MIŠNA:Rabi Jehuda říká: Nebylo třeba říkat připomínky a šofary, ale říká místo nich: „Bude-li v zemi hlad, bude-li mor atd.“ (1Kr 8,37), „[Slovo], které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi kvůli suchu“ (Jr 14,1). A říká jejich závěrečná požehnání.
GEMARA: Všechna požehnání se řídí svými závěry. Po požehnání se neříká verš. Rabi Jicchak bar Elazar namítl před rabi Josim: Když říká: Řídí se svými závěry, ať po požehnání říká verš! Řekli: Tak je to s tou věcí. Neboť se domníval, že „řídí se svými závěry“ znamená: Stál-li při ranní modlitbě a připomněl večerní a znovu zakončil ranní, splnil povinnost. Rabi Acha řekl: Všechna požehnání obsahují podstatu svých závěrů. A ti, kdo říkají: „Plesej a jásej, obyvatelko Sijónu, neboť veliký je uprostřed tebe Svatý Izraele“ (Iz 12,6): V tom není nic z [námitky] verše po požehnání.
Originál: Jerusalem Talmud Taanit 2:3 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.