Byla jedna stvrzenka, na níž byl podepsán Rav Jirmija bar Aba. [Žena] mu řekla: To jsem nebyla já. Řekl jí: Ale ano, byla jsi to ty. Řekl Abaje: Ačkoli učenec nemá ve zvyku [věc] přesně zkoumat, když už zkoumal, zkoumal [důkladně].
ההוא תברא דהוה חתים עליה רב ירמיה בר אבא אמרה ליה לאו אנא הואי אמר לה איברא אנת הות אמר אביי אע"ג דצורבא מרבנן לאו אורחיה למידק כיון דדק דק
„A muž platí odměnu“ atd.: Jaký je důvod? Neboť Písmo říká: „a napíše … a dá“ (Dt 24,1). A dnes, když to tak neděláme, [že by ji psal sám], uvalili to mudrci na ženu, aby [rozvod] neodkládala.
והבעל נותן שכר וכו': מאי טעמא דאמר קרא (דברים כד, א) וכתב ונתן והאידנא דלא עבדינן הכי שדיוהו רבנן אאשה כי היכי דלא לשהייה:
„Dlužní úpis se smí napsat pro dlužníka, i když věřitel není s ním“ atd.: To je přece samozřejmé! Bylo to třeba jen [pro případ] obchodní investice [kde má užitek i dlužník].
כותבין שטר ללוה אף על פי שאין מלוה עמו וכו': פשיטא לא צריכא בעיסקא:
„Kupní listina se smí napsat pro prodávajícího, i když kupující není s ním“ atd.: To je přece samozřejmé! Bylo to třeba jen [pro případ], kdy někdo prodává své pole kvůli jeho špatnosti.
כותבין שטר למוכר אף על פי שאין לוקח וכו': פשיטא לא צריכא במוכר שדהו מפני רעתה:
„Listiny o zasnoubení se nesmějí psát…“ atd.: To je přece samozřejmé! Bylo to třeba jen [proto, že to platí] dokonce i o učenci, kterého by si tchán rád přiblížil.
אין כותבין שטרי אירוסין וכו': פשיטא לא צריכא דאפילו צורבא מרבנן דניחא ליה לחמוה לקרוביה:
„Listinu o pachtu za podíl a o pachtu za pevnou dávku lze napsat jen…“ atd.: To je přece samozřejmé! Bylo to třeba jen [pro případ] ladem ležícího pole.
אין כותבין שטר אריסות וקבלנות וכו': פשיטא לא צריכא בבורה:
„Listiny o výběru [soudců] se smějí psát jen se souhlasem obou“ atd.: Co jsou „listiny o výběru“? Zde [v Babylónii] to vysvětlili jako listiny s tvrzeními [stran]. Rav Jirmija bar Aba řekl: [Listina, podle níž] tento si vybere jednoho [soudce] a onen si vybere jednoho.
אין כותבין שטרי בירורין אלא מדעת שניהם וכו': מאי שטרי בירורין הכא תרגימו שטרי טענתא רב ירמיה בר אבא אמר זה בורר לו אחד וזה בורר לו אחד:
„Raban Šimon ben Gamliel říká: Pro oba se píší dvě, jedna pro tohoto zvlášť a druhá pro onoho zvlášť.“ Řekněme, že se přou o to, zda se nutí [k ústupku proti] způsobu Sodomy:
ר"ש בן גמליאל אומר לשניהם כותבין שנים לזה בעצמו ולזה בעצמו: לימא בכופין על מדת סדום קא מיפלגי
Ne, všichni se shodují, že se nutí, ale zde je důvod Rabana Šimona ben Gamliela ten, že [jeden] může [druhému] říci: Nechci, aby tvůj průkaz práv byl u mého průkazu práv, protože mi připadáš jako lev číhající v záloze.
לא דכולי עלמא כופין והכא היינו טעמא דר"ש בן גמליאל דאמר ליה לא ניחא לי דתהוי זכותך גבי זכותי דדמית עלאי כי אריא ארבא:
MIŠNA: Kdo splatil část svého dluhu, uložil svůj úpis u třetí osoby a řekl jí: „Jestliže mu do toho a toho dne [zbytek] nedám, dej mu jeho úpis,“ a nadešel ten čas a nedal – rabi Josi říká: Dá [mu ho]; rabi Jehuda říká: Nedá.
מתני׳ מי שפרע מקצת חובו והשליש את שטרו ואמר לו אם לא (נתתי) לך מכאן ועד יום פלוני תן לו שטרו הגיע זמן ולא נתן רבי יוסי אומר יתן רבי יהודה אומר לא יתן:
GEMARA: V čem se přou? Rabi Josi se domnívá, že podmíněný závazek [asmachta] nabývá [platnosti], a rabi Jehuda se domnívá, že podmíněný závazek nenabývá [platnosti].
גמ׳ במאי קמיפלגי ר' יוסי סבר אסמכתא קניא ורבי יהודה סבר אסמכתא לא קניא
MIŠNA: Komu se smazal jeho dlužní úpis, ten si opatří svědky, přijde před soud a [soudci] mu vyhotoví ověření: „Tomu a tomu, synu toho a toho, se smazal jeho úpis toho a toho dne,
מתני׳ מי שנמחק שטר חובו מעמיד עליו עדים ובא לפני בית דין ועושין לו קיום איש פלוני בן פלוני נמחק שטרו ביום פלוני
Originál: Bava Batra 168a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.