MIŠNA: Nad kometami, nad otřesy, nad blesky, nad hromy a nad větry říká: „Požehnaný, jehož síla naplňuje světy.“ Nad horami, nad kopci, nad moři, nad řekami a nad pouštěmi říká: „Požehnaný, který koná dílo stvoření.“ Rabi Jehuda říká: Kdo vidí Velké moře, říká: „Požehnaný, který učinil Velké moře“, a to když je vidí občas. Nad dešti a nad dobrými zprávami říká: „Požehnaný, dobrý a dobro činící.“ A nad špatnými zprávami říká: „Požehnaný pravdivý soudce.“
Šmuel řekl: Kdyby ta kometa prošla Orionem, zničila by svět. Namítli Šmuelovi: Ale my vidíme, že prošla. Řekl jim: To není možné; buď nad ním, nebo pod ním. Šmuel řekl: Znám nebeské uličky jako uličky města Nehardey, kromě té komety, o níž nevím, co je. A což Šmuel vystoupil na nebe? Ale podle toho: „Kdo spočítá mraky moudrostí“ (Jb 38,37).
Elijáš, budiž vzpomínán v dobrém, se otázal rabi Nehoraje: Proč přicházejí do světa otřesy? Řekl mu: Kvůli hříchu ohledně pozdvihované dávky a desátků. Jeden verš praví: „Neustále na ní spočívají oči Hospodina, tvého Boha“ (Dt 11,12). A jiný verš praví: „Pohlédne na zemi a ona se třese, dotkne se hor a dýmají“ (Ž 104,32). Jak se oba tyto verše udrží? Když Izrael koná vůli Všudypřítomného a odvádí své desátky řádně, „neustále na ní spočívají oči Hospodina, tvého Boha, od začátku roku do konce roku“ (Dt 11,12), a nic ji nepoškodí. Když Izrael nekoná vůli Všudypřítomného a neodvádí své desátky řádně, „pohlédne na zemi a ona se třese“. Řekl mu: Synu, při tvém životě, tak zní rozumový výklad věci. Toto je však její podstata: Když Svatý, budiž požehnán, hledí na divadla a cirky, jak stojí bezpečně, klidně a pokojně, a jeho Chrám je zničen, hrozí svému světu zničením. To je to, co je psáno: „Mocně zařve nad svou nivou“ (Jr 25,30) – kvůli své nivě. Řekl rabi Acha: Kvůli hříchu mužské soulože. Řekl Svatý, budiž požehnán: Ty jsi rozechvěl své údy kvůli něčemu, co není tvé; při tvém životě, rozechvěji svůj svět kvůli tomu člověku. A rabíni říkají: Kvůli sváru. „A budete utíkat údolím mých hor, neboť údolí hor dosáhne až k Acalu“ (Za 14,5). Řekl rabi Šmuel: Otřes není nic jiného než konec království, jak říkáš: „A země se zatřásla a svíjí se.“ Proč? „Neboť se naplnily plány Hospodinovy proti Babylónu“ (Jr 51,29).
Elijáš, budiž vzpomínán v dobrém, se otázal rabi Nehoraje: Proč stvořil Svatý, budiž požehnán, ve svém světě havěť a plazy? Řekl mu: Byly stvořeny pro potřebu. Když tvorové hřeší, hledí na ně a říká: Jestliže tyto, které nejsou k ničemu potřebné, udržuji, tím spíše ty, které potřebné jsou. Řekl mu: I jinak jsou potřebné: moucha proti sršni, štěnice proti pijavici, had proti strupům, [šnek proti vředu], pavouk proti štíru.
Nad blesky. Rabi Jirmeja a rabi Zeira jménem Rava Chisdy: Stačí jednou za celý den. Řekl rabi Josi: O čem mluvíme? Jsou-li souvislé, stačí jednou za den. Jsou-li přerušované, žehná nad každým. Základ rabi Josiho je z tohoto: Seděl v krámě voňavkáře celý den, žehná jen jednou. Pokud však vcházel a vycházel, vcházel a vycházel, žehná pokaždé. Přišel rabi Acha a rabi Chanina a řekli jménem rabi Josiho: Jsou-li souvislé, stačí jednou za den. Jsou-li přerušované, žehná nad každým.
Seděl na záchodě nebo v lázni: může-li vyjít a požehnat v rozmezí pronesení pozdravu, ať vyjde; jinak ať nevychází. Rabi Jirmeja se ptal: Sedí-li ve svém domě nahý, může se jeho dům stát jakoby oděvem, aby vystrčil hlavu z okna a požehnal? Sedí-li nahý ve skříni, může se mu skříň stát jakoby oděvem, aby vystrčil hlavu z okénka a požehnal?
