MIŠNA: Z těsta se smí jíst příležitostně, dokud [žena] nerozhněte pšeničné a neslepí ječné. Rozhnětla-li pšeničné a slepila-li ječné, je ten, kdo z něho jí, povinen smrtí. Jakmile přidá vodu, odebírá svou chalu, jen pokud tam je pět čtvrtin mouky.
GEMARA: Z těsta se smí jíst příležitostně atd. Řekl rabi Chagaj: Učili to jen o příležitostném jídle; ale pravidelné jídlo je zakázáno, protože se tím lstivě osvobozuje od chaly. Řekl rabi Josi: Z tohoto nelze nic vyvodit, neboť i když z něho vezme dva nebo tři kousky, jelikož je hodlá vrátit k věci, jejíž práce není dokončena, je to dovoleno. Neboť řekl rabi Josi jménem rabi Zeiry, [rabi Jona a rabi Zeira] jménem rabi Lazara: Ani to, co je ve džbánu, se nestalo neodvedeným, protože to hodlá vrátit k věci, jejíž práce není dokončena.
A tato [mišna] říká: Kdo nemůže dělat své těsto v čistotě – protože nemůže; ale kdyby mohl, tak tomu není. To říká, že je člověku zakázáno dělat své těsto po kavech.
U všech ostatních věcí se řídíš slepením. Udělal těsto z pšenice a z rýže: čím se řídíš, rozhnětením, nebo slepením? Učil rabi Hošaja: Chala je jako druh hnětence: od chvíle, kdy se rozhnětlo pšeničné a slepilo ječné. Rabi Lazar jménem rabi Hošaji: Od chvíle, kdy se z toho udělají kusy hnětence. V čem se rozcházejí? Zde ohledně halachy, zde ohledně slova Tóry.
Učí se: Rabi Jehuda ben Batira říká: Od chvíle, kdy se z toho udělají kousky těsta. Jaký je důvod rabi Jehudy ben Batiry? „Jako pozdvihovanou dávku z humna, tak ji odvedete“ (Nu 15,20). Jako se pozdvihovaná dávka z humna bere z dokončeného, tak se i tato bere z dokončeného. Potom tedy až bude upečeno? Rabi Matanja: Není to srovnáno s pozdvihovanou dávkou z humna než jen ohledně práce hnětení.
Rabi Josi jménem rabi Šimona ben Lakiše: To je podle rabi Akivy, neboť jsme se tam učili: Kdo odebere chalu z kavu – rabi Akiva říká: Je to chala; a mudrci říkají: Není to chala. Řekl snad rabi Akiva něco jiného než o tom, co se již stalo? Snad předem? A zde jsme u toho, co je předem. Rabi Jona, rabi Chija jménem rabi Šimona ben Lakiše: Přijali to podle metody rabi Akivy.
Řekl rabi Jochanan: Je to podle všech: jakmile přidá vodu, to je „prvotina vašich těst“ (Nu 15,20). Neboť se učí: Neodvedený desátek, který se smísil s nesvatým, zakazuje v jakémkoli množství. Má-li zásobu odjinud, odvede podle počtu. Jestliže ne, rabi Lazar ben Arach říká: Ať dá jméno pozdvihované dávce z desátku v něm a ta ať se zruší v poměru jedna ku sto. Rabi Jaakov z Gably jménem rabi Chaniny: Halacha je podle rabi Elazara ben Aracha. Řekl rabi Jochanan: Z toho, co učili kohenky, plyne: Ano, halacha je podle rabi Lazara ben Aracha. Co učili kohenky? Toto je chala za toto těsto, za kvásek v něm smísený, za mouku v něm zbylou a za kus položený pod ním; až se celé stane jedním kusem, ať je to, co mám v ruce, zasvěceno jménem chaly, kromě nečistého v něm. A řekl: Ono i nečisté v něm. A ať se to zruší v poměru jedna ku sto. Rabi Jona řekl: Rabi Šmuel z Kappadokie a jeden z rabínů: Jeden řekl: Zde, když je v něm dost ke zrušení; a zde, když v něm dost ke zrušení není: jelikož je zavázán to zrušit, je to, jako by měl zásobu odjinud.
Řekl rabi Josi: Ta slova se zdají platit o předvečerech Šabatu, kdy tento přináší a tento přináší: je to jako oddělovat z povinného za povinné. Ale ve všední den nařídili u chaly, aby se brala z čistého za nečisté a ne z přilehlého; snad je to z osvobozeného za povinné? Řekl rabi Jona: Není rozumné, že jen ve všední den. Avšak v předvečer Šabatu je třeba říci: Ona i nečisté v ní. Proč? Dříve než se to stane jedním kusem, je brána jako chala; když se to stane jedním kusem, je zasvěcena jménem chaly. Řekneš-li: Kromě nečistého v ní, vyjde, že neodvedené nečisté je smíšeno s chalou. Když říkáš: Ono i nečisté v ní, je to nesvaté nečisté. Není lépe oddělit z osvobozeného za povinné, než aby neodvedené nečisté bylo smíšeno s chalou? Řekl rabi Šmuel bar Evduma: Není snad posvěcena zpětně? Jelikož je posvěcena zpětně, je to, jako by oddělovala z povinného za povinné.
Originál: Jerusalem Talmud Challah 3:1 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.