MIŠNA: Komu je slibem zakázán užitek od druhého, a ten má ve městě pronajatou lázeň a lis na olivy: má-li na nich podíl, je to zakázáno; nemá-li na nich podíl, je to dovoleno. Kdo řekne druhému: „Konam, že do tvého domu vstoupím a že tvé pole koupím“: zemřel-li, nebo je prodal jinému, je to dovoleno. „Konam, že do tohoto domu vstoupím, že toto pole koupím“: zemřel-li, nebo je prodal jinému, je to zakázáno.
„Tento tvůj dům.“ V jakém smyslu to bereš? Ve smyslu „tento tvůj dům“. Spadl a on ho znovu postavil – nemá to už platit? Slyšme z tohoto: Kdo řekne svým dědicům: „Dejte synovi dům pro novomanžele“ nebo „dceři dům pro vdovství“, a spadl, dědici jsou povinni jej postavit. Tam jsme se učili: Kdo řekne svému synovi: „Konam, že ode mne nebudeš mít užitek“, zemře-li, dědí po něm. „Za mého života a po mé smrti“ – zemře-li, nedědí po něm. [A bylo učeno: „Za mého života“ – zemře-li, dědí po něm. „Po mé smrti“ – zemře-li, dědí po něm.] Jaký je rozdíl mezi tím, kdo řekl každé zvlášť, a tím, kdo řekl obojí spolu? Rav Jirmeja a rabi Josi[ben Chanina] oba říkají: „Konam, užitek z tohoto mého majetku je na mně za mého života a po mé smrti.“ Jakmile řekl „tento“, zakázal mu jej jak za života, tak po smrti. Řekl rabi Josi: Učili jsme se u slibů, co jsme se neučili u přísah: „Konam, že do tvého domu nevstoupím, že tvé pole nekoupím“: zemřel-li, nebo je prodal jinému, je to dovoleno. „Že do tohoto domu nevstoupím, že toto pole nekoupím“: zemřel-li, nebo je prodal jinému, je to zakázáno. Protože řekl „tento“. Kdyby neřekl „tento“, zakázal by mu to jak za života, tak po smrti.
Originál: Jerusalem Talmud Nedarim 5:3 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.