Zevachim 4a זבחים

Odkud víme, že potřebujeme porážku pro její jméno? Neboť verš říká: „A je-li jeho oběť obětním hodem pokojné oběti“ (Lv 3,1) – aby porážka byla pro jméno [pokojné oběti].

A možná je to [prostě] jejich název?

Protože je psáno: „Kdo přináší krev pokojných obětí“ (Lv 7,33), „kdo kropí krví pokojných obětí“ (Lv 7,14), a není psáno „obětní hod“, a zde je psáno „obětní hod“ – z toho plyne, že porážka má být pro jméno pokojných obětí.

Našli jsme porážku; odkud víme ostatní úkony?

A řekneš-li: Ať se to odvodí z porážky – co [platí] o porážce, která je neplatná ne pro jméno těch, kdo jedí, u oběti pesach?

Nýbrž verš říká: „Kdo přináší krev pokojných obětí“ – aby zachycení [krve] bylo pro jméno pokojných obětí.

Ať Milosrdný napíše [to] u zachycení a odvodí se z něho porážka!

Protože lze namítnout: Co [platí] o zachycení, které je neplatné, [vykoná-li je] laik nebo žena?

Našli jsme porážku a zachycení; odkud víme kropení?

A řekneš-li: Ať se odvodí z těchto – co [platí] o těchto, které vyžadují sever a vyskytují se u vnitřních obětí za hřích?

Nýbrž verš říká: „Kdo kropí krví pokojných obětí“ – aby kropení bylo pro jméno pokojných obětí.

Ať Milosrdný napíše [to] u kropení a odvodí se z něho [ostatní]!

Protože lze namítnout: Co [platí] o kropení, za něž je laik povinen smrtí?

Našli jsme všechny; odkud víme donesení [krve k oltáři]?

A řekneš-li: Ať se odvodí ze všech – co [platí] o všech, které jsou úkonem, jenž nelze vynechat? Co řekneš o donesení, které lze vynechat?

Nýbrž verš říká: „A kněz přinese všechno k oltáři“ (Lv 1,13), a mistr řekl: To je donesení údů k rampě. A učí se [v baraitě]: „A přinesou“ (Lv 1,5) – to je zachycení krve; a Milosrdný to vyjádřil výrazem donesení, aby řekl, že donesení nevychází z rámce zachycení.

Našli jsme změnu svatosti; odkud víme změnu majitelů?

Řekl Rav Pinchas, syn Rav Amiho: Verš říká: „A maso jeho děkovné pokojné oběti“ (Lv 7,15) – aby porážka byla pro jméno děkovné oběti. Není-li to potřebné pro změnu svatosti, kterou odvozujeme odjinud, vztáhni to na změnu majitelů.

A přichází snad k tomuto? Vždyť je potřebné pro to, co se učí: „A maso obětního hodu jeho děkovné pokojné oběti“ – Aba Chanin říká jménem rabiho Eliezera: Přichází učit, že děkovná oběť, kterou porazil pro jméno pokojné oběti, je platná; pokojné oběti, které porazil pro jméno děkovné oběti, jsou neplatné. Jaký je rozdíl mezi tím a tím? Děkovná oběť se nazývá pokojnou obětí, ale pokojná oběť se nenazývá děkovnou obětí.

My mluvíme o [slově] „obětní hod“.

A ještě je potřebné [pro baraitu]: Odkud [víme] oběť za hřích a oběť za provinění? Verš říká: „obětní hod“.

Jestliže je tomu tak, ať verš napíše „a maso jeho děkovné pokojné oběti“; co [učí] „obětní hod“? Plynou z toho obě [věci].

Našli jsme porážku; odkud víme ostatní úkony?

A řekneš-li: Ať se to odvodí z porážky – co [platí] o porážce, která činí neplatným [úmysl] ne pro jméno těch, kdo jedí, u oběti pesach?

Porážka je řečena u změny svatosti a porážka je řečena u změny majitelů. Jako u porážky řečené u změny svatosti jsi nerozlišoval mezi porážkou a ostatními úkony, tak ani u porážky řečené u změny majitelů nerozlišuj mezi porážkou a ostatními úkony.

Lze namítnout: Co [platí] o změně svatosti, která je neplatností v samotné [oběti] a vyskytuje se ve čtyřech úkonech,

a vyskytuje se i po smrti [majitele] a vyskytuje se u veřejnosti jako u jednotlivce?