MIŠNA: Přísaha o úschově platí pro muže i ženy, pro vzdálené i příbuzné, pro způsobilé i nezpůsobilé, před soudem i mimo soud, z vlastních úst. Z úst druhého není vinen, dokud nezapře před soudem, slova rabiho Meira. A mudrci říkají: Z vlastních úst i z úst druhých, jakmile zapřel, je vinen. Je vinen za úmysl přísahy i za její neúmysl spojený s úmyslem ohledně úschovy; a není vinen za neúmysl ohledně ní. Čím je vinen za úmysl [přísahy]? Obětí za vinu v hodnotě stříbrných šekelů.
GEMARA: Přísaha o úschově atd. Učí se: Z vlastních úst při přísaze svědectví – je to jako kletba? Z vlastních úst při přísaze o úschově – je to jako kletba? Řekl rabi Josi: Protože je psáno „duše“ – „duše“, je to, jako by všechny byly tady a všechny tady. Řekl rabi Mana: Kletba před soudem je sporem rabiho Meira a mudrců. „A zapře svému bližnímu“ (Lv 5,21): [je vinen], když jeho doznání vychází z přísahy. S výjimkou toho, kdo zapře jednomu ze společníků. S výjimkou toho, kdo zapře svědkům a listině. Řekl rabi Josi: To znamená: dva, kteří si půjčili od jednoho, i když to nepíší, jsou zavázáni a ručí jeden za druhého. Zavázáni a ručí jeden za druhého? A přece se tak nedělá! Dva uložili společně a jeden chtěl vzít své – neposlechnou ho. Ať je tedy pokládán za toho, kdo popírá jeho podíl, a je vinen! Jeden uložil u dvou: zapřel tento – je vinen, zapřel tento – je vinen. Uložil u nich hodnotu peruty – nevyšlo by, že přináší oběť za půl peruty? A jak je to zde? Kdyby přísahal a přísahal a přísahal, copak by nepřinášel oběť za půl peruty? Tam každá přísaha dopadá na hodnotu peruty; zde žádná přísaha nedopadá na hodnotu peruty.
Rabi La i rabi Jochanan a Reš Lakiš oba říkají: Nejsou tu svědkové – je to, jako by jeho doznání vycházelo z přísahy. Proč? Protože mohou zemřít. Listina se však běžně neztrácí. Důvod je tedy jen ten, že svědkové běžně své svědectví zapomínají. Tam jsme se učili: Kde je můj vůl? Řekl mu: Ztratil se. – Zapřísahám tě. A on řekl: Amen. A svědkové o něm dosvědčují, že ho snědl. Platí jistinu. Doznal-li se sám, platí jistinu, pětinu a oběť za vinu. Naše mišna je tam, kde o svědcích neví. Přichází ti říci: i když o svých svědcích ví. Řekl rabi Josi: Mišna to říká: Byly dvě skupiny svědků. Zapřela první a potom zapřela druhá – obě jsou vinny. Chápu, že první je vinna. Proč druhá? Není to proto, že svědkové běžně své svědectví zapomínají?
„A zapře o ní“ (Lv 5,22) – a ne o něm. Ben Azaj říká: Jsou tři [případy] ztracené věci: ví o ní i o nálezci; o ní a ne o nálezci; ani o ní, ani o nálezci. Rabi Chonija ve jménu rabiho Jirmeji: Všechny k osvobození. Rabi Jaakov bar Acha ve jménu rabiho Josiho: Tak to není. Rabi Josi se ptal: A bylo by takové osvobození? Řekl rabi Mana: Tři ztracené věci tak nejsou: ví o ní i o nálezci; o ní a ne o nálezci; ani o ní, ani o nálezci. O ní i o nálezci – o tom je řeč. Ale zapírá o ní i o nálezci; o nálezci a ne o ní; o ní a ne o nálezci. Tak zní baraita: o ní i o nálezci.
Originál: Jerusalem Talmud Shevuot 5:1 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.