Nad větry co říká? „Požehnaný, jehož síla naplňuje svět.“ Mišna [mluví o větrech], které přicházejí v bouři. Přicházejí-li však klidně, říká: „Požehnaný, který koná dílo stvoření.“
Řekl rabi Jehošua ben Chananja: Když vítr vychází do světa, Svatý, budiž požehnán, ho láme o hory a oslabuje na kopcích a říká mu: Dej pozor, ať neublížíš mým tvorům. Jaký je důvod? „Neboť duch přede mnou umdlévá“ (Iz 57,16) – oslabuje ho, jak říkáš: „Když ve mně umdlévá můj duch“ (Ž 142,4). Proč tolik? Rabi Chuna jménem rabi Achy: „A duše, které jsem učinil“ (Iz 57,16) – kvůli duším, které jsem učinil.
Řekl rabi Huna: Na třech místech vyšel vítr bez míry a chtěl zničit celý svět: jednou za dnů Jonáše, jednou za dnů Elijáše a jednou za dnů Joba. Za dnů Jonáše: „A Hospodin vrhl velký vítr“ (Jon 1,4). Za dnů Joba: „A hle, velký vítr přišel z druhé strany pouště atd.“ (Jb 1,19). Za dnů Elijáše, odkud? „A hle, Hospodin přechází a velký a silný vítr láme hory“ (1Kr 19,11). Řekl rabi Judan bar Šalom: Řekněme, že ten Jobův byl kvůli němu a ten Jonášův byl kvůli němu. Zbývá ti jen ten Elijášův, který byl kosmický. „A hle, Hospodin přechází atd.“ a potom zemětřesení a po zemětřesení oheň, „Hospodin nebyl v ohni“ (1Kr 19,11–12).
Rabi Jehuda říká: Kdo vidí Velké moře, říká: „Požehnaný, který učinil Velké moře“, když je vidí občas. A jak velký je ten odstup? Jednou za třicet dní. Šimon z Kamtery se otázal rabi Chiji bar Aby: Protože jsem poháněč oslů a chodím do Jeruzaléma každou [chvíli], musím si trhat [šaty]? Řekl mu: Je-li to do třiceti dnů, nemusíš trhat; po třiceti dnech musíš trhat.
Rabi Chuna a Šimon z Kamtery jménem rabi Šmuela bar Nachmana: „A Jehonatan, syn Geršoma, syna Menašeho“ (Sd 18,30) – písmeno nun je zavěšené. Je-li hoden, je to syn Mojžíše; není-li, je to syn Menašeho. Druhové se otázali před rabi Šmuelem bar Nachmanem: Byl knězem modly, a přece žil dlouho? Řekl jim: Protože měl vůči své modle skoupé oko. Jak měl vůči své modle zlé oko? Přišel člověk obětovat modle býka, ovci nebo kozla a řekl mu: Usmiř ji pro mne. A on mu řekl: Co ti ta pomůže? Nevidí, neslyší, nejí, nepije, nečiní dobro ani zlo a nemluví. Řekl mu: Při tvém životě, co máme dělat? A on mu řekl: Jdi, udělej a přines mi jednu mísu jemné mouky, přidej na ni deset vajec a polož to před ni, a ona pojí ze všeho, co přišlo, a já ji za tebe usmířím. Jakmile odešel, jedl to. Jednou přišel jeden bar pachin a on mu řekl totéž. Řekl mu: Jestliže nic nepomáhá, co tady děláš ty? Řekl mu: Kvůli své obživě. Když nastoupil král David, poslal a přivedl ho. Řekl mu: Ty jsi vnukem toho spravedlivého a sloužíš modle? Řekl mu: Tak jsem to přijal z domu svého děda: Prodej se modlářství a nebuď závislý na lidech. Řekl mu: Chraň Bůh, tak neřekl, ale: Prodej se službě, která je ti cizí, a nebuď závislý na lidech. Když David viděl, že miluje peníze, co udělal? Ustanovil ho komitem nad svými pokladnicemi. To je to, co je psáno: „A Šebuel, syn Geršoma, syna Mojžíše, správce nad poklady“ (1Pa 26,24). Šebuel – protože se vrátil k Bohu (šav el El) celým srdcem a celou silou. Správce nad poklady – protože ho ustanovil nad svými pokladnicemi. Namítli rabi Šmuelovi bar Nachmanovi: Vždyť je psáno: „Až do dne vyhnání země“ (Sd 18,30). Řekl jim: Když David zemřel, nastoupil Šalomoun a vyměnil svůj senát. Vrátil se k svému dřívějšímu zkažení. To je to, co je psáno: „A v Bejt-Elu sídlil jeden starý prorok atd.“ (1Kr 13,11). Říkají, že to byl on.
