MIŠNA: Našel v obchodě – patří mu. Mezi truhlou a kupcem – patří kupci. Před směnárníkem – patří mu. Mezi stoličkou a směnárníkem – patří směnárníkovi. Kdo kupuje plody od druhého nebo komu druhý poslal plody a našel v nich mince – patří mu. Jsou-li svázané, vezme je a vyhlásí. I oděv byl zahrnut v tom všem, a proč byl vyňat? Aby se k němu přirovnávalo a aby ti bylo řečeno: Jako je oděv zvláštní tím, že má poznávací znamení a má své žadatele, tak vše, co má poznávací znamení a má žadatele, je člověk povinen vyhlásit.
Šimon ben Šetach se živil zpracováním lnu. Jeho žáci mu řekli: Rabi, nech toho a my ti koupíme osla a nebudeš se tolik lopotit. Šli a koupili mu osla od jednoho Saracéna a na něm visela perla. Přišli k němu a řekli mu: Odteď se už nemusíš lopotit. Řekl jim: Proč? Řekli mu: Koupili jsme ti osla od jednoho Saracéna a na něm visela perla. Řekl jim: A ví o ní její majitel? Řekli mu: Ne. Řekl jim: Jděte a vraťte ji. Neřekl však Rav Huna Bevaj bar Gozlon jménem Rava: Namítali před Rabim: I podle toho, kdo říká, že loupež na pohanovi je zakázána, všichni souhlasí, že jeho ztracená věc je dovolena? [Odpověděl jim:] Co si myslíte, že Šimon ben Šetach byl barbar? Šimon ben Šetach chtěl raději slyšet: Požehnaný Bůh Židů, než mít zisk celého tohoto světa.
A co to dokládá? Rabi Chanina vyprávěl tuto příhodu: Staří rabíni koupili od těch vojáků hromadu pšenice a našli v ní uzlík denárů a vrátili jim ho. Ti řekli: Požehnaný Bůh Židů.
Aba Hošaja z Turie byl valchář. Královna šla se vykoupat do vodní jeskyně a ztratila svůj šperk a on ho našel. Když vycházela, podal jí ho. Řekla: Tohle? Co to pro mě má za cenu? Mám lepší, mám jich mnohem víc. Řekl jí: Tóra nařídila, abychom vraceli. Řekla: Požehnaný Bůh Židů.
Rabi Šmuel bar Sosartaj odešel do Říma. Královna ztratila svůj šperk a on ho našel. Dala ve městě vyhlásit: Kdo ho vrátí do třiceti dnů, dostane to a to. Po třiceti dnech mu bude sťata hlava. Nevrátil ho do třiceti dnů, vrátil ho po třiceti dnech. Řekla mu: Nebyl jsi ve městě? Řekl jí: Byl. Řekla mu: A neslyšel jsi hlas hlasatele? Řekl jí: Slyšel. Řekla mu: A co říkal? Řekl jí: Kdo ho vrátí do třiceti dnů, dostane to a to. Po třiceti dnech mu bude sťata hlava. Řekla mu: A proč jsi ho nevrátil do třiceti dnů? Řekl jí: Abyste neříkali, že jsem to udělal ze strachu z tebe, ale ze strachu před Milosrdným. Řekla mu: Požehnaný Bůh Židů.
Alexandr Makedonský přišel ke králi Kecie. Viděl u něj mnoho zlata a mnoho stříbra. Řekl mu: Nepotřebuji ani tvé zlato, ani tvé stříbro. Přišel jsem se jen podívat na vaše zvyky, jak dáváte a jak soudíte. Zatímco se s ním zabýval, přišel jeden člověk, který se soudil se svým druhem, protože koupil smetiště, překopal ho a našli v něm poklad denárů. Ten, kdo koupil, říkal: Koupil jsem smetiště, poklad jsem nekoupil. Ten, kdo prodal, říkal: Prodal jsem smetiště a vše, co je v něm. Zatímco se přeli, řekl král jednomu z nich: Máš syna? Odpověděl mu: Ano. Řekl druhému: Máš dceru? Odpověděl mu: Ano. Řekl jim: Oddejte je a poklad ať patří oběma. [Alexandr] se začal smát. Řekl mu: Proč se směješ? Nerozsoudil jsem dobře? Řekl mu: Kdyby tento spor byl u vás, jak byste soudili? Řekl mu: Zabili bychom jednoho i druhého a poklad by připadl králi. Řekl mu: Tolik milujete zlato? Vystrojil mu hostinu. Předložil mu kus masa ze zlata a kohouty ze zlata. Řekl mu: Jím snad zlato? Řekl mu: Ať vyprchá duch toho muže! Zlato nejíte, a proč tedy tolik milujete zlato? Řekl mu: Vychází u vás slunce? Řekl mu: Ano. Padá u vás déšť? Řekl mu: Ano. Řekl mu: Máte snad u sebe drobný dobytek? Řekl mu: Ano. Ať vyprchá duch toho muže! Žijete jen pro zásluhu drobného dobytka, jak je psáno: „Člověka i dobytek zachraňuješ, Hospodine“ (Ž 36,7).
Originál: Jerusalem Talmud Bava Metzia 2:5 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.