MIŠNA: A tito jsou věrohodní svědčit v dospělosti o tom, co viděli v dětství. Člověk je věrohodný, když řekne: Toto je písmo mého otce, toto je písmo mého učitele a toto je písmo mého bratra. Pamatuji si, že ta a ta vyšla v hinumě a s rozpuštěnými vlasy; že ten a ten vycházel ze školy, aby se ponořil a jedl pozdvihovanou dávku; že se s námi dělil na humně; že toto místo je bejt ha-peras; že až sem jsme chodili v Šabat. Není však věrohodný, když řekne: Ten a ten měl na tomto místě cestu; ten a ten měl na tomto místě pohřební zastávku a smuteční řeč.
Ale obávej se, že je snad otrok! To podporuje to, co řekl rabi Chama bar Ukva jménem rabiho Josiho ben rabi Chanina: Je zakázáno učit svého otroka Tóru. Cožpak neřekl rabi Zeira jménem Rava Jirmeji: Otrok se počítá do sedmi vyvolaných? A „promluvil“ se skládá ze [tří] veršů. Vysvětli, že se učil sám nebo že ho učil jeho pán, jako Tavi. Ale obávej se, že je snad otrok! To podporuje to, co učil rabi Chija: Ženy a otroci nedostávají svůj podíl na humně, ale dávají jim kněžské a levitské dary z domu.
Lze na základě jejich svědectví vymáhat peníze? Jak to? Všichni věděli, že až k poli Reuvena sahá šabatová hranice. A přišli a řekli: Až sem jsme chodili v Šabat. A ukázalo se, že pole patří Šimonovi. Odebere se Šimonovi a vrátí se Reuvenovi?
Jsou věrohodní, když řeknou: Vycházeli jsme sbírat nedozrálé fíky sedmého roku a slyšeli jsme, jak ten a ten mluví o té a té, své ženě; jak ta a ta žena mluví o svých synech?
Rabi Acha, rabi Šmuel se ptal: Byli-li usvědčeni jako falešní, mají platit? Nebo sem patří to, co řekl rabi Ba, Rav Jehuda jménem Šmuela: U falešných svědků se jedna věc z druhé neodvozuje. I zde je to tak.
Učí se: Že jsme jedli při kecice toho a toho. Co znamená kecica? Když člověk prodával pole svého dědictví, příbuzní naplnili soudky praženými zrny a ořechy a rozbíjeli je před dětmi. Děti sbíraly a říkaly: Ten a ten byl odříznut od svého dědictví. A když se mu vrátilo, dělali mu totéž a říkali: Ten a ten se vrátil ke svému dědictví. Rabi Josi ben rabi Bun řekl: I když se někdo oženil s ženou, která pro něj nebyla vhodná, jeho příbuzní naplnili soudky praženými zrny a ořechy a rozbíjeli je před dětmi. Děti sbíraly a říkaly: Ten a ten byl odříznut od své rodiny. A když se s ní rozvedl, dělali mu totéž a říkali: Ten a ten se vrátil ke své rodině.
„Tito jsou věrohodní svědčit v dospělosti o tom, co viděli v dětství“ atd. Jsou věrohodní jen v dospělosti o tom, co viděli v dětství; v dětství ne. Tam jsme se učili: Žena nebo dítě jsou věrohodní, když řeknou: Odtud vyšel roj. Jde do svého pole a bere svůj roj. A zde říká takto? Rabi Acha, rabi Chananja jménem rabiho Jochanana: Rabi Jochanan ben Beroka to řekl jen o roji včel, jehož krádež není zakázána slovem Tóry. Rav Hošaja učil: Jen je-li roj v letu, avšak ne na jeho větvi. Rabi Zeira se ptal před rabim Manou: Není rozumné, že je to jen na místě, a později ne? Řekl mu: I já to tak soudím. A učili jsme se: O čem je řeč? Když svědčili hned svými slovy. Vyšli-li však a vrátili se, říkám: Řekli to ze strachu nebo kvůli svedení.
Originál: Jerusalem Talmud Ketubot 2:10 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.