formulí. Podtržené pojmy a jména otevřou vysvětlivku.
Oběť za hřích – protože se [požadavek severu] odvozuje výkladem, je mu milejší.
חטאת איידי דאתי מדרשא חביבא ליה
Ať tedy uvede [nejprve] vnější oběti za hřích! Protože jejich krev vstupuje dovnitř [do Svatyně svatých], je mu milejší.
וניתני חטאות החיצונות איידי דנכנס דמן לפני ולפנים חביבא ליה
A kde je u zápalné oběti psán sever? „A zabije ho po straně oltáře severně“ (Lv 1,11).
וצפונה בעולה היכא כתיבא (ויקרא א, יא) ושחט אותו על ירך המזבח צפונה
Našli jsme [to u] bravu; odkud víme [o] mláděti skotu? Písmo praví: „A jestliže z bravu“ (Lv 1,10) – [písmeno] vav připojuje k předchozímu tématu, a tak se horní [oddíl] poučí od dolního.
אשכחן צאן בן בקר מנא לן אמר קרא ואם מן הצאן וי"ו מוסיף על ענין ראשון וילמד עליון מתחתון
To je v pořádku podle toho, kdo říká, že [z odvozeného] se učí; ale podle toho, kdo říká, že se neučí, co se dá říci?
הניחא למ"ד מלמדין אלא למ"ד אין מלמדין מאי איכא למימר
Jak se učí v baraitě: „A jestliže duše [zhřeší]“ (Lv 5,17) – [to slouží] k tomu, aby zavázalo k podmíněné vinné oběti za pochybnost o zpronevěře posvátného; to jsou slova rabiho Akivy, a mudrci osvobozují. Zda se nepřou v tomto: jeden se domnívá, že se učí, a druhý se domnívá, že se neučí?
דתניא (ויקרא ה, יז) ואם נפש וגו' לחייב על ספק מעילות אשם תלוי דברי רבי עקיבא וחכמים פוטרין מאי לאו בהא קא מיפלגי מר סבר למידין ומר סבר אין למידין
Rav Papa řekl: Všichni [souhlasí], že se učí, a důvod rabínů je tento: Je zde řečeno „přikázání“ (Lv 5,17) a je řečeno „přikázání“ u oběti za hřích za tuk (Lv 4,27).
אמר רב פפא דכולי עלמא למידין והיינו טעמא דרבנן נאמר כאן מצות ונאמר בחטאת חלב מצות
Jako tam [jde o] věc, za jejíž úmyslné spáchání je člověk povinen [trestem] karet a za neúmyslné obětí za hřích, tak i zde [jde o věc], za jejíž úmyslné spáchání je povinen karet a za neúmyslné obětí za hřích.
מה להלן דבר שחייבין על זדונו כרת ועל שגגתו חטאת אף כאן שחייבין על זדונו כרת ועל שגגתו חטאת
A rabi Akiva [odpoví]: Jako tam [jde o] pevnou oběť, tak i zde [o] pevnou oběť – to vylučuje oběť za hřích za nečistotu Svatyně a jejích posvátných věcí, která je „stoupající a klesající“ [podle majetku].
ורבי עקיבא מה להלן בקבועה אף כאן בקבועה לאפוקי חטאת דטומאת מקדש וקדשיו דעולה ויורד הוא
A rabíni? Gezera šava neplatí napůl. A ani podle rabiho Akivy gezera šava neplatí napůl!
ורבנן אין גזירה שוה למחצה ור"ע נמי אין גזירה שוה למחצה
Ano, je tomu tak; a zde se přou v tomto: rabi Akiva se domnívá, že je psáno „a jestliže duše“ – vav připojuje k předchozímu tématu.
אין הכי נמי והכא בהא קמיפלגי ר"ע סבר ואם נפש כתיב וי"ו מוסיף על ענין ראשון
A rabíni? Vždyť i [pro ně] je psáno „a jestliže duše“! Řekněme, že se přou v tomto: jeden se domnívá, že srovnání [hekeš] má přednost, a druhý se domnívá, že gezera šava má přednost?
ורבנן נמי הכתיב ואם נפש לימא בהא קמיפלגי דמר סבר היקש עדיף ומר סבר גזירה שוה עדיף
Nikoli; všichni [souhlasí], že srovnání má přednost, a rabíni ti řeknou: Je to dolní [oddíl], který se učí od horního.
לא דכ"ע דהיקש עדיף ואמרי לך רבנן תחתון הוא דגמר מעליון
[Co se učí dolní od horního?] „K vinné oběti, ve stříbře šekelů“ (Lv 5,15) – abys neřekl: Nemá být jeho pochybnost přísnější než jeho jistota; jako jeho jistota [vyžaduje] oběť za hřích za danku, tak i jeho pochybnost [postačí] vinná oběť za danku.
לאשם בכסף שקלים שלא תאמר לא יהא ספיקו חמור מודאו מה ודאו חטאת בת דנקא אף ספיקו אשם בר דנקא
A odkud má rabi Akiva tuto úvahu? Odvozuje ji z: „Toto je zákon [tora] vinné oběti“ (Lv 7,1) – jeden zákon pro všechny vinné oběti.
ורבי עקיבא הא סברא מנא ליה נפקא ליה (ויקרא ז, א) מזאת תורת האשם תורה אחת לכל האשמות
To je v pořádku pro toho, kdo přijímá [výklad slova] „zákon“; odkud se to učí ten, kdo [výklad slova] „zákon“ nepřijímá? Učí se to z „podle tvého ocenění“ – „podle tvého ocenění“ (Lv 5,15; 5,18).
תינח מאן דאית ליה תורת מאן דלית ליה תורת מהיכא גמר גמר (ויקרא ה, טו) בערכך בערכך
To je v pořádku tam, kde je psáno „podle tvého ocenění“; ale co se dá říci o vinné oběti za zasnoubenou otrokyni, u níž není psáno „podle tvého ocenění“?
תינח היכא דכתיב בערכך אשם שפחה חרופה דלא כתיב ביה בערכך מאי איכא למימר
Učí se to z „beranem“ – „beranem“ (Lv 19,21; 5,16).
גמר באיל באיל:
Odkud víme, že oběť za hřích vyžaduje sever? Neboť je psáno: „A zabije oběť za hřích na místě zápalné oběti“ (Lv 4,29).
חטאת מנא לן דבעיא צפון דכתיב (ויקרא ד, כט) ושחט את החטאת במקום העולה
Našli jsme [to u] porážení; odkud víme [o] zachycení [krve]? Neboť je psáno: „A vezme kněz z krve oběti za hřích“ (Lv 4,25).
אשכחן שחיטה קבלה מנא לן דכתיב (ויקרא ד, כה) ולקח הכהן מדם החטאת
Odkud víme [o místě], kde stojí ten, kdo zachycuje? Písmo praví: „a vezme“ – [kde] si vezme [tam stojí].
מקבל עצמו מנא לן אמר קרא ולקח לו יקח
Našli jsme [to] jako přikázání; odkud [víme, že to] brání? Je psán jiný verš: „A zabije ho na místě, kde se zabíjí zápalná oběť“ (Lv 4,24); a učí se v baraitě: Kde se zabíjí zápalná oběť? Na severu; i tato na severu.
אשכחן למצוה לעכב מנין קרא אחרינא כתיב (ויקרא ד, כד) ושחט אותו במקום אשר ישחט את העולה ותניא היכן עולה נשחטה בצפון אף זה בצפון
Originál: Zevachim 48a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.