Zevachim 47b זבחים

[Chybí-li] jedno z těchto pokropení, brání to [smíření]. Zbytek krve vyléval na západní základ vnějšího oltáře, a jestliže [jej] nevylil, nebránilo to. Ty i ony [obětní kusy] se spalují na místě popela.

GEMARA: Ať [Mišna] uvede také „a zachycení jejich krve do posvátné nádoby na severu“! Protože je tu vinná oběť malomocného, jejíž krev se zachycuje [i] do ruky, vynechal to.

Copak ne? Vždyť to uvádí dále: Vinná oběť nazíra a vinná oběť malomocného – jejich porážení je na severu a zachycení jejich krve do posvátné nádoby na severu.

Zpočátku se domníval, že její krev se zachycuje do ruky, a proto to vynechal; když však [zjistil], že se neobejde bez nádoby, uvedl to znovu.

Jak se učí v baraitě: „A vezme [kněz]“ (Lv 14,14) – mohl bych myslet do nádoby? Proto Písmo praví: „a dá“ (tamtéž). Jako dávání [se děje] vlastní rukou kohena, tak i braní vlastní rukou kohena.

Mohl bych myslet, že tak je tomu i pro oltář? Proto Písmo praví: „Neboť jako oběť za hřích, tak je vinná oběť“ (Lv 14,13). Jako oběť za hřích vyžaduje nádobu, tak i vinná oběť vyžaduje nádobu. Vyplývá tedy, že krev vinné oběti malomocného zachycují dva kohanim, jeden do ruky a druhý do nádoby; ten, kdo ji zachytil do nádoby, jde k oltáři, a ten, kdo ji zachytil do ruky, jde k malomocnému.