Pesachim 5:4 פסחים

MIŠNA: Kdo poráží pesachovou oběť, když má kvašené, přestupuje zákaz. Rabi Jehuda říká: I každodenní oběť. Rabi Šimon říká: Pesachovou oběť čtrnáctého: pro její určení je povinen, ne pro její určení je osvobozen. A všechny ostatní oběti, ať pro jejich určení, nebo ne pro jejich určení, je osvobozen. V polosvátek: pro její určení je osvobozen, ne pro její určení je povinen. A všechny ostatní oběti, ať pro jejich určení, nebo ne pro jejich určení, je povinen, kromě oběti za hřích, kterou porazil ne pro její určení.

GEMARA: Odkud [víme], že kdo poráží pesachovou oběť, když má kvašené, přestupuje zákaz? Písmo učí: „Nebudeš porážet krev mé oběti při kvašeném“ (Ex 34,25). Mám tu jen porážejícího; odkud toho, kdo stříká? Písmo učí: „Ne při kvašeném … krev“. Řekl rabi Šmuel bar Rav Jicchak: Z toho, že se proviňuje stříkáním, plyne, že pesachová oběť sama je platná. Řekl rabi Josi: Vysvětli to tak, že se mu kvašené přihodilo mezi porážkou a stříkáním, nebo že jeden porážel a druhý stříkal.

Učí Chizkija: „Nebudeš porážet krev mé oběti při kvašeném“: Tóra ji nazvala „mou obětí“. Řekl rabi Mana: Kdyby to Chizkija neučil, našli bychom věc, která je neplatná, a přesto se za ni přináší oběť za hřích. Kdo nechá zkvasit neplatnou moučnou oběť: někteří tanaité učí, že je povinen; jiní tanaité učí, že je osvobozen. Řekl Rav Chisda: Kdo říká, že je povinen: když se stala neplatnou kvůli svému zkvašení. Kdo říká, že je osvobozen: když se nestala neplatnou kvůli svému zkvašení.

Pálil tučné části, když měl kvašené: někteří tanaité učí, že je povinen; jiní tanaité učí, že je osvobozen. Kdo říká, že je povinen: „krev“ v každém případě. Kdo říká, že je osvobozen: „oběť“: jako se porážka vyznačuje tím, že je nezbytnou podmínkou smíření, je vyňato pálení tučných částí, které není nezbytnou podmínkou smíření.

Nakrojil ptáka, když měl kvašené: někteří tanaité učí, že je povinen; jiní tanaité učí, že je osvobozen. Kdo říká, že je povinen: „krev“ v každém případě. A kdo říká, že je osvobozen: „oběť“: vyňat je pták, který není porážkovou obětí. Rabi Jaakov bar Zavdi se zeptal před rabi Josim: Podle toho, kdo říká, že je povinen, je to pochopitelné, jako říkáš ohledně osvobození. Kdo říká, že je osvobozen, jaký má důvod? Řekl mu: Trest se učí z trestu a neučí se trest z osvobození.

Mudrci z Cesareje se ptají: Mohl bych myslet, že kdo přijímá [krev] a kdo ji nese, když má kvašené, je povinen. Písmo učí: „oběť“: jako se porážka vyznačuje tím, že se za ni trestá venku, je vyňat ten, kdo přijímá, a ten, kdo nese, za něž se venku netrestá. Mohl bych myslet, že kdo pálí tučné části, když má kvašené, je povinen. Písmo učí: „a smíří“: jako se stříkání vyznačuje tím, že je nezbytnou podmínkou smíření, je vyňato pálení tučných částí, které není nezbytnou podmínkou smíření. Rabi Jaakov bar Zavdi se zeptal před rabi Josim: Místo abys to soudil k osvobození, suď to k povinnosti: Mohl bych myslet, že kdo přijímá a kdo nese, když má kvašené, je osvobozen. Písmo učí: „oběť“: jako se porážka vyznačuje tím, že se za ni trestá venku, zahrnu i pálení tučných částí, za něž se trestá venku. Mohl bych myslet, že kdo pálí tučné části, když má kvašené, je osvobozen. Písmo učí: „a smíří“: jako se stříkání vyznačuje tím, že je nezbytnou podmínkou smíření, zahrnu i toho, kdo přijímá, a toho, kdo nese, kteří jsou nezbytnou podmínkou smíření. Řekl mu: Věc společná oběma učí; věc, která není společná oběma, neučí. „Oběť“: jako se porážka vyznačuje tím, že je nezbytnou podmínkou smíření a trestá se za ni venku, je vyňat ten, kdo přijímá, a ten, kdo nese, když má kvašené, za něž se venku netrestá, a je vyňato pálení tučných částí, které není nezbytnou podmínkou smíření.

