„Oběma je zakázáno tam postavit mlýn a pec a chovat slepice.“ To je třeba podle
rabiho Eliezera ben Jaakova, jenž
[učí] tuto Mišnu: „Společníci, kteří si slibem zakázali užitek jeden od druhého.“ Protože si slibem zakázali užitek jeden od druhého. Kdyby si slibem nezakázali užitek jeden od druhého, neurčitě se má za to, že se tomu navzájem vzdávají. Řekl
rabi Jirmeja: Společníci mají ve zvyku navzájem se v těchto věcech vzdávat. Tam jsme se učili: Toto jsou věci, které zakládají držbu. Řekl
rabi Elazar: Kdo chová slepice ve dvoře, který není jeho, má držbu. Řekl
rabi Josi: A správně. Ať je to jakkoli: Má-li právo chovat, tak choval. Nemá-li právo chovat, tak nabyl držby.
Rabi Jochanan jménem
rabiho Benaji: Ve všem si společníci ve dvoře navzájem brání, kromě praní, kvůli cti dcer Izraele. Řekl
rabi Matanja: To, co říkáš, platí na místě, kde perou ženy. Ale na místě, kde perou muži, to neplatí. A to, co říkáš „kromě praní ve dvoře“, je v celém dvoře. Ale ve čtyřech loktech druhého mu bránit nemůže. Je-li místo svažité, může mu bránit i ve čtyřech loktech druhého, neboť mu řekne: „Ty vyleješ, a ono to přijde ke mně.“ Bylo učeno: Místo pece a místo kamen nezakládají držbu. Nad nimi i to nejmenší zakládá držbu. Řekl
rabi Zeira: Jen pokud je to střecha, která prospívá peci.
שְׁנֵיהֶן אֲסוּרִין מִלְּהַעֲמִיד שָׁם רֵחַיִים וְתַנּוּר וּמִלְּגַדֵּל תַּרְנְגוֹלִין. נִצְרְכָה לְרִבִּי אֱלִיעֶזֶר בֶּן יַעֲקֹב. דּוּ מַתְנִיתָא הַשּׁוּתָפִין שֶׁנָּדְרוּ הֲנָיָיה זֶה מִזֶּה. מִפְּנֵי שֶׁנָּדְרוּ הֲנָיָיה זֶה מִזֶּה. הָא אִם לֹא נָדְרוּ הֲנָיָיה זֶה מִזֶּה סְתָמָן כִּמְוָותְרִין אֵילּוּ לָאֵילּוּ. אָמַר רִבִּי יִרְמְיָה. נָהֲגוּ הַשּׁוּתָפִין לִהְיוֹת כִּמְוָותְרִין זֶה אֶת זֶה בִדְבָרִים הַלָּלוּ. תַּמָּן תַּנִּינָן. אֵילּוּ דְבָרִים שֶׁיֵּשׁ לָהֶן חֲזָקָה. אָמַר רִבִּי אֶלְעָזָר. הַמְגַדֵּל תַּרְנוֹגַלִּין בֶּחָצֵר שֶׁאֵינָהּ שֶׁלּוֹ הֲרֵי זוֹ חֲזָקָה. אָמַר רִבִּי יוֹסֵי. וְיֵאוּת. מַה נַפְשָׁךְ. אִם יֵשׁ לוֹ רְשׁוּת לְגַדֵּל הֲרֵי גִידֵּל. אִם אֵין לוֹ רְשׁוּת לְגַדֵּל הֲרֵי הֶחֱזִיק. רִבִּי יוֹחָנָן בְּשֵׁם רִבִּי בְּנָיָה. בַּכֹּל הַשּׁוּתָפִין מְעַכְּבִין זֶה עַל זֶה בְחָצֵר חוּץ מִן הַכְּבִיסָה. מִפְּנֵי כְבוֹד בְּנוֹת יִשְׂרָאֵל. אָמַר רִבִּי מַתַּנְיָיה. הָדָא דְאַתְּ אֲמַר מָקוֹם שֶׁהַנָּשִׁים מְכַבְּסוֹת. אֲבָל מָקוֹם שֶׁהָאֲנָשִׁים מְכַבְּסִין לָא בְדָא. וְדָא דְאַתְּ אֲמַר חוּץ מִן הַכְּבִיסָה בְחָצֵר. בְּכָל הֶחָצֵר. בְּרַם בְּאַרְבַּע אַמּוֹת דְּחַבְרֵיהּ לֹא מָצֵי מִימְחֵי בְיָדֵיהּ. אִם הָיָה הַמָּקוֹם מְשׁוּפָּע אֲפִילוּ בְּאַרְבַּע אַמּוֹת דִּבְחַבְרֵיהּ מִימְחֵי הוּא בְיָדֵיהּ. דּוּ אֲמַר לֵיהּ. אַתְּ שְׁפַךְ וְהוּא אָתֵי לְגַבִּי. תַּנֵּי. מְקוֹם הַתַּנּוּר מְקוֹם הַכִּירַיִים אֵין לָהֶן חֲזָקָה. עַל גַּבֵּיהֶן אֲפִילוּ כָּל שֶׁהוּ יֵשׁ לָהֶן חֲזָקָה. אָמַר רִבִּי זְעִירָה. וּבִלְבַד קִירוּי שֶׁמּוֹעִיל לַתַּנּוּר.