Bava batra 8a בבא בתרא

to jsou učenci. A Reš Lakiš to chápal podle toho, co vykládal Rava: „Já jsem hradba“ – to je obec Izraele; „a mé prsy jako věže“ – to jsou synagogy a domy studia.

Rav Nachman bar Rav Chisda uvalil daň z hlavy na rabíny. Rav Nachman bar Jicchak mu řekl: Přestoupil jsi [slova] Tóry, Proroků i Spisů.

[Slova] Tóry, neboť je psáno: „I když miluje národy, všichni jeho svatí jsou v tvé ruce“ (Dt 33,3). Mojžíš řekl před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, i v době, kdy miluješ národy, ať jsou všichni jeho svatí v tvé ruce. „A oni se tlačí (tuku) k tvým nohám“ – učil Rav Josef: To jsou učenci, kteří si udírají nohy [chůzí] z města do města a ze země do země, aby studovali Tóru. „Přijme z tvých výroků“ – aby rozjímali a rozprávěli o výrocích Všudypřítomného.

[Slova] Proroků, neboť je psáno: „I když se zaprodávají (jitnu) mezi národy, nyní je shromáždím, a trochu si oddechnou od břemene krále a knížat“ (Oz 8,10). Ula řekl: Tento verš byl řečen aramejsky: Budou-li všichni studovat (tanu), nyní je shromáždím; a [budou-li studovat jen] někteří z nich, budou osvobozeni od břemene krále a knížat.

[Slova] Spisů, neboť je psáno: „Daň (minda), poplatek (belo) a clo (halach) se na ně nesmí uvalovat“ (Ezd 7,24). A Rav Jehuda řekl: Minda – to je královský podíl; belo – to je daň z hlavy; halach – to je dávka v naturáliích (arnona).

Rav Papa uvalil [poplatek na] nový kanál na sirotky. Rav Šiša, syn Rav Idiho, řekl Rav Papovi: A co když [jejich pole] nebudou mít užitek? Řekl mu: Vezmu to od nich; budou-li mít užitek, budou mít užitek, a ne-li, vrátím jim to.

Rav Jehuda řekl: Všichni [přispívají] na brány a hradbu, i sirotci; ale rabíni nepotřebují ochranu. Všichni [přispívají] na kopání kanálu, i rabíni. A to říkáme jen tehdy, když [obyvatelé] nevycházejí [kopat] hromadně; ale vycházejí-li hromadně – rabíni nejsou z těch, kdo vycházejí s davem.

Rabi otevřel sklady v letech hladu. Řekl: Ať vstoupí znalci Písma, znalci Mišny, znalci Gemary, znalci halachy, znalci agady; ale nevzdělaní (amej ha-arec) ať nevstupují. Rabi Jonatan ben Amram se protlačil a vstoupil. Řekl mu: Rabi, nasyť mě. Řekl mu: Synu můj, četl jsi Písmo? Řekl mu: Ne. – Studoval jsi Mišnu? Řekl mu: Ne. – Jestliže tak, proč bych tě měl sytit? Řekl mu: Nasyť mě jako psa a jako havrana. Nasytil ho.

Když odešel, Rabi seděl, trápil se a řekl: Běda mi, že jsem dal svůj chléb nevzdělanci. Rabi Šimon, syn Rabiho, před ním řekl: Možná je to tvůj žák Jonatan ben Amram, který nikdy v životě nechtěl mít prospěch z cti Tóry. Prověřili [to] a zjistil, [že je tomu tak]. Rabi řekl: Ať vstoupí všichni.

Rabi [tak jednal] podle svého názoru, neboť Rabi řekl: Pohroma přichází na svět jen kvůli nevzdělancům. Jako [v případě] korunní daně, kterou uvalili na Tiberias. Přišli [obyvatelé] před Rabiho a řekli mu: Ať rabíni [platí] s námi. Řekl jim: Ne. Řekli mu: Utečeme. [Řekl jim:] Utečte. Polovina z nich utekla; [úřady] polovinu [daně] prominuly.

Přišla ta [zbylá] polovina před Rabiho a řekli mu: Ať rabíni [platí] s námi. Řekl jim: Ne. – Utečeme. – Utečte. Utekli všichni. Zbyl jistý valchář. Uvalili [daň] na valcháře; valchář utekl a korunní daň zanikla. Rabi řekl: Viděli jste, že pohroma přichází na svět jen kvůli nevzdělancům.

„Jak dlouho má být ve městě, aby byl jako obyvatelé města“ atd.: A stavějí proti tomu [jiný text]: Karavana oslů nebo karavana velbloudů, která prochází z místa na místo, přenocovala v [modlářském] městě a byla svedena spolu s nimi – [její lidé jsou trestáni] ukamenováním a jejich majetek je ušetřen.

A jestliže tam pobyli třicet dní, [jsou trestáni] mečem a jejich majetek propadá.

Rava řekl: Není to obtížné: toto [se týká] obyvatel města, tamto usedlíků města. Jak se učí: Kdo se slibem zřekl prospěchu od obyvatel města – každý, kdo tam pobyl dvanáct měsíců, je mu zakázáno mít od něho prospěch; [pobyl-li] méně, je to dovoleno. [Kdo se zřekl prospěchu] od usedlíků města – každý, kdo tam pobyl třicet dní, je mu zakázáno mít od něho prospěch; [pobyl-li] méně, je dovoleno mít od něho prospěch.

A potřebujeme pro všechny věci dvanáct měsíců? Vždyť se učí: Třicet dní pro mísu [s jídlem pro chudé] (tamchuj), tři měsíce pro pokladnici (kupa), šest pro oděv, devět pro pohřeb, dvanáct pro hradby města. Řekl rabi Asi, řekl rabi Jochanan: I naše Mišna, když učí dvanáct měsíců, učí [to] pro hradby města.

A řekl rabi Asi, řekl rabi Jochanan: Všichni [přispívají] na hradby města, i sirotci; ale rabíni ne, neboť rabíni nepotřebují ochranu. Rav Papa řekl: Na hradbu, na jezdce a na stráže [přispívají] i sirotci; ale rabíni nepotřebují ochranu. Pravidlo věci: Na každou věc, z níž mají prospěch, [přispívají] i sirotci.

Raba uvalil dobročinnou dávku (cedaka) na sirotky z domu bar Merjona. Abaje mu řekl: Ale vždyť učil Rav Šmuel bar Jehuda: Dobročinná dávka se na sirotky neukládá, a to ani na vykoupení zajatců! Řekl mu: Já to dělám, abych jim dodal vážnosti.

Ifra Hormiz, matka krále Šapura, poslala Rav Josefovi měšec denárů [a] řekla: Ať je to na velké přikázání. Rav Josef seděl a zvažoval: Co je velké přikázání? Abaje mu řekl: Z toho, co učil Rav Šmuel bar Jehuda – dobročinná dávka se na sirotky neukládá, ani na vykoupení zajatců – plyne,