Bava batra 21b בבא בתרא

Proč jsi to tak udělal? Odpověděl mu: Neboť je psáno: „Vyhladíš všechno mužské [zachar] Amaleka“ (Dt 25,19). Řekl mu: Ale my čteme zecher [památku]! Odpověděl mu: Mne učili číst zachar. Šel a zeptal se svého učitele; řekl mu: Jak jsi mě učil číst? Odpověděl mu: Zachar.

Vzal meč, aby ho zabil. [Učitel] mu řekl: Proč? Odpověděl mu: Neboť je psáno: „Proklet buď, kdo koná dílo Hospodinovo nedbale“ (Jr 48,10). Řekl mu: Nech toho muže, ať zůstane pod kletbou. Odpověděl mu: Je psáno: „A proklet buď, kdo zdržuje svůj meč od krve“ (Jr 48,10). Někteří říkají, že ho zabil, a někteří říkají, že ho nezabil.

A Rava řekl: Učitel dětí, zahradník, řezník, pouštěč žilou a městský písař – ti všichni jsou považováni za předem varované [a mohou být bez výpovědi propuštěni]. Obecné pravidlo zní: Kdo [svou chybou] způsobí ztrátu, kterou nelze napravit, je považován za předem varovaného.

Rav Huna řekl: Jestliže obyvatel uličky postavil mlýn a přišel jiný obyvatel uličky a postavil [mlýn] vedle něj, je po právu, že mu v tom může zabránit, neboť mu může říct: Odřezáváš mě od mé obživy.

Máme říct, že ho podporuje [tato baraita]: Vzdaluje se rybářská síť od ryby [od jejího úkrytu] na vzdálenost, kterou ryba připluje. A kolik to je? Raba bar Rav Huna řekl: Až parsa. – Ryby jsou jiný případ, neboť se rozhlížejí [po potravě].

Ravina řekl Ravovi: Máme říct, že Rav Huna řekl [svůj výrok] podle rabiho Jehudy? Neboť jsme se učili: Rabi Jehuda říká: Kramář nesmí rozdávat dětem pražené zrní a ořechy, protože je tím navykne chodit k sobě. A mudrci to dovolují.

I kdybys řekl, [že je to podle] rabínů: Rabíni se tam s rabim Jehudou přou jen proto, že [kramář] může [druhému] říct: Já rozdávám ořechy, ty rozdávej švestky. Ale zde i rabíni souhlasí, neboť mu může říct: Odřezáváš mě od mé obživy.

Namítá se: Člověk smí zřídit obchod vedle obchodu svého druha a lázeň vedle lázně svého druha, a [ten] nemůže protestovat, protože mu může říct: Ty si děláš ve svém a já si dělám ve svém.

Je to spor tannaitů, neboť se učí: Obyvatelé uliček mohou jeden druhého donutit, aby se mezi nimi neusadil ani krejčí, ani koželuh, ani učitel dětí, ani nikdo z řemeslníků; ale svého souseda nemůže donutit. Raban Šimon ben Gamliel říká: I svého souseda může donutit.

Rav Huna, syn Rav Jehošuy, řekl: Je mi zřejmé, že obyvatel města může zabránit obyvateli jiného města; ale platí-li [ten] daň zdejšímu [městu], nemůže mu zabránit. Obyvatel uličky nemůže zabránit obyvateli své vlastní uličky.

Rav Huna, syn Rav Jehošuy, se ptal: Obyvatel uličky vůči obyvateli jiné uličky – jak je tomu? Zůstává nerozhodnuto. Rav Josef řekl: A Rav Huna souhlasí, že u učitelů dětí [obyvatel] nemůže zabránit, neboť mistr řekl: (Ezdráš nařídil Izraeli, aby se usazoval písař vedle písaře.

– A neobávejme se, že [jeden] začne ochabovat? Odpověděl mu:)