Talmud česky

Zevachim 4b זבחים

Babylonský talmud · Kodašim – Svaté věci · list 4b · 28 segmentů

Struktura debaty:Otázka 7 Rozpoznáno automaticky podle úvodních formulí. Podtržené pojmy a jména otevřou vysvětlivku.
1
A přestože dvě [námitky] neplatí přesně, dvě přece jen platí přesně.
ואע"ג דתרתי לאו דוקא תרתי מיהא דוקא
2
Čím se liší změna majitelů, že její neplatnost není v samotné [oběti] – [je to] pouhá myšlenka? I změna svatosti je pouhá myšlenka! Nýbrž protože na ni pomyslel, učinil ji neplatnou; i zde, protože na ni pomyslel, učinil ji neplatnou.
מאי שנא שינוי בעלים דלא הוי פסולו בגופו מחשבה בעלמא שינוי קודש נמי מחשבה בעלמא הוא אלא כיון דאחשבה פסלה ה"נ כיון דאחשבה פסלה
3
A podle Rav Pinchase, syna Rav Mariho, který řekl, že změna majitelů existuje i po smrti, lze přece namítnout aspoň dvě [věci].
ולרב פנחס בריה דרב מרי דאמר יש שינוי בעלים לאחר מיתה תרתי מיהא איכא למיפרך
4
Nýbrž řekl Rav Aši: Verš říká: „A bude mu přijata, aby za něho vykonala smíření“ (Lv 1,4) – za něho, a ne za jeho druha.
אלא אמר רב אשי אמר קרא (ויקרא א, ד) ונרצה לו לכפר עליו ולא על חבירו
5
A přichází snad k tomuto? Vždyť je potřebné pro to, co se učí: „A bude mu přijata, aby za něho vykonala smíření“ – rabi Šimon říká: Za to, co je na něm, ručí; za to, co není na něm, neručí.
והאי להכי הוא דאתא האי מיבעי ליה לכדתניא ונרצה לו לכפר עליו רבי שמעון אומר את שעליו חייב באחריותו ואת שאינו עליו אינו חייב באחריותו
6
A Rav Jicchak bar Avdimi řekl: Jaký je důvod? Protože řekl „na mně“, je to, jako by to nesl na svém rameni.
ואמר רב יצחק בר אבדימי מאי טעמא כיון דאמר עלי כמאן דטעון ליה אכתפיה דמי
7
Rav Aši mluví o [slovech] „a bude mu přijata, aby vykonala smíření“.
רב אשי מונרצה לו לכפר קאמר:
8
Našli jsme porážku a kropení; odkud víme zachycení?
אשכחן זביחה וזריקה קבלה מנלן
9
A řekneš-li: Ať se odvodí z porážky a kropení – co [platí] o porážce a kropení, které jsou úkonem, za nějž je člověk povinen [trestem, vykoná-li jej] venku?
וכי תימא לילף מזביחה וזריקה מה לזביחה וזריקה שכן עבודה שחייבין עליה בחוץ
10
Nýbrž řekl Rav Aši: Plyne to z berana nazíra, neboť je psáno: „A berana připraví jako obětní hod pokojné oběti“ (Nu 6,17) – aby jeho příprava byla pro jméno pokojné oběti. Není-li to potřebné pro změnu svatosti, kterou odvozuje odjinud, vztáhni to na změnu majitelů.
אלא אמר רב אשי אתיא מאיל נזיר דכתיב (במדבר ו, יז) ואת האיל יעשה זבח שלמים שתהא עשייתו לשם שלמים ואם אינו ענין לשינוי קודש דנפקא ליה מהתם תנהו ענין לשינוי בעלים
11
Řekl Rav Acha bar Aba Ravovi: Řekni [raději]: „připraví“ je obecné, „obětní hod“ je konkrétní; obecné a konkrétní – v obecném není nic než to, co je v konkrétním: porážka ano, jiná věc ne.
אמר ליה רב אחא בר אבא לרבא אימא יעשה כלל זבח פרט כלל ופרט אין בכלל אלא מה שבפרט זביחה אין מידי אחרינא לא
12
Kdyby bylo psáno „připraví pokojnou oběť jako obětní hod“, bylo by to, jak říkáš. Nyní, když je psáno „připraví obětní hod pokojné oběti“, je to neúplné obecné [pravidlo], a žádné neúplné obecné [pravidlo] se nevykládá podle [principu] obecného a konkrétního.
אי כתיב יעשה שלמים זבח כדקאמרת השתא דכתיב יעשה זבח שלמים הוה ליה כלל שאינו מלא וכל כלל שאינו מלא אין דנין אותו בכלל ופרט
13
Ravina řekl: Ve skutečnosti se vykládá; a [slovem] „Hospodinu“ se znovu zobecnilo.
רבינא אמר לעולם דנין ולה חזר וכלל
14
Řekl Rav Acha z Difti Ravinovi: Vždyť první obecné se nepodobá druhému obecnému: první obecné zahrnuje přípravy a nic víc; druhé obecné – všechno pro Hospodina, dokonce i vylití zbytků [krve] a pálení obětních částí! – Škola rabiho Jišmaela vykládá v [pravidlech] obecného a konkrétního právě tímto způsobem.