Kdo vidí slunce ve svém období, měsíc ve svém období a oblohu v její čistotě, řekne: „Požehnaný, který koná dílo stvoření.“ Řekl rabi Chuna: To, co říkáš, platí jen v období dešťů po třech dnech. A to je to, co je psáno: „A nyní neviděli světlo atd.“ (Jb 37,21).
Kdo vidí měsíc při jeho obnově, řekne: „Požehnaný, který obnovuje měsíce.“ Dokdy? Rabi Jaakov bar Acha jménem rabi Josiho: Dokud se nezdá jako polovina lůžka. Rabi Acha a rabi Chinena jménem rabi Josiho: Dokud se nezaplní jeho vada. Rabíni z Cesareje říkají: Do čtrnácti dnů. Řekl rabi Josi bej rabi Bun: A je to správné. Zaplní se jeho vada dříve než za čtrnáct dní? Takže po celých čtrnáct dní je třeba žehnat.
V modlitbě: Rabi Josi bar Nehoraj řekl: „…který posvěcuje Izrael a obnovuje měsíce.“ Rabi Chija bar Aši řekl: „…který posvěcuje Izrael a novoluní.“ Šmuel řekl: Je třeba říci „a dej nám“. Rav řekl: Je třeba v něm zmínit čas. Rabi Hošaja učil: „A budou znameními a pro svátky, pro dny a roky“ (Gn 1,14).
Kdo jde mezi hroby, co říká? „Požehnaný jsi, Hospodine, který oživuješ mrtvé.“ Rabi Chija jménem rabi Jochanana: „Požehnaný, věrný ve svém slově, který oživuje mrtvé.“ Rabi Chija jménem rabi Jochanana: „Ten, který zná váš počet, vás probudí a odkryje prach z vašich očí. Požehnaný jsi, Hospodine, který oživuješ mrtvé.“ Rabi Elazar jménem rabi Chaniny: „Který vás stvořil v právu, živil vás v právu, odvolal vás v právu a v budoucnu vás oživí v právu. Ten, který zná váš počet, odkryje prach z vašich očí. Požehnaný, který oživuje mrtvé.“ [To, co říkáš, platí] o mrtvých Izraele. O mrtvých národů světa však říká: „Velmi se zastydí vaše matka, zčervená ta, která vás porodila atd.“ (Jr 50,12).
Kdo vidí duhu v oblaku, řekne: „Požehnaný jsi, Hospodine, který pamatuješ na smlouvu.“ Rabi Chija jménem rabi Jochanana: „Věrný ve své smlouvě a který pamatuje na smlouvu.“
Rabi Chizkija jménem rabi Jirmeji: Po všechny dny rabi Šimona ben Jochaje nebyla v oblaku vidět duha. Rabi Chizkija jménem rabi Jirmeji: Tak říkal rabi Šimon ben Jochaj: Údolí, údolí, naplň se zlatými denáry! A naplňovalo se. Rabi Chizkija jménem rabi Jirmeji: Tak říkal rabi Šimon ben Jochaj: Viděl jsem syny budoucího věku a je jich málo. Je-li jich třicet, já a můj syn jsme mezi nimi. Jsou-li dva, jsme to já a můj syn. Rabi Chizkija jménem rabi Jirmeji: Tak říkal rabi Šimon ben Jochaj: Ať Abraham přiblíží [k Bohu] ty od sebe až ke mně a já přiblížím ty ode mne až do konce všech pokolení. A nedokáže-li to, ať se ke mně připojí Achija Šiloňský a já přiblížím celý lid.
Proč se rozhodli spojit dobré zprávy s dešti? Rabi Berechja jménem rabi Leviho: Podle: „Studená voda pro vyčerpanou duši, dobrá zpráva z daleké země“ (Př 25,25).