Tam jsme se učili: Bejt Šamaj říkají: Kvásek v množství olivy a kvašené v množství datle. Bejt Hilel říkají: Obojí v množství olivy. Rabi Zerikan jménem rabi Josiho ben Chaniny: Učili to jen o odstranění; ale co se týče jedení, množství olivy. Rabi Abahu jménem rabi Jochanana: Pro odstranění i pro jedení množství olivy. Rabi Mana se sešel s rabi Chizkijou. Řekl mu: Od koho slyšel mistr tuto věc? Řekl mu: Od rabi Abahua. Řekl mu: A my říkáme: Rabi Abahu jménem rabi Jochanana: Pro odstranění i pro jedení množství olivy.

Porazil ji, když měl kvašené: podle čeho se řídíš? Podle jeho jedení, nebo podle jeho odstranění? Tam řekl rabi Jirmeja jménem rabi Zeiry: Dvě půlolivy v domě: dům je nespojuje; v nádobě: nádoba je spojuje. Porazil ji, když je měl: Protože v domě je dům nespojuje, je osvobozen? Nebo protože v nádobě je nádoba spojuje, je povinen? Porazil ji, když měl zbledlé těsto: Protože Rav Huna jménem Rava řekl, že je dovoleno dát je sníst svému psovi, je osvobozen? Nebo protože Rav řekl, že za jeho jedení se trestá bičováním, je povinen?

Rabi Šimon ben Lakiš řekl: Jen pokud patří porážejícímu a jednomu ze členů skupiny. Rabi Jochanan řekl: Porážejícímu, i když není členem skupiny; jednomu ze členů skupiny, i když není porážejícím. Rabi Jochanan řekl: I když je s ním v Jeruzalémě. Rabi Šimon ben Lakiš řekl: Jen pokud je s ním v chrámovém nádvoří. Každý podle svého názoru, neboť se přeli o dvou svátečních dnech diaspory: Rabi Jochanan řekl: Přijímá se varování na základě pochybnosti. Rabi Šimon ben Lakiš řekl: Nepřijímá se varování na základě pochybnosti. Všichni souhlasí, že pokud bylo naproti němu v okně v Jeruzalémě, podle toho, kdo říká o pochybnosti, je to jisté; podle toho, kdo říká o nádvoří, je to v Jeruzalémě.

Jaký je důvod rabi Jehudy? „Krev mé oběti“: krev pesachové oběti i krev každodenní oběti.

Řekl rabi Jochanan: Důvod rabi Šimona: Jeden verš říká: „Nebudeš porážet krev mé oběti při kvašeném“ (Ex 34,25). A druhý verš říká: „Nebudeš obětovat krev mé oběti při kvašeném“ (Ex 23,18). Jedna je pesachová oběť čtrnáctého, druhá jsou všechny ostatní oběti v polosvátek. Z čeho vidíš, že je máš zahrnout v polosvátek a vyjmout je ze čtrnáctého? Poté co Písmo rozšířilo, omezilo. Zahrnuji je v polosvátek, kdy platí „ať se neukáže“ a „ať se nenajde“, a vyjímám je ze čtrnáctého, kdy neplatí „ať se neukáže“ a „ať se nenajde“. A odpovídá to tomu, co řekl rabi Meir, neboť rabi Meir řekl: Od šesté hodiny dál je to podle jejich slov. Řekl rabi Mana: Jak je psáno „oběť svátku Pesachu“ (Ex 34,25), mluvíme o čtrnáctém.

Řekl rabi Jochanan: Skupina to kladla za obtíž. O čem mluvíme? Jestliže se ztratila a našla se před smířením: ať pro její určení, nebo ne pro její určení, je platná a odsouvá se na pastvu. Jestliže se ztratila a našla se po smíření: ať pro její určení, nebo ne pro její určení, je neplatnou pokojnou obětí. Vyložili jsme to tak, že vlastníci se znečistili nebo jednali úmyslně a už byla odložena na druhý Pesach. Pro její určení: je osvobozen a je neplatná; ne pro její určení: je povinen a je platná. A jak to, že pro její určení je osvobozen? Tam říkají jménem Rava Chisdy: Když jí uplynul rok mezi prvním a druhým [Pesachem]. Rabi La jménem rabi Jochanana: Když uplynula doba jeho smíření. Pesachová oběť, jíž uplynula doba, a porazil ji pro její určení v její době, nebo když porazil jiné pro její určení v její době: rabi Eliezer ji prohlašuje za neplatnou a rabi Jehošua za platnou. Rabi Eliezer za neplatnou, neboť je to jako ten, kdo poráží pesachovou oběť jako pokojnou. Rabi Jehošua za platnou, neboť je to jako ten, kdo poráží pokojnou oběť jako pesachovou. Protože uplynula její doba, není rozdíl: je totéž, kdo poráží pesachovou oběť jako pokojnou a kdo poráží pokojnou jako pesachovou. Podle názoru Rava Chisdy: Když jí uplynul rok mezi prvním a druhým. Podle názoru rabi La jménem rabi Jochanana: Když uplynula doba jeho smíření.