Stává se tělo paruše vůči pozdvihované dávce
[nečistým] jako zav?
Rabi Jochanan namítl: Vždyť jsme se učili: Kdo nechá am ha-arec ve svém domě, aby ho hlídal: pokud vidí vcházející a vycházející, jsou pokrmy, nápoje a otevřené hliněné nádoby nečisté, ale lůžka, sedadla a hliněné nádoby uzavřené těsným víkem jsou čisté. Kdybys řekl, že učinili jeho tělo jako zava vůči pozdvihované dávce, pak by i nádoby uzavřené těsným
[víkem] byly nečisté.
Rabi Juda bar Pazi řekl: Vysvětli to o am ha-arec vůči perušovi, a nelze z toho nic vyvodit.
Rabi Mana řekl: Tak řekl můj učitel
rabi Josi: Všechno, čím se tady zabýváme, se týká pozdvihované dávky. Věz, že je tomu tak, neboť jsme se tam učili: I kdyby byl veden, i kdyby byl spoután, všechno je nečisté. Což neřekli, že jsou nečisté, právě kvůli posunutí? Neřekl snad
rabi Jochanan: Ani přepážky, ani posunutí, ani
[soukromé panství, ani] am ha-arec vůči pozdvihované dávce? Stává se tělo
[čistého pro] pozdvihovanou dávku vůči svatým
[věcem] jako zav? Slyšme to z tohoto: Kdo uřízne trubičku svatých
[věcí]: ten, kdo ji řeže, i ten, kdo ji noří, potřebuje ponoření. Chápu toho, kdo ji řeže. Ale ten, kdo ji noří? Ať ji obalí lýkem a ponoří ji! Vysvětli to tedy tak, že ji uřízl s úmyslem ji ponořit. Stává se tělo
[čistého pro] svaté vůči
[vodě] chatat jako zav? Slyšme to z tohoto: Dva džbány, jeden čistý pro svaté a druhý čistý pro pozdvihovanou dávku, které se dotkly jeden druhého: oba jsou čisté. Ale Mišna nesouhlasí: Učinil toho, kdo je čistý pro chatat, který posunul slinu nebo semeno toho, kdo je čistý pro pozdvihovanou dávku, nečistým. To platí o čistém pro pozdvihovanou dávku a totéž o čistém pro svaté.
גּוּפוֹ שֶׁלְפָּרוּשׁ מָהוּ שֶׁיֵיעָשֶׂה כְּזָב אֶצֶל הַתְּרוּמָה. הָתֵיב רִבִּי יוֹחָנָן. וְהָא תַנִּינָן. הַמַּנִּיחַ עַם הָאָרֶץ בְּתוֹךְ בֵּיתוֹ לְשׁוֹמְרוֹ. בִּזְמָן שֶׁהוּא רוֹאֶה אֶת הַנִּכְנָסִין וְאֶת הַיּוֹצְאִין. הָאוֹכָלִין וְהַמַּשְׁקִין וכְלֵי חֶרֶשׂ פְּתוּחִין טְמֵאִין. אֲבָל הַמִּשְׁכָּבוֹת וְהַמּוֹשָׁבוֹת וּכְלֵי חֶרֶשׂ מוּקָּפִין צָמִיד פָּתִיל טָהוֹר. אִין תֵּימַר. עָשׂוּ גוּפוֹ כְּזָב אֶצֶל הַתְּרוּמָה. אֲפִילוּ מוּקָּפִין צָמִיד [פְּתִיל] יִהְיוּ טְמֵאִין. אָמַר רִבִּי יוּדָה בַּר פָּזִי. תִּיפְתָּר בְּעַם הָאָרֶץ אֶצֶל הַפָּרוּשׁ. וְלֵית שְׁמַע מִינָהּ כְּלוּם. אָמַר רִבִּי מָנָא. כֵן אָמַר רִבִּי יּוֹסֵה רִבִּי. כָּל מַה דַאֲנָן קַיָימִין הָכָא בִתְרוּמָה אֲנָן קַיָימִין. תֵּדַע לָךְ שֶׁהוּא כֵן. דְּתַנִּינָן תַּמָּן. אֲפִיל מוּבָל אֲפִילוּ כָפוּת הַכֹּל טָמֵא. כְּלוּם אָמְרוּ טְמֵאִים לֹא מִשֵּׁם הֶיסֵּט. לֹא כֵן אָמַר רִבִּי יוֹחָנָן. לֹא חֲצָצוֹת וְלֹא הֶסֵּיטוֹת וְלא [רְשׁוּת הַיָּחִיד וְלֹא] עַם הָאָרֶץ אֶצֶל הַתְּרוּמָה. גּוּפָהּ שֶׁלְתְּרוּמָה מָהוּ שֶׁיֵּעָשֶׂה כְּזָב אֶצֶל הַקּוֹדֶשׁ. נִישְׁמְעִינָהּ מִן הָדָא. הַחוֹתֵךְ שְׁפוֹפֶרֶת שֶׁלְקוֹדֶשׁ. הַחוֹתְכָהּ וְהַמַּטְבִּילָהּ טָעוּן טְבִילָה. נִיחָא חוֹתְכָהּ. מַטְבִּילָהּ. וְיַכְרִכֶינָּהּ (בְּסִיט) [בְּסִיב] וְיַטָבִּילָהּ. אֶלָּא תִּיפְתָּר בְּשֶׁחָתְכָהּ עַל מְנַת לְהַטְבִּילָהּ. גּוּפוֹ שֶׁלְקוֹדֶשׁ מָהוּ שֶׁיֵּיעָשֶׂה כְּזָב אֶצֶל הַחַטָּאת. נִישְׁמְעִינָהּ מִן הָדָא. שְׁנֵי לָגִינִים. אֶחָד טָהוֹר לַקּוֹדֶשׁ וְאֶחָד טָהוֹר לַתְּרוּמָה. שֶׁנָּגְעוּ זֶה בָזֶה. שְׁנֵיהֶן טְהוֹרִין. וְהָא מַתְנִיתָה פְלִיגָא. עָשָׂה אֶת הַטָּהוֹר לַחַטָּאת שֶׁהִיסִּיט בִּרוֹקוֹ וּבְשִׁכְבַת זַרְעוֹ שֶׁל טָהוֹר לַתְּרוּמָה וְנִיטְמָא. הִיא טָהוֹר לַתְּרוּמָה הִיא טָהוֹר לַקּוֹדֶשׁ.