Rabi Šimon ben Lakiš se ptal: Překonává žeň omeru Šabat ve dne?
Rabi Abaje namítl: Což jsme se neučili: Přikázáno je žnout v noci; byl-li požat ve dne, je platný a překonává Šabat? Nepřijal to.
Rabi Acha řekl:
Rabi Šimon ben Lakiš změnil své mínění podle tohoto: Jakmile se setmí, řekne jim: Zapadlo slunce? Odpovědí: Ano. Zapadlo slunce? Odpovědí: Ano. O čem tu mluvíme? Je-li to o noci, to už je řečeno. Ale netýká-li se to noci, vztáhni to na den. Překonávají přípravné úkony věci, která překonává Šabat ve dne, Šabat v noci? Což jsme se neučili: Postavili ty, kdo připravovali pečivo
[velekněze], aby
[je] připravili? Vylož to, že to bylo ve všední den.
Rabi Chija bar Ada učil: Toto je pořádek ustavičné oběti pro službu v domě našeho Boha, ve všední den i o Šabatu. Což jsme se neučili: Požali jej, dali jej do košů, přinesli jej na nádvoří a opalovali jej ohněm,
[aby se na něm splnilo přikázání pražení]?
Rabi Josi řekl: Jakmile začal s přikázáním, řeknou mu: Dokonči.
Rabi Judan z Kapadokie namítl před
rabi Josim: Představ si, že byl přinesen ze sýpky; jelikož s přikázáním nezačal, neřeknou mu: Dokonči.
Rabi Jaakov bar Sosaj namítl před
rabi Josim: Což jsme se neučili: Kvůli cestě noci a dne se znesvěcuje Šabat a vychází se svědčit o novoluní? Řekl mu: Protože den potřebuje noc a noc potřebuje den, je to, jako by to celé bylo dnem.
Rabi Josi, syn
rabi Buna, řekl: Copak není posvěcen zpětně? Protože je posvěcen zpětně, je to den i noc.
רִבִּי שִׁמְעוֹן בֶּן לָקִישׁ בָּעֵי. קְצִירַת הָעוֹמֶר מָהוּ שֶׁיִּדְחֶה אֶת הַשַּׁבָּת בַּיּוֹם. הָתִיב רִבִּי אַבַּיי. וְהָתַנִּינָן. מִצְוָתוֹ לִקְצוֹר בַּלָּיְלָה. נִקְצַר בַּיוֹם כָּשֵׁר וְדוֹחֶה אֶת הַשַּׁבָּת. וְלֹא קִבְּלֵיהּ. אָמַר רִבִּי אָחָא. חָזַר בֵּיהּ רִבִּי שִׁמְעוֹן בֶּן לָקִישׁ מִן הָדָא. כֵּיוָן שֶׁחֲשֵׁיכָה אָמַר לָהֶן. בָּא הַשֶּׁמֶשׁ. אוֹמְרִים הֵין. בָּא הַשֶּׁמֶשׁ. אוֹמְרִים הֵין. מַה אֲנָן קַיָימִין. אִם לַלַּיָלָה. כְּבָר הוּא אָמוּר. אֶלָּא אִם אֵינוֹ עִנְיָין לַלַּיְלָה תְּנֵיהוּ לַיּוֹם. דָּבָר שֶׁהוּא דוֹחֶה אֶת הַשַּׁבָּת בַּיּוֹם מַכְשִׁירָיו מָהוּ שֶׁיּדְחוּ אֶת הַשַּׁבָּת בַּלַּיְלָה. וְהָא תַנִּינָן. הֶעֱמִידוּ עוֹשֵׂי חֲבִיתִּין לַעֲשׂוֹת חֲבִיתִּן. תִּיפְתָּר בַּחוֹל. תַּנָּה רִבִּי חִיָיה בַּר אָדָא. זֶהוּ סֵדֶר תָּמִיד לַעֲבוֹדַת בֵּית אֱלֹהֵינוּ. בֵּין בַּחוֹל בֵּין בַּשַּׁבַּת. וְהָא תַנִּינָן. קְצָרוּהוּ וּנְתָנוּהוּ בְקוּפּוֹת וְהֱבִיאוּהוּ בָעֲזָרָה וְהָיוּ מְהַבְהֲבִין אוֹתוֹ בָאוּר [כְּדֵי לְקַיֵּים בּוֹ מִצְוַת קָלִי.] אָמַר רִבִּי יוֹסֵה. מִכֵּיוָן שֶׁהִתְחִיל בַּמִּצְוָה אוֹמְרִים לוֹ. מְרוֹק. הָתִיב רִבִּי יוּדָן קַפּוֹדָקַּיָיא קוֹמֵי רִבִּי יוֹסֵי. הַגַּע עַצְמָךְ שֶׁבָּא מִן הָעֲלִיָיה. כֵּיוָן שֶׁלֹּא הִתְחִיל בַּמִּצְוָה אֵין אוֹמְרִים לוֹ. מָרֵק. הָתִיב רִבִּי יַעֲקֹב בַּר סוֹסַי קוֹמֵי רִבִּי יוֹסֵה. וְהָא תַנִּינָן. שֶׁעַל מַהֲלַךְ לַיְלָה וָיוֹם מְחַלְּלִין אֶת הַשַּׁבָּת וְיוֹצְאִין לְעֵדוּת הַחוֹדֶשׁ. אָמַר לֵיהּ. מִכֵּיוָן שֶׁהַיּוֹם צָרִיךְ לְלַיְלָה וְהַלַּיְלָה צָרִיךְ לְיוֹם כְּמִי שֶׁכּוּלּוֹ יוֹם. אָמַר רִבִּי יוֹסֵה בֵּירִבִּי בּוּן. וְלֹא לְמַפְרֵיעוֹ הוּא קָדֵשׁ. מִכֵּיוָן שֶׁהוּא קָדֵשׁ לְמַפְרֵיעוֹ הוּא יוֹם הוּא לַיְלָה.