Bava batra 134a בבא בתרא

ne-li, nemůžeš odebrat ani to, co jsem vrátil.“ [Šamaj] řekl: „Porazil mě ben Uziel, porazil mě ben Uziel.“

Co si [Šamaj] zpočátku myslel? [Postupoval] kvůli události v Bejt Choronu.

Jak jsme učili: Stalo se v Bejt Choronu, že jeden [muž], jemuž byl jeho otec zakázán slibem mít z něj užitek, ženil svého syna a řekl svému druhovi: „Dvůr a hostina, hle, jsou ti dány darem, a jsou před tebou jen proto, aby přišel můj otec a jedl s námi na hostině.“

Řekl mu [druh]: „Jsou-li mé, hle, jsou zasvěceny Nebesům.“ Řekl mu: „Nedal jsem ti, co je mé, abys to zasvětil Nebesům.“ Řekl mu: „Nedal jsi mi, co je tvé, nýbrž [jen] proto, abyste ty a tvůj otec jedli a pili a usmířili se spolu, a vina aby visela na jeho hlavě.“

Mudrci řekli: Každý dar, u něhož neplatí, že kdyby jej [obdarovaný] zasvětil, byl by zasvěcen, není darem.

Naši mistři učili: Hilel Starší měl osmdesát žáků. Třicet z nich bylo hodno, aby na nich spočinula Šechina jako na Mojžíšovi, našem učiteli; třicet z nich bylo hodno, aby se kvůli nim zastavilo slunce jako kvůli Jehošuovi bin Nunovi; dvacet bylo průměrných. Největší ze všech byl Jonatan ben Uziel, nejmenší ze všech Raban Jochanan ben Zakaj.

Říkali o Rabanu Jochananovi ben Zakajovi, že neopomenul [studovat] Písmo a Mišnu, gemaru, halachy a agady, jemnosti Tóry a jemnosti písařů, úsudky od lehčího k těžšímu a úsudky z rovnosti výrazů, výpočty období a gematrie, podobenství pradláků a podobenství lišek, řeč démonů, řeč palem a řeč služebných andělů, věc velkou i věc malou.

Věc velká – to je dílo vozu [Božího]; a věc malá – úvahy Abajeho a Ravy. Aby se splnilo, co je řečeno: „Abych svým milujícím dal do dědictví jsoucno a jejich pokladnice naplnil“ (Př 8,21).

A když nejmenší ze všech byl takový, oč více pak největší ze všech! Říkali o Jonatanovi ben Uzielovi, že když seděl a zabýval se Tórou, každý pták, který nad ním přeletěl, shořel.

MIŠNA: Kdo řekne: „Toto je můj syn“, je věrohodný. [Řekne-li:] „Toto je můj bratr“, není věrohodný, ale [onen] bere s ním [podíl] z jeho dílu.

Zemřel-li [onen], ať se majetek vrátí na své místo.

Připadl-li mu majetek odjinud, ať s ním dědí jeho bratři.

GEMARA: „Toto je můj syn“ – je věrohodný. Pro jakou halachu? Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Aby jej dědil a aby zprostil jeho ženu levirátního sňatku.