Bava batra 21a בבא בתרא

Závěr se týká dětí ve škole, [a to] od nařízení Jehošuy ben Gamly dále.

Neboť Rav Jehuda řekl, že Rav řekl: Vskutku, budiž onen muž připomínán v dobrém, a Jehošua ben Gamla je jeho jméno, neboť nebýt jeho, byla by Tóra zapomenuta v Izraeli. Na počátku totiž toho, kdo měl otce, otec učil Tóru, a kdo neměl otce, Tóru se neučil. Co vykládali? „A budete je učit“ (Dt 11,19) – [čteno jako:] a vy [sami] budete učit.

Nařídili, aby se v Jeruzalémě usadili učitelé dětí. Co vykládali? „Neboť ze Sijónu vyjde Tóra“ (Iz 2,3). Ale stále toho, kdo měl otce, otec přivedl [do Jeruzaléma] a nechal učit, a kdo neměl otce, nepřišel a neučil se. Nařídili, aby se [učitelé] usadili v každém okrsku, a [chlapce] k nim přiváděli ve věku šestnácti či sedmnácti let.

A na koho se jeho učitel rozhněval, ten se proti němu vzepřel a odešel. Až přišel Jehošua ben Gamla a nařídil, aby se učitelé dětí usadili v každé provincii a v každém městě, a [děti] k nim přiváděli ve věku šesti či sedmi let.

Rav řekl Rav Šmuelovi bar Šilatovi: Do šesti [let] nepřijímej; od té doby přijímej a krm ho [učením] jako vola. A Rav řekl Rav Šmuelovi bar Šilatovi: Když trestáš dítě, bij ho jen řemínkem od sandálu. Kdo se učí, ať se učí; kdo se neučí, ať je společníkem svému druhovi.

Namítá se: Jestliže jeden z obyvatel dvora chce [začít působit jako] lékař, pouštěč žilou, tkadlec nebo učitel dětí, obyvatelé dvora mu v tom mohou zabránit. – Zde jde o nežidovské děti.

Pojď a slyš: Dva bydlí na dvoře a jeden z nich chce [začít působit jako] lékař, pouštěč žilou, tkadlec nebo učitel dětí – jeho druh mu v tom může zabránit. – I zde jde o nežidovské děti.

Pojď a slyš: Kdo má dům na dvoře společníků, nesmí jej pronajmout ani lékaři, ani pouštěči žilou, ani tkadlci, ani židovskému písaři, ani aramejskému písaři. – Zde jde o městského písaře.

Rava řekl: Od nařízení Jehošuy ben Gamly dále nevodíme dítě [do školy] z města do města, ale ze synagogy do synagogy vodíme. Odděluje-li [je] řeka, nevodíme. Je-li tam pevný most, vodíme; je-li tam jen lávka, nevodíme.

A Rava řekl: Počet [žáků] pro učitele dětí je dvacet pět dětí. Je-li jich padesát, ustanovíme dva [učitele]. Je-li jich čtyřicet, ustanovíme pomocníka a město mu přispívá [na plat].

A Rava řekl: Je-li tu učitel dětí, který učí [mnoho], a je tu jiný, který učí ještě více než on, neodvoláme [prvního], aby [nový] nezačal ochabovat. Rav Dimi z Nehardey řekl: Tím spíše [bude nový učit] ještě více; řevnivost písařů rozmnožuje moudrost.

A Rava řekl: Jsou-li tu dva učitelé dětí, jeden učí mnoho, ale nepřesně, a druhý přesně, ale málo – ustanovíme toho, kdo učí mnoho, ale nepřesně; chyba sama vymizí. Rav Dimi z Nehardey řekl: Ustanovíme toho, kdo učí přesně, ale málo; chyba, jakmile se vloudila, už se vloudila.

Neboť je psáno: „Joáb a celý Izrael tam totiž zůstali šest měsíců, dokud nevyhladil všechno mužské [zachar] v Edómu“ (1Kr 11,16). Když přišel před Davida, řekl mu [David]: