Bava kama 103b בבא קמא

hle, ten platí pětinu z pětiny, dokud se jistina nezmenší pod hodnotu peruty.

A tak [je to] i u úschovy, neboť je řečeno: „ohledně úschovy nebo zástavy nebo loupeže, nebo utiskl-li svého bližního, nebo nalezl-li ztracenou věc a zapřel ji a přísahal křivě“ (Lv 5,21–22) – hle, ten platí jistinu, pětinu a [přináší] oběť za provinění.

GEMARA: Přísahal-li mu – ano; nepřísahal-li mu – ne. Čí je to [mišna]? Ani rabi Tarfona, ani rabi Akivy. Neboť se učí: Uloupil-li jednomu z pěti a neví kterému z nich, a každý říká: Mne okradl – položí uloupenou věc mezi ně a odejde – slova rabi Tarfona. Rabi Akiva říká: To není cesta, která by ho vyvedla z přestoupení, dokud nezaplatí uloupenou věc každému jednotlivě.

Čí je to? Je-li to rabi Tarfon – i když přísahal, řekl: Položí uloupenou věc mezi ně a odejde. Je-li to rabi Akiva – i když nepřísahal, řekl: Dokud nezaplatí uloupenou věc každému jednotlivě.

Ve skutečnosti je to rabi Akiva, a když rabi Akiva říká: Dokud nezaplatí uloupenou věc každému jednotlivě, říká to tam, kde přísahal. Proč? Neboť verš praví: „tomu, komu patří, ji dá v den svého provinění“ (Lv 5,24).

A u rabi Tarfona – i když přísahal, rabíni stanovili nařízení. Neboť se učí: Rabi Elazar, syn rabi Cadoka, říká: Velké nařízení stanovili: byl-li výdaj [na cestu] větší než jistina, zaplatí jistinu a pětinu soudu, přinese svou oběť za provinění a je mu odpuštěno.

A rabi Akiva? Když rabíni stanovili nařízení, [bylo to] tam, kde ví, komu uloupil, takže se peníze vracejí jejich majiteli. [Uloupil-li] jednomu z pěti, kdy neví, komu uloupil, takže se peníze nevracejí jejich majiteli, rabíni nařízení nestanovili.

Namítl Rav Huna bar Jehuda: Řekl rabi Šimon ben Elazar: Rabi Tarfon a rabi Akiva se nepřeli o [případ], kdy koupil od jednoho z pěti a neví, od kterého z nich koupil, že položí cenu koupě mezi ně a odejde. O čem se přeli? Když uloupil jednomu z pěti lidí a neví, kterému z nich uloupil – rabi Tarfon říká: Položí cenu uloupené věci mezi ně a odejde; a rabi Akiva říká: Nemá nápravu, dokud nezaplatí uloupenou věc každému jednotlivě.

A kdyby tě napadlo, že přísahal – co je mi [po tom, zda] koupil, co je mi [po tom, zda] uloupil?

A dále namítl Rava: Stalo se, že jeden zbožný koupil [něco] od dvou lidí a nevěděl, od kterého z nich koupil. Přišel před rabi Tarfona a ten mu řekl: Polož cenu své koupě mezi ně a odejdi. Přišel před rabi Akivu a ten mu řekl: Nemáš nápravu, dokud nezaplatíš každému jednotlivě. A kdyby tě napadlo, že přísahal – přísahá snad zbožný křivě?

A kdybys řekl, že přísahal a potom se stal zbožným – vždyť všude, kde říkáme „stalo se, že jeden zbožný“, [jde] buď o rabi Jehudu ben Bavu, nebo o rabi Jehudu, syna rabi Ilaje; a rabi Jehuda ben Bava a rabi Jehuda, syn rabi Ilaje, byli zbožní od začátku!

Nýbrž ve skutečnosti je to rabi Tarfon, a rabi Tarfon uznává [povinnost] tam, kde přísahal. Proč? Neboť verš praví: „tomu, komu patří, ji dá v den svého provinění“. A rabi Akiva [říká], že i když nepřísahal, ukládá [mu] pokutu.

A rabi Tarfon? Vždyť tam, kde přísahal, se to neobejde bez toho, aby se přiznal; proč tedy [mluvit o tom, že] přísahal? I bez přísahy [je tomu tak], neboť se učí: Rabi Tarfon uznává, že kdo řekne dvěma: Uloupil jsem jednomu z vás mince a nevím kterému z vás, dá tomuto mince a tomuto mince,