Zevachim 4b זבחים

A přestože dvě [námitky] neplatí přesně, dvě přece jen platí přesně.

Čím se liší změna majitelů, že její neplatnost není v samotné [oběti] – [je to] pouhá myšlenka? I změna svatosti je pouhá myšlenka! Nýbrž protože na ni pomyslel, učinil ji neplatnou; i zde, protože na ni pomyslel, učinil ji neplatnou.

A podle Rav Pinchase, syna Rav Mariho, který řekl, že změna majitelů existuje i po smrti, lze přece namítnout aspoň dvě [věci].

Nýbrž řekl Rav Aši: Verš říká: „A bude mu přijata, aby za něho vykonala smíření“ (Lv 1,4) – za něho, a ne za jeho druha.

A přichází snad k tomuto? Vždyť je potřebné pro to, co se učí: „A bude mu přijata, aby za něho vykonala smíření“ – rabi Šimon říká: Za to, co je na něm, ručí; za to, co není na něm, neručí.

A Rav Jicchak bar Avdimi řekl: Jaký je důvod? Protože řekl „na mně“, je to, jako by to nesl na svém rameni.

Rav Aši mluví o [slovech] „a bude mu přijata, aby vykonala smíření“.

Našli jsme porážku a kropení; odkud víme zachycení?

A řekneš-li: Ať se odvodí z porážky a kropení – co [platí] o porážce a kropení, které jsou úkonem, za nějž je člověk povinen [trestem, vykoná-li jej] venku?

Nýbrž řekl Rav Aši: Plyne to z berana nazíra, neboť je psáno: „A berana připraví jako obětní hod pokojné oběti“ (Nu 6,17) – aby jeho příprava byla pro jméno pokojné oběti. Není-li to potřebné pro změnu svatosti, kterou odvozuje odjinud, vztáhni to na změnu majitelů.

Řekl Rav Acha bar Aba Ravovi: Řekni [raději]: „připraví“ je obecné, „obětní hod“ je konkrétní; obecné a konkrétní – v obecném není nic než to, co je v konkrétním: porážka ano, jiná věc ne.

Kdyby bylo psáno „připraví pokojnou oběť jako obětní hod“, bylo by to, jak říkáš. Nyní, když je psáno „připraví obětní hod pokojné oběti“, je to neúplné obecné [pravidlo], a žádné neúplné obecné [pravidlo] se nevykládá podle [principu] obecného a konkrétního.

Ravina řekl: Ve skutečnosti se vykládá; a [slovem] „Hospodinu“ se znovu zobecnilo.

Řekl Rav Acha z Difti Ravinovi: Vždyť první obecné se nepodobá druhému obecnému: první obecné zahrnuje přípravy a nic víc; druhé obecné – všechno pro Hospodina, dokonce i vylití zbytků [krve] a pálení obětních částí! – Škola rabiho Jišmaela vykládá v [pravidlech] obecného a konkrétního právě tímto způsobem.

Obecné, konkrétní a obecné – soudíš jen podle podoby konkrétního. Jako konkrétní výslovně uvádí úkon, a potřebujeme [jej] pro jeho jméno, tak každý úkon, a potřebujeme [jej] pro jeho jméno.

Anebo: Jako konkrétní výslovně uvádí úkon, za nějž je člověk povinen [trestem, vykoná-li jej] venku, tak každý úkon, za nějž je člověk povinen venku – porážka a kropení ano, zachycení a donesení ne.

Anebo: Jako konkrétní výslovně uvádí věc, která vyžaduje sever a vyskytuje se u vnitřních obětí za hřích, tak všechno, co vyžaduje sever a vyskytuje se u vnitřních obětí za hřích – porážka a zachycení ano, kropení ne.

Lze říci takto a lze říci takto; jsou rovnocenné, a ať přijdou obě [možnosti]. Jiná verze: A každé jednotlivě [zůstává] nerozhodnuto.

Chceš-li, řekni: Kropení plyne z [výkladu] Rav Ašiho.

Našli jsme berana nazíra; odkud víme ostatní pokojné oběti?

A řekneš-li: Ať se odvodí z berana nazíra – co [platí] o beranu nazíra, s nímž jsou [spojeny] další krve [jiných obětí]?

Jestliže je tomu tak, ať napíše „jeho pokojné oběti“; co [učí] „pokojné oběti“? Aby zahrnulo všechny pokojné oběti.

Našli jsme pokojné oběti; odkud víme všechny ostatní svaté oběti?

A řekneš-li: Ať se odvodí z pokojných obětí – co [platí] o pokojných obětech, které vyžadují vložení rukou, úlitby a pozdvihování hrudí a kýty?

Nýbrž verš říká: „Toto je zákon o oběti zápalné, o obětním daru, o oběti za hřích, o oběti za provinění, o oběti uvedení do úřadu a o obětním hodu pokojné oběti“ (Lv 7,37). Písmo je přirovnalo k pokojným obětem: Jako u pokojných obětí, ať při změně svatosti, ať při změně majitelů, potřebujeme [úkon] pro její jméno, tak u všech, ať při změně svatosti, ať při změně majitelů, potřebujeme [úkon] pro její jméno.

Řekni [tedy]: Když je porazil ne pro jejich jméno, ať jsou neplatné!

Verš říká: „Co vyjde z tvých rtů, dodržíš a vykonáš, jak jsi slíbil…“ (Dt 23,24). Je snad tato dobrovolná oběť slibem? [Nýbrž:] Učiníš-li, jak jsi slíbil, bude to slib; a ne-li, bude to dobrovolná oběť.

A bylo potřebné „co vyjde z tvých rtů“ a bylo potřebné „toto je zákon“. Neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] „co vyjde“, [myslel bych si,]