Kolik deště musí spadnout, aby člověk musel žehnat? Rabi Chija jménem rabi Jochanana: Na začátku tolik, co stačí k oplodňujícímu dešti; a na konci tolik, aby se omyla tvář země. Rabi Janaj bar Jišmael jménem rabi Šimona ben Lakiše: Na začátku tolik, co stačí k oplodňujícímu dešti; a na konci tolik, aby se rozmočila hliněná zátka. A rozmočí se snad zátka? Ale pohlíží se na ni, jako by byla rozmočená. Rabi Josi jménem Rava Jehudy a rabi Jona a Rav Jehuda jménem Šmuela: Na začátku tolik, co stačí k oplodňujícímu dešti; a na konci i jakékoli množství. Rabi Josi jménem rabi Zeiry: Bylo to řečeno pro přerušení půstu. Rabi Chizkija, rabi Nachum a Rav Ada[bar Avimi] seděli spolu. Rabi[Nachum] řekl Ravovi Adovi bar Avimi: Není rozumné, že to bylo řečeno pro požehnání? Řekl mu: Ano. Rabi Chizkija řekl Ravovi Adovi bar Avimi: Není rozumné, že to bylo řečeno pro přerušení půstu? Řekl mu: Ano. Řekl mu: Proč jsi mu řekl tak ano? Řekl mu: Podle stanoviska rabiho. Řekl rabi Manarabi Chizkijovi: Kdo byl jeho učitel? Řekl mu: Rabi Zeira. Řekl mu: A my říkáme: Rabi Josi jménem rabi Zeiry: Bylo to řečeno pro přerušení půstu.
Rav Jehuda bar Jechezkel řekl: Můj otec žehnal při sestoupení deště: „Buď zvelebeno, posvěceno, požehnáno a vyvýšeno tvé jméno, náš Králi, za každou jednotlivou kapku, kterou nám sesíláš, neboť je držíš od sebe navzájem.“ „Neboť odděluje kapky vody“ (Jb 36,27), jak říkáš: „A bude to odečteno z tvého ocenění“ (Lv 27,18). Řekl rabi Judan: A nejen to, ale sesílá je podle míry, jak je řečeno: „A vodu vyměřil mírou“ (Jb 28,25). Rabi Josi bar Jaakov vystoupil navštívit rabi Judana z Migdalu. Když tam byl, spadl déšť a slyšel jeho hlas, jak říká: „Tisíc tisíců a myriády myriád jsou povinni děkovat tvému jménu, náš Králi, za každou jednotlivou kapku, kterou nám sesíláš, neboť prokazuješ dobro vinným.“ Řekl mu: Odkud to máš? Řekl mu: Tak žehnal rabi Simon při sestoupení deště.
Kolik deště musí spadnout, aby to byl oplodňující déšť? Plná nádoba o výšce tří dlaní, to jsou slova rabi Meira. Rabi Jehuda říká: Při prvním [dešti] jedna dlaň, při druhém dvě dlaně a při třetím tři dlaně. Učí se: Rabi Šimon ben Elazar říká: Nespadne ani dlaň shora, aby proti ní země nevydala dvě dlaně. Jaký je důvod? „Hlubina volá k hlubině hlasem tvých vodních stok“ (Ž 42,8).
A řekl rabi Levi: Horní vody jsou mužské a dolní ženské. Jaký je důvod? „Ať se otevře země“ (Iz 45,8) – jako žena, která se otevírá před mužem. „A ať vydají plod spásy“ – to je plození a množení. „A spravedlnost ať spolu vyraší“ – to je sestoupení deště. „Já, Hospodin, jsem to stvořil“ – k tomu jsem ji stvořil, k nápravě a osídlení světa. Rabi Acha to učil jménem rabi Šimona ben Gamliela: Proč se nazývá revia? Protože oplodňuje zemi.
Rabi Chanina bar Jaka jménem Rava Jehudy: Kořeny pšenice pronikají do země padesát loktů. Kořeny fíkovníku, měkké, pronikají skálou. Učí se: Rabi Jišmael ben Elazar říká: Země pije jen podle své uzavřenosti. Pokud ano, co mají dělat kořeny rohovníku? Co mají dělat kořeny sykomory? Řekl rabi Chanina: Jednou za třicet dní vystoupí hlubina a napojí je. A jaký je důvod? „Já, Hospodin, ji střežím, každým okamžikem ji napájím“ (Iz 27,3).
Řekl rabi Zeira: Tam se učí: Vidí-li, že přichází do světa láce a do světa přichází sytost, a řeka stačí pro kraj, řekne: „Požehnaný, dobrý a dobro činící.“
Originál: Jerusalem Talmud Berakhot 9:2 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.