Avoda zara 38b עבודה זרה

a [pohanka hrnec] míchá, dokud [Izraelitka] nepřijde z lázní nebo ze synagogy, a nemusí se ničeho obávat.

Byla jim položena otázka: Jestliže [maso na oheň] položil pohan a obrátil [ho] Izraelita, jak tomu je? Rav Nachman bar Jicchak řekl: [Plyne to] úsudkem z menšího na větší: jestliže [maso], jehož dokončení bylo v rukou pohana, je dovoleno, [maso], jehož dokončení bylo v rukou Izraelity, tím spíše ne?

Bylo také řečeno: Raba bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl – a někteří říkají, že Rav Acha bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl: Ať už [maso] položil pohan a obrátil Izraelita, nebo položil Izraelita a obrátil pohan, je dovoleno; a zakázáno není, dokud jeho začátek i dokončení nejsou v rukou pohana.

Ravina řekl: Halacha je, že chléb, [pro nějž] pohan zatopil [v peci] a Izraelita upekl, nebo Izraelita zatopil a pohan upekl, nebo pohan zatopil a pohan upekl, ale přišel Izraelita a prohrábl [žhavé uhlíky], je v pořádku.

Solenou rybu Chizkija dovoluje a rabi Jochanan zakazuje; pečené vejce Bar Kapara dovoluje a rabi Jochanan zakazuje. Když přišel Rav Dimi, řekl: Jak solenou rybu, tak pečené vejce Chizkija a Bar Kapara dovolují a rabi Jochanan zakazuje.

Rabi Chija z Parvy zavítal do domu exilarchy. Zeptali se ho: Jak je to s pečeným vejcem? Řekl jim: Chizkija a Bar Kapara dovolují a rabi Jochanan zakazuje, a slova jednoho neplatí proti dvěma. Rav Zevid jim řekl: Neposlouchejte ho, takto řekl Abaje: Halacha je podle rabiho Jochanana. Napojili ho [vejcem v] octovém nápoji a zemřel.

Učili naši mistři: Kapary, pórek, matlija, horká voda a pražené zrní pohanů jsou dovoleny; pečené vejce je zakázáno. Olej – rabi Jehuda ha-Nasi a jeho soud o něm hlasovali a dovolili ho.

Učí se: Matlija je pašlija, je to šeata. Co je šeata? Raba bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl: Je tomu čtyřicet let, co tento postup vyšel z Egypta. A Raba bar bar Chana sám řekl: Je tomu šedesát let, co tento postup vyšel z Egypta. A nejsou ve sporu: jeden [mluvil] ve svém roce a druhý ve svém roce.

Přinesou semena celeru, lněná semena a semena pískavice, namočí je spolu ve vlažné vodě a nechají je, dokud nenaklíčí. Pak přinesou nové džbány, naplní je vodou, rozmíchají v nich hlinku, [semena] na ně přilepí a vnesou je do lázní. Když [lidé] vyjdou, [semena] už rašijí; jedí z nich a jsou osvěženi od temene hlavy až po nehty na nohou. Rav Aši řekl: Rabi Chanina mi řekl: ‚milin‘, a někteří říkají: ‚bemilin‘.

Učili naši mistři: Kuspan pohanů, pro nějž ohřáli vodu ve velkém kotli, je zakázán; v malém kotli je dovolen. A co je malý kotel? Rabi Janaj řekl: Každý, do něhož nemůže vlézt vrabec.

Ale co když [ptáka] opálili a vsunuli dovnitř? Spíše: každý, do něhož nemůže vejít ani hlava vrabce.

Vždyť se ale učí: Jak velký kotel, tak malý kotel – je dovoleno! To není rozpor: tohle je podle toho, kdo říká, že [přísada], která dává zhoršenou chuť, je zakázána, a tohle podle toho, kdo říká, že [přísada], která dává zhoršenou chuť, je dovolena.

Rav Šešet řekl: Vařený olej Aramejců je zakázán. Rav Safra řekl: Čeho bychom se u něj měli obávat? Jde-li o přimíšení [vína], víno by ho zkazilo; jde-li o vaření pohanů, jí se i syrový, tak jak je; jde-li o nádoby pohanů, je to [přísada] dávající zhoršenou chuť, a je dovolena.

Zeptali se rabiho Asiho: Jak je to s vařenými datlemi ahini Aramejců? Na sladké se neptej, ty jsou jistě dovoleny; na hořké se neptej, ty jsou jistě zakázány; ptát se lze na prostřední – jak je to s nimi? Řekl jim: Proč se ptáte? Vždyť je můj mistr zakázal. A kdo to je? Levi.

Šetita [nápoj z mouky z praženého zrní] – Rav ji dovoluje, otec Šmuela a Levi ji zakazují. O [šetitě] z pšenice a ječmene nikdo nepochybuje, že je dovolena; o [šetitě] s plackami v octě nikdo nepochybuje, že je zakázána. Spor se týká placek ve vodě: jeden se domnívá, že toto zakazujeme kvůli onomu, a druhý se domnívá, že nezakazujeme.

A někteří říkají: O plackách ve vodě nikdo nepochybuje, že jsou zakázány; spor se týká pšenice a ječmene: jeden se domnívá, že toto zakazujeme kvůli onomu, a druhý se domnívá, že nezakazujeme.

Rav řekl: Dva druhy šetity poslal Barzilaj Gileádský Davidovi, jak je psáno: „lůžka, mísy a hliněné nádoby, pšenici, ječmen, mouku a pražené zrní, boby, čočku a pražené zrní“ (2S 17,28). A teď vynášejí celé koše [šetity] na trh v Nehardei, a nikdo nedbá na [názor] otce Šmuela a Leviho.

A nakládané [zeleniny], do nichž se obvykle dává víno: Chizkija řekl: To učili jen o tom, kde se to obvykle dělá, ale je-li jisté [že víno obsahují], jsou zakázány i k užitku. A čím se to liší od muria, které mudrci dovolili k užitku? Tam [se víno přidává], aby odstranilo zápach, zde, aby osladilo chuť.

A rabi Jochanan řekl: I když je to jisté, je to [k užitku] dovoleno. A čím se to liší od muria podle rabiho Meira, který je zakazuje i k užitku?