Arachin 5a ערכין

„Noha tohoto [zvířete] je zápalnou obětí“ – mohl bych [si myslet], že celé bude zápalnou obětí? Verš praví: „Všechno, co z toho dá Hospodinu, bude svaté“ (Lv 27,9) – „z toho“ je svaté, nikoli celé je svaté.

Mohl bych [si myslet], že se stane nesvěceným? Verš praví: „bude“ – ve svém stavu zůstane. Jak tedy? Prodá se na potřeby [těch, kdo přinášejí] zápalné oběti, a jeho cena je nesvěcená, kromě ceny onoho údu na něm – to jsou slova rabi Meira.

Rabi Jehuda, rabi Josi a rabi Šimon říkají: Odkud [víme], že kdo řekne: „Noha tohoto [zvířete] je zápalnou obětí“, celé je zápalnou obětí? Verš praví: „Všechno, co z toho dá Hospodinu, bude svaté“ – aby zahrnul celé.

A i podle toho, kdo říká, že celé není zápalnou obětí – to platí, když zasvětil něco, na čem život nezávisí; ale [zasvětil-li] něco, na čem závisí život, celé se stává svatým.

Nýbrž to není obtížné: zde [jde o] svatost těla, zde o svatost ceny.

Ale vždyť to byl mistr, kdo řekl: Kdo zasvětí samce [způsobilého jako oběť] pro jeho cenu, ten je svatý svatostí těla!

To není obtížné: zde, když zasvětil celé [zvíře], zde, když zasvětil jeden úd.

Ale i o jednom údu jsme si kladli otázku, neboť Raba se ptal: Zasvětil-li úd pro jeho cenu, jak je tomu?

Když jsme si to kladli otázku, šlo o [zvíře] bez vady; zde [jde] o [zvíře] s vadou, podobně jako u osla.

Ale i o [zvířeti] s vadou jsme si kladli otázku, neboť Raba se ptal: [Řekne-li:] „Beru na sebe cenu své hlavy“ ve vztahu k oltáři, jak je tomu? – Když jsme si to kladli otázku, bylo to předtím, než jsme slyšeli tuto baraitu; nyní, když jsme tuto baraitu slyšeli, nekladli bychom si otázku.

K věci samé: Raba se ptal: [Řekne-li:] „Beru na sebe cenu své hlavy“ ve vztahu k oltáři, jak je tomu? Oceňuje se podle své význačnosti, nebo se neoceňuje podle své význačnosti?

Nenalezli jsme [případ], že by se u ceny neoceňovalo podle význačnosti? Nebo snad: nenalezli jsme ve vztahu k oltáři, že by se oceňovalo podle význačnosti? Otázka zůstává nerozhodnuta.

Rava se ptal: [Řekne-li:] „Beru na sebe svůj odhad“ ve vztahu k oltáři, jak je tomu? Posuzuje se podle zámožnosti, nebo se neposuzuje podle zámožnosti?

Nenalezli jsme u odhadů [případ], že by se neposuzovalo podle zámožnosti? Nebo snad: nenalezli jsme ve vztahu k oltáři, že by se vykupovalo jinak než podle skutečné hodnoty? Otázka zůstává nerozhodnuta.

Rav Aši se ptal: Zasvětil-li zděděné pole ve vztahu k oltáři, jak je tomu? Říkáme, že jsme nenalezli zděděné pole, které by se vykupovalo jinak než [podle sazby] výsevu jednoho choméru ječmene za padesát šekelů stříbra? Nebo snad: nenalezli jsme ve vztahu k oltáři, že by se vykupovalo jinak než podle skutečné hodnoty? Otázka zůstává nerozhodnuta.

MIŠNA: Dítě mladší jednoho měsíce může být předmětem slibu, ale nemůže být odhadováno.

GEMARA: Naši mistři učili: Kdo zasvětí odhad dítěte mladšího jednoho měsíce – rabi Meir říká: Dá jeho cenu. A mudrci říkají: Neřekl nic.

V čem se liší? Rabi Meir zastává názor, že člověk nevypouští svá slova nadarmo: ví, že pro dítě mladší jednoho měsíce odhad neexistuje, a rozhodl se a mínil to jako cenu. A mudrci zastávají názor, že člověk vypouští svá slova nadarmo.

Podle koho je to, co řekl Rav Gidel jménem Rava: Kdo řekne: „Beru na sebe odhad nádoby“, dá její cenu? Podle rabi Meira. – To je samozřejmé, že je to podle rabi Meira!

Mohl bys říci, že [je to] i podle mudrců: tam se mýlí, myslí si, že tak jako existuje odhad pro dítě staré měsíc, existuje i pro dítě mladší jednoho měsíce;

ale zde, kde se není v čem mýlit, člověk jistě ví, že pro nádobu odhad neexistuje, a rozhodl se a mínil to jako cenu. [Proto] nás učí [že je to pouze podle rabi Meira].