GEMARA: „Vědomí o nečistotě“ atd.
Rabi Jirmeja se otázal: Je jasné, že u posledního vědomí musí vědět, že je povinen za to přinést oběť. Platí to i u prvního vědomí? Slyšme to z tohoto: Dvě cesty, jedna nečistá a jedna čistá. Šel po jedné z nich a vstoupil do Chrámu, vyšel, byl pokropen podruhé i potřetí a ponořil se, šel po druhé a vstoupil do Chrámu – je vinen. Věděl snad, že je povinen za to přinést oběť? Řekl
Reš Lakiš: To je
rabi Jišmael, který řekl: Je vinen za zapomenutí nečistoty i za zapomenutí Chrámu. Řekl
rabi Bun bar Chija: Domnívali jsme se, že
Reš Lakiš to řekl o tom, kdo věděl jistě, že je nečistý, nečistota se mu skryla a vstoupil do Chrámu; ale kdyby pochyboval, zda je nečistý či čistý, Chrám se mu skryl a vstoupil do Chrámu, tak ne. Z toho, co řekl
Reš Lakiš: To je
rabi Jišmael, který řekl: Je vinen za zapomenutí nečistoty i za zapomenutí Chrámu, plyne: I když pochyboval, zda je nečistý či čistý, Chrám se mu skryl a vstoupil do Chrámu, je vinen. Řekl
rabi Jochanan: Je to podle všech, protože pochybné vědomí je jako vědomí. Jestliže ve chvíli, kdy neví, je-li nečistý či čistý, říkáš, že je to jisté vědomí, pak ve chvíli, kdy jistě ví, že je nečistý, ale neví, zda se za to dluží oběť, tím spíše má jít o vědomí.
הלכה: יְדִיעוֹת הַטּוּמְאָה כול׳. רִבִּי יִרְמְיָה בָעֵי. פְּשִׁיטָא בִּידִיעָה הָאַחֲרוֹנָה עַד שֶׁיְּהֵא יוֹדֵעַ שֶׁחַיָיב לְהָבִיא בָהּ קָרְבָּן. אַף בִּידִיעָה רִאשׁוֹנָה כֵן. נִישְׁמְעִינָהּ מֵהָדָא. שְׁנֵי שְׁבִילִין אֶחָד טָמֵא וְאֶחָד טָהוֹר. הִילֵּךְ בְּאֶחָד מֵהֶן וְנִכְנַס לַמִּקְדָּשׁ וְיָצָא וְהִזָּה וְשָׁנָה וְטָבַל וְהִילֵּךְ בַּשֵׁינִי וְנִכְנַס לַמִּקְדָּשׁ חַיָיב. וְיֹדֵעַ שֶׁהוּא חַיָיב לְהָבִיא בָהּ קָרְבָּן. אָמַר רֵישׁ לָקִישׁ. דְּרִבִּי יִשְׁמָעֵאל הִיא דְאָמַר. חַיָיב עַל הֶעֱלֵם טוּמְאָה וְעַל הֶעֱלֵם מִקְדָּשׁ. אָמַר רִבִּי בּוּן בָּר חִיָיה. הֲוִינָן סָבְרִין מֵימַר דָּמַר רֵישׁ לָקִישׁ בְּבָרִיא לוֹ שֶׁהוּא טָמֵא וְנֶעֶלְמָה מִמֶּנּוּ טוּמְאָה וְנִכְנַס לַמִּקְדָּשׁ. אֲבָל אִם הָיָה סָפֵק טָמֵא סָפֵק טָהוֹר וְנֶעֱלַם מִמֶּנּוּ מִקְדָּשׁ וְנִכְנַס לַמִּקְדָּשׁ לֹא. מִמַּה דְאָמַר רֵישׁ לָקִישׁ. דְּרִבִּי יִשְׁמָעֵאל הִיא דְאָמַר. חַיָיב עַל הֶעֱלֵם טוּמְאָה וְעַל הֶעֱלֵם מִקְדָּשׁ. הָדָא אָמְרָה אֲפִילוּ סָפֵק טָמֵא סָפֵק טָהוֹר. נֶעֱלַם מִמֶּנּוּ מִקְדָּשׁ וְנִכְנַס לַמִּקְדָּשׁ חַיָיב. אָמַר רִבִּי יוֹחָנָן. דִּבְרֵי הַכֹּל הִיא מִשׁוּם סְפֵק יְדִיעָה כִידִיעָה. מָה אִם בָּשָׁעָה שֶׁאֵינוֹ יוֹדֵעַ אִם טָמֵא הוּא אִם טָהוֹר אַתְּ אָמַר יְדִיעָה וַדַּאי הִיא. בְּשָׁעָה שֶׁיּוֹדֵעַ שֶׁטָּמֵא וַדַּאי אֶלָּא אֵינוֹ יוֹדֵעַ אִם חַיָיבִין עָלֶיהָ קָרְבָּן לֹא כָל שֶׁכֵּן שֶׁתְּהֵא יְדִיעָה.