Učili jsme: chalu mezi prvním a druhým
[desátkem].
Rabi Jona ve jménu
rabi Zeiry: To znamená, že u chaly neplatí
[zákaz] „neotálej“.
Rabi Josi ve jménu
rabi Zeiry: Mišna není vyslovena v pořadí. – Copak nejsme u demaje? Neřekl snad
rabi Ba, syn
rabi Chiji, ve jménu
rabi Jochanana: Naše mišna je o demaji, ale ne o jistě neodvedeném? A zde jsme u demaje.
Rabi Chija učil: I o jistě neodvedeném. K tomu
rabi Jona ve jménu
rabi Zeiry řekl: To znamená, že u chaly neplatí „neotálej“.
Rabi Josi ve jménu
rabi Zeiry řekl: Mišna není vyslovena v pořadí, nýbrž ať předřadí chalu před první
[desátek]. – Podle toho by chala podléhala desátkům, a desátky by nepodléhaly chale, neboť cokoli předchází druhému, to druhé je z něj povinno
[odvádět]. A tak se učí: Kdo dělá těsto z neodvedeného (tevel), ať předřadil chalu pozdvihované dávce, nebo pozdvihovanou dávku chale, co učinil, je platné. Chala se nesmí jíst, dokud se za ni neoddělí pozdvihovaná dávka; pozdvihovaná dávka se nesmí jíst, dokud se za ni neoddělí chala. – A proč předchází první
[desátek]? Protože předchází na humně. – Vždyť i druhý
[desátek] předchází na humně!
Rabi Matanja řekl: Podle práva by chala měla předcházet všemu. A proč předchází první
[desátek]? Protože předchází na humně a je u něj psáno „první část“. U druhého, ačkoli předchází na humně, není psáno „první část“.
תַּנֵּינָן חַלָּה בֵּין רִאשׁוֹן לַשֵּׁנִי. רִבִּי יוֹנָה בְשֵׁם רִבִּי זְעִירָא זֹאת אֹמֵר חַלָּה אֵין בָּהּ מִשּׁוּם בַּל תְּאַחֵר. רִבִּי יוֹסֵי בְשֵׁם רִבִּי זְעִירָא אֵין מִשְׁנָה אֲמוּרָה עַל סֵדֶר וְלֹא בִדְמַאי נָן קַיָימִין. לֹא כֵן אָמַר רִבִּי בָּא בְּרֵיהּ דְּרִבִּי חִיָיא בְּשֵׁם רִבִּי יוֹחָנָן מַתְנִיתִין בִדְמַאי הָא בְּוַדַּאי לֹא. וְהָכָא בִדְמַאי אֲנָן קַיָימִין. תַּנִּי רִבִּי חִיָיא אַף בְּוַדַּאי עָלֶיהָ רִבִּי יוֹנָה בְשֵׁם רִבִּי זְעִירָא אָמַר זֹאת אוֹמֶרֶת חַלָּה אֵין בָּהּ מִשּׁוּם בַּל תְּאַחֵר. רִבִּי יוֹסֵי בְשֵׁם רִבִּי זְעִירָא אָמַר אֵין מִשְׁנָה אֲמוּרָה עַל סֵדֶר אֶלָּא תַקְדִּים חַלָּה לָרִאשׁוֹן. מֵעַתָּה תְּהֵא חַלָּה חַיֶיבֶת בְּמַעְשְׂרוֹת. וּמַעְשְׂרוֹת לֹא יְהוּ חַיָיבִין בְּחַלָּה שֶׁכָּל הַקּוֹדֵם אֶת חֲבֵירוֹ חֲבֵירוֹ מִתְחַיֵיב בּוֹ. וְתַנִּי כֵן הָעוֹשֶׂה עִיסָּה מִן הַטֵבֵל בֵּין שֶׁהִקְדִּים חַלָּה לַתְּרוּמָה בֵּין שֶׁהִקְדִּים תְּרוּמָה לַחַלָּה מַה שֶׁעָשָׂה עָשׂוּי. חַלָּה לֹא תֵאָכֵל עַד שֶׁיּוֹצִיא עָלֶיהָ תְרוּמָה. תְּרוּמָה לֹא תֵאָכֵל עַד שֶׁיַּפְרִישׁ עָלֶיהָ חַלָּה. וְלָמָּה קָדְמָה רִאשׁוֹן מִפְּנֵי שֶׁקָּדְמָה לַגּוֹרֶן. וַהֲרֵי שֵׁנִי קְדָמוֹ לַגּוֹרֶן. אָמַר רִבִּי מַתַּנְיָה בְּדִין הָיָה שֶׁתִּקְדּוֹם חַלָּה לַכֹּל. וְלָמָּה קָדְמָה רִאשׁוֹן מִפְּנֵי שֶׁקָּדְמָה לַגּוֹרֶן וְכָתוּב בּוֹ רֵאשִׁית. שֵׁנִי אַף עַל פִּי שֶׁקְדָמוֹ לַגּוֹרֶן אֵין כְּתִיב בּוֹ רֵאשִׁית.