אמר ליה רב אחא מדיפתי לרבינא והא לא דמי כללא קמא לכללא בתרא כללא קמא מרבה עשיות ותו לא כללא בתרא כל לה' ואפילו שפיכת שיריים והקטרת אימורין הא תנא דבי רבי ישמעאל בכללי ופרטי דריש כי האי גוונא
15
Obecné, konkrétní a obecné – soudíš jen podle podoby konkrétního. Jako konkrétní výslovně uvádí úkon, a potřebujeme [jej] pro jeho jméno, tak každý úkon, a potřebujeme [jej] pro jeho jméno.
כלל ופרט וכלל אי אתה דן אלא כעין הפרט מה הפרט מפורש עבודה ובעינן לשמן אף כל עבודה ובעינן לשמן
16
Anebo: Jako konkrétní výslovně uvádí úkon, za nějž je člověk povinen [trestem, vykoná-li jej] venku, tak každý úkon, za nějž je člověk povinen venku – porážka a kropení ano, zachycení a donesení ne.
אי מה הפרט מפורש עבודה וחייבין עליה בחוץ אף כל עבודה וחייבין עליה בחוץ שחיטה וזריקה אין קבלה והולכה לא
17
Anebo: Jako konkrétní výslovně uvádí věc, která vyžaduje sever a vyskytuje se u vnitřních obětí za hřích, tak všechno, co vyžaduje sever a vyskytuje se u vnitřních obětí za hřích – porážka a zachycení ano, kropení ne.
אי נמי מה הפרט מפורש דבר הטעון צפון וישנו בחטאות הפנימיות אף כל הטעון צפון וישנו בחטאות הפנימיות שחיטה וקבלה אין זריקה לא
18
Lze říci takto a lze říci takto; jsou rovnocenné, a ať přijdou obě [možnosti]. Jiná verze: A každé jednotlivě [zůstává] nerozhodnuto.
איכא למימר הכי ואיכא למימר הכי שקולין הן ויבאו שניהן לישנא אחרינא וחדא חדא תיקו במילתא
19
Chceš-li, řekni: Kropení plyne z [výkladu] Rav Ašiho.
איבעית אימא זריקה מדרב אשי נפקא
20
Našli jsme berana nazíra; odkud víme ostatní pokojné oběti?
אשכחן איל נזיר שאר שלמים מנלן
21
A řekneš-li: Ať se odvodí z berana nazíra – co [platí] o beranu nazíra, s nímž jsou [spojeny] další krve [jiných obětí]?
וכי תימא נילף מאיל נזיר מה לאיל נזיר שכן יש עמהן דמים אחרים
22
Jestliže je tomu tak, ať napíše „jeho pokojné oběti“; co [učí] „pokojné oběti“? Aby zahrnulo všechny pokojné oběti.
א"כ נכתוב שלמי מאי שלמים לרבות כל שלמים
23
Našli jsme pokojné oběti; odkud víme všechny ostatní svaté oběti?
אשכחן שלמים שאר כל קדשים מנלן
24
A řekneš-li: Ať se odvodí z pokojných obětí – co [platí] o pokojných obětech, které vyžadují vložení rukou, úlitby a pozdvihování hrudí a kýty?
וכי תימא נילף משלמים מה לשלמים שכן טעונין סמיכה ונסכים ותנופת חזה ושוק
25
Nýbrž verš říká: „Toto je zákon o oběti zápalné, o obětním daru, o oběti za hřích, o oběti za provinění, o oběti uvedení do úřadu a o obětním hodu pokojné oběti“ (Lv 7,37). Písmo je přirovnalo k pokojným obětem: Jako u pokojných obětí, ať při změně svatosti, ať při změně majitelů, potřebujeme [úkon] pro její jméno, tak u všech, ať při změně svatosti, ať při změně majitelů, potřebujeme [úkon] pro její jméno.
אלא אמר קרא (ויקרא ז, לז) זאת התורה לעולה ולמנחה ולחטאת ולאשם ולמילואים ולזבח השלמים היקישן הכתוב לשלמים מה שלמים בין שינוי קודש בין שינוי בעלים בעינן לשמה אף כל בין שינוי קודש בין שינוי בעלים בעינן לשמה
26
Řekni [tedy]: Když je porazil ne pro jejich jméno, ať jsou neplatné!
אימא היכא דשחיט להו שלא לשמה ליפסלו
27
Verš říká: „Co vyjde z tvých rtů, dodržíš a vykonáš, jak jsi slíbil…“ (Dt 23,24). Je snad tato dobrovolná oběť slibem? [Nýbrž:] Učiníš-li, jak jsi slíbil, bude to slib; a ne-li, bude to dobrovolná oběť.
אמר קרא (דברים כג, כד) מוצא שפתיך תשמור ועשית כאשר נדרת וגו' האי נדבה נדר הוא [אלא] אם כמה שנדרת עשית יהא נדר ואם לאו יהא נדבה
28
A bylo potřebné „co vyjde z tvých rtů“ a bylo potřebné „toto je zákon“. Neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] „co vyjde“, [myslel bych si,]
ואיצטריך מוצא שפתיך ואיצטריך זאת התורה דאי כתב רחמנא מוצא (הוה אמינא)

Originál: Zevachim 4b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu