GEMARA: Rozhodl pomazaný kohen atd. „Duše… jestliže pomazaný kohen“
(Lv 4,2–3). Hle, pomazaný je jako jednotlivec: jako jednotlivec, který jedl podle rozhodnutí soudu, je osvobozen, tak i tento, jedl-li podle rozhodnutí soudu, je osvobozen. A jako jednotlivec, který jedl bez rozhodnutí, je povinen, tak i tento, jedl-li bez rozhodnutí, je povinen. Proto je psáno: „k provinění lidu“
(Lv 4,3): hle, jeho provinění je jako provinění lidu. Jako lid je povinen, jen když rozhodli, tak i tento je povinen, jen když rozhodl. Někteří tanaité učí: „Lid“ je soud. Jako lid, když rozhodli oni a jednali jiní, jsou povinni, tak i tento, rozhodl-li on a jednali jiní, ať je povinen. Proto je psáno: „jímž zhřešil“
(Lv 4,3): přináší za to, čím zhřešil on, a nepřináší za to, čím zhřešili jiní. Někteří tanaité učí: „Lid“ je obec. Jako lid, když rozhodli jiní a jednali oni, jsou povinni, tak i tento, rozhodli-li jiní a jednal on, ať je povinen. Proto je psáno: „jímž zhřešil“: přináší za to, čím zhřešil on, a nepřináší za to, čím zhřešili jiní.
Rabi Jaakov jménem
rabi Elazara: To jen tehdy, když umí diskutovat o halaše; jinak co bychom řekli? Cožpak blázni vynášejí rozhodnutí? Pomazaný, který jedl podle rozhodnutí soudu, je osvobozen; podle rozhodnutí jiného pomazaného je povinen. Podle rozhodnutí soudu je osvobozen, protože rozhodnutí jiných se nevyrovná jejich rozhodnutí. Podle rozhodnutí jiného pomazaného je povinen, a to jen tehdy, když rozhodl jako on.
הלכה: הוֹרָה כֹהֵן מָשִׁיחַ כול׳. נֶפֶשׁ אִם הַכֹּהֵן הַמָּשִׁיחַ. הֲרֵי מָשִׁיחַ כְּיָחִיד. מַה יָחִיד אִם אָכַל בְּהוֹרָיַית בֵּית דִּין פָּטוּר. אַף זֶה אִם אָכַל בְּהוֹרָיַית בֵּית דִּין פָּטוּר. מַה יָחִיד אִם אָכַל בְּלֹא הוֹרָיָיה חַיָיב. אַף זֶה אִם אָכַל בְּלֹא הוֹרָיָיה חַיָיב. תַּלְמוּד לוֹמַר לְאַשְׁמַת הָעָם. הֲרֵי אַשְׁמָתוֹ כְאַשְׁמַת הָעָם. מָה הָעָם אֵינָן חַיָיבִין אֶלָּא אִם כֵּן הוֹרוּ. אַף זֶה אֵינוֹ חַיָיב אֶלָּא אִם כֵּן הוֹרָה. אִית תַּנָּיֵי תַנֵּי. הָעָם בֵּית דִּין. מָה הָעָם הוֹרוּ הֵן וְעָשׂוּ אֲחֵרִים חַיָיבִין אַף זֶה הוֹרָה הוּא וְעָשׂוּ אֲחֵרִים יְהֵא חַיָיב. תַּלְמוּד לוֹמַר אֲשֶׁר חָטָא. עַל מַה שֶׁחָטָא הוּא מֵבִיא וְאֵינוֹ מֵבִיא עַל מַה שֶׁחָטְאוּ אֲחֵרִים. אִית תַּנָּיֵי תַנֵּי. הָעָם צִיבּוּר. מָה הָעָם הוֹרוּ אֲחֵרִים וְעָשׂוּ הֵן חַיָיבִין אַף זֶה הוֹרוּ אֲחֵרִים וְעָשָׂה הוּא יְהֵא חַיָיב. תַּלְמוּד לוֹמַר אֲשֶׁר חָטָא. עַל מַה שֶׁחָטָא הוּא מֵבִיא. אֵינוֹ מֵבִיא עַל מַה שֶׁחָטְאוּ אֲחֵרִים. רִבִּי יַעֲקֹב בְּשֵׁם רִבִּי לָעְזָר. וְהוּא שֶׁיְּהֵא יוֹדֵעַ לִישָּׂא וְלִיתֵּן בַּהֲלָכָה. דִּלֹא כֵן מָה נָן אָמְרִין. וְיֵשׁ שׁוֹטִים מוֹרִין. מָשִׁיחַ שֶׁאָכַל בְּהוֹרָיַית בֵּית דִּין פָּטוּר. בָּהוֹרָיַית מָשִׁיחַ אַחֵר חַיָיב. בְּהוֹרָיַית בֵּית דִּין פָּטוּר. שֶׁאֵין הוֹרָיַית אֲחֵרִים אֵצֶל הוֹרָיָיתָן כולן. בָּהוֹרָיַית מָשִׁיחַ אַחֵר חַיָיב. וְהוא שֶׁהוֹרָה כְיוֹצֵא בוֹ.