GEMARA: „I když řekli, že panna vybírá dvě stě“ atd. Kolik je jí povinen? Neříkají snad
rabi Jochanan a
rabi Šimon ben Lakiš oba: Kdo píše dlužní úpis svému druhovi v domnění, že mu dluží, a ukáže se, že mu není povinen dát? Chce dát, kolik
[chce], aby slul zetěm toho a toho. To dosud, když stanovil při zasnoubení. Stanovil při sňatku: chce dát, kolik
[chce], za styk s ní, který je příjemný. To dosud, když s ní obcoval. Neobcoval: chce dát, kolik
[chce], za své nabytí, které přidal. Stanovil při zasnoubení, stanovil při sňatku: slout zetěm toho a toho už je v možnosti, styk není, nabytí nepřidal. Od té chvíle chce dát, kolik
[chce], aby ona necouvla. A může? Neučí se snad: Muž vyhání jen podle své vůle?
Rabi Avin řekl: Trápí-li ho, on ji propustí.
הלכה: אַף עַל פִּי שֶׁאָמְרוּ בְּתוּלָה גּוֹבָה מָאתַיִם כול׳. כְּמָה הוּא מִתְחַיֵיב לָהּ. לֹא כֵן רִבִּי יוֹחָנָן וְרִבִּי שִׁמְעוֹן בֶּן לָקִישׁ תְּרֵיהוֹן אָמְרִין. הַכּוֹתֵב שְׁטָר חוֹב עַל חֲבֵירוֹ בְּחֶזְקַת שֶׁהוּא חַיָיב לוֹ וְנִמְצָא שֶׁאֵינוֹ חַיָיב לִיתֵּן לוֹ. רוֹצֶה הוּא לִיתֵּן כַּמָּה וְלִיקָּרוֹת חַתְנוֹ שֶׁלִּפְלוֹנִי. עַד כְּדוֹן בְּשֶׁפָּסַק מִן הָאֵירוּסִין. פָּסִק מִן הַנִּישּׂוּאִין. רוֹצֶֶה הוּא לִיתֵּן כַּמָּה בְתַשְׁמִישָּׁהּ שֶׁהוּא עָרֵב. עַד כְּדוֹן בְּשֶׁבָּעַל. לֹא בָעַל. רוֹצֶה הוּא לִיתֵּן כַּמָּה עַל קִינְיָינוֹ שֶׁהוֹסִיף. פָּסַק מִן הָאֵירוּסִין פָּסַק מִן הַנִּישּׂוּאִין וְלִקָּרוֹת חַתְנוֹ שֶׁלִּפְלוֹנִי כְּבָר הוּא בְּרָאוּי. תַּשְׁמִישׁ אֵין בּוֹ. קִנְיָין לֹא הוֹסִיף. מִיכָּן רוֹצֶה הוּא לִיתֵּן כַּמָּה וְלֹא תַחֲזוֹר בָּהּ. וִיכוֹלָה הִיא. לֹא כֵן תַּנֵּי. הָאִישׁ אֵינוֹ מוֹצִיא אֶלָּא לִרְצוֹנוֹ. אָמַר רִבִּי אָבִין. מֵעִיקָא הִיא לֵיהּ הוּא מַשְׁבַּק לָהּ.