Jsou potřebné: Kdyby [to bylo jen] odtamtud, řekl bych: [To platí] pro obyčejného člověka, ale pro Nejvyššího bych řekl, že ne, [neboť] bychom [tím] znehodnotili všechny [oběti].
צריכי דאי מהתם הוה אמינא להדיוט אבל לגבוה אימא לא נפסדינהו לכולהו
Zevachim 72a זבחים
A kdyby [to bylo jen] odsud, řekl bych: To platí u posvěcených, které [s tím] budí odpor, ale u nesvatých, které nebudí odpor, bych řekl, že [věci] zakázané k užitku se zruší ve většině. Je to potřebné.
ואי מהכא הוה אמינא הני מילי קדשים דמאיס אבל חולין דלא מאיס אימא איסורי הנאה ליבטלי ברובא צריכא
Ať se tedy zruší ve většině! A řekneš-li, že jsou významné, a proto se neruší – dobře podle toho, kdo říká: Učili jsme se „cokoli, co se obvykle počítá [na kusy]“;
וניבטלו ברובא וכי תימא חשיבי ולא בטלי הניחא למאן דאמר כל שדרכו לימנות שנינו
ale podle toho, kdo říká: Učili jsme se „to, co se obvykle počítá“, co lze říci? Neboť jsme se učili [v Mišně]: Kdo měl svazky pískavice ze smíšeniny vinice,
אלא למאן דאמר את שדרכו לימנות שנינו מאי איכא למימר דתנן מי שהיו לו חבילי תילתן של כלאי הכרם
Originál: Zevachim 72